Poslední cigareta pro Lipa

21. Bouře před tichem - pokračování

Místnost se vylidní a jsem tu jen já a Loretta Cambellová. Snaží se působit sebejistě, ale já vidím ten strach v jejích očích. A něco dalšího, co nerozpoznám.

"Řeknete mi, co se děje?"

Loretta pokrčí rameny. "Můžeme tomu tak říkat."

"O čem to vůbec všichni chcete mluvit?"

Suše se zasměje. "Věř mi, nikdo o tom fakt mluvit nechce."

"Tak o co jde?"

"O co jde celou dobu? O Loyala, jak jinak."

Lipo.

"Co je s ním? Je v pořádku? Stalo se něco?"

V hlavě se mi rodí nejhorší možné scénáře. Dávalo by to smysl. Všechno, co se během noci událo, by dávalo smysl. S Lipem se něco stalo a teď nikdo neví, jak mi to říct. Proč jsou ale všichni tak v klidu? Proč je Loretta v klidu? Musela by být přece zničená, kdyby před pár hodinami zjistila, že s Lipem něco je.

Určitě mu nic není.

"Co si představuješ pod slovy 'v pořádku', Loyal?"

Takovou odpověď jsem nečekala. "Co to má bejt za otázku?"

Loretta pokrčí rameny. "Totéž bych mohla vyzvídat o tvé otázce. Jestli je Lipo v pořádku? Ty přece moc dobře znáš odpověď."

"Jak bych to mohla vědět?"

"Víš!" Loretta praští pěstí o stůl a já nadskočím.

"Nevím."

Povzdechne si. "Můžu se tě na něco zeptat?"

Přikývnu.

"Kdy jsi naposledy mluvila s Lipem?"

"Předevčírem."

"A kdy jsi naposledy viděla, jak s Lipem mluví někdo jiný?"

"No..." Odmlčím se. Marně si snažím vzpomenout, kdy jsem byla svědkem něčeho takového. "Nepamatuju si."

"Není to divné?"

Naskočí mi husí kůže. Co to má znamenat? Proč se na to ptá?

"Chci s ním mluvit," vyhrknu. "Chci ho vidět."

"Jistě," kývne Loretta. "Napiš mu. A přečti si mezitím vaše zprávy za posledních pár měsíců."

Zkřivím obočí, ale sáhnu po mobilu.

A udělám to. Projíždím historii našich zpráv odshora dolů a sotva dýchám. Nenenene. Co se to děje? Do prdele, může mi někdo vysvětlit, co se děje?

"Co tě tak zarazilo, Loyal?" V té otázce ale není ani náznak zájmu. Loretta dobře ví, co mě zarazilo.

"Jedu za ním."

"Jak je libo. Chceš odvézt?"

Za několik minut už sedíme v autě na cestě k domu Cambellových. Sotva Loretta zastaví, vyskočím z auta a rozběhnu se k domu. Proběhnu všechny místnosti v domě a lapám po dechu. Když se vrátím dolů, Loretta se opírá o futra dveří na zahradu.

"Bude v zahradě," prohlásím a vyběhnu kolem ní ven. Běhám tou obrovskou zahradou strašně dlouho. Je tolik míst, kde by mohl být.

"Lipo!" zakřičím, ale odpověď nepřichází.

Párkrát se zastavím, abych mu zavolala, ale pokaždé mi to ohlásí, že je nedostupný.

Motá se mi hlava. Všechno mě bolí, nemůžu se nadechnout. Pláču.

"Lipo, kde jsi," zašeptám a nakonec učiním ještě jeden hovor. Tentokrát ale obdržím odpověď.