Správný dotyk muže

6

Uplynulo už několik hodin a už sedíme u stolu a já jsem ticho, ne že bych nechtěla nic říct, jenomže Ben mi to zakázal. Jen kdyby se mě na něco, někdo zeptal, tak smím.

Byla bych hloupá, kdybych ho neposlechla, ale stejně v noci, zažiju svou noční můru, zase mě zneužije a to jsem nic mu zatím neudělala.

Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych Bena nikdy nepotkala, jaký by můj život doteď mohl být. Přála bych si hodného a milého může, takového při kterém se budu umět usmívat, cítit se v bezpečí, opřena v milující náručí, nemusí být perfektní, každý máme své mouchy.

Jenom nechci stát po boku násilníka. Ale to jsou jen mé představy, jak sám mi řekl můj manžel. Nikdy nepoznám nic takového, to je prý ve filmech a pohádkách. Dělám si podle něho iluze, ale aspoň mě drží nad vodou.

Vím, už nikdy nezažiju pocit štěstí, navěky se stanu vězněm tohoto muže, noční můry, pekla, který si prakticky zasloužím.

Už ani nedoufám, že se všechno tohle změní. Spíš se snažím to přežívat a čekám jen kdy nastane můj konec. Upřímně přemýšlela jsem, jestli by to nebylo lepší.

Kdybych tu nebyla.

Z ponořených myšlenek, se najednou zjevil daleký hlas. Poznala jsem je podle tonu, komu bude patřit. A i když jsem ho slyšela dnes už dvakrát, a včera jednou, na ten zvuk, si nemůžu zvyknout.

Pan Kelly má totiž, nádherný tón, láskyplně vás osloví, jeho hluboké části působí jako ochranu. Smíchání všech krásných tónů, má zároveň jemný hlas a špetka hrubého nesmí chybět.

Takový co vás probudí ve spánku, jako po příjemným budíkem. Přesto budíky nemají kouska citu k lidem, musejí neustále řvát, aby je vzbudili.

Tento je jinačí.

Ach, zase jsem se ztratila v mé mysli. Tentokrát jsem se probrala a podívala kdo za mnou stoji.

Postřehla jsem vysokého, svalnatého muže, a v ruce drží skleničku a láhev červeného alkoholu. Ten kdo, mě oslovila by Alexander Kelly.

,,Mohu si k vám přisednout?"

Zeptal se a já odpověděla na souhlas.

,,Jistě. "

I přesto že bych neměla, ho vůbec pouštět tak blízko, kvůli přikazum, který mi dál Ben. Si nemyslím že by vadilo, kdyby na chvilku si se mnou povídal, jeho kamarád.

Alex si tedy sedl a najednou mi z ničeho nic, v těle převalil teplo. Nic takového jsem v přítomnosti muže nikdy necítila.

,,A dáte si sklenku vína? "

Znovu mě pohltil otázkou a jemu jsem jako odpověď dala kývnutí hlavy, Ben mi nic naštěstí nezačal se nedotknout se, nějaké alkoholu. Možná to je i proto abych spolupracovala, ale já jsem hodně opatrná, a opravdu dobrovolně se nenechám znásilnit.

Jenže nemám na vybranou no.
Ani jsem si toho nevšimla a docela slyšitelně jsem si povzdechla. Alex nahodil starostlivý výraz, který mi byl neznámý. Vždyť žádný muž kromě mého bratra, nemůže projevit takové laskavosti, jako on.

,,Děje se něco?"

Jen pokrčila ramena a aby to nebylo, tak depresivní, menší úsměv mu opatrovala a konečně něco ze mě vyšlo s úst.

,,Ne, všechno v pořádku. "

,,To jsem rád, nerad bych, abyste tady smutnila, kde je plno zábavy."