Správný dotyk muže

3

Alex

,,Pane, Alexi, vše je hotové k večírku. "

Oznámil mi jeden z mých můžu a odtrhl jsem se na chvíli od psaní, a podíval se na něho.

,,Skvělé, byly nějaké potíže? "

Zeptal jsem se a on kývl hlavou na náznak souhlasu a mírně jsem se zamračil. Ne nikdy bych nebyl naštvaný na své lidi. Ano někdy jsem, ale pokud vím, že to není jejich chybou, tak bych bezdůvodně na ně neřval. Kolikrát já jsem se už v něčem zmýlil.

Chlápek mi četl podtržené body s čím byly problémy a já je pozorně poslouchal a když dokončil svůj proslov, tak jsem ho nechal být.

,,Dobře, nic si z toho nedělej, vaše chyba to vůbec nebyla, dnes si již odpočiňte všichni, oznam to všem lidem, co tady pobývají. "

,,Ano, Pane Alexi, děkujeme. "

Ze slovy odešel a v kanceláři jsem zůstal sám a přemýšlel jsem na jednou osobou. Dobře vím že bych neměl, jenomže tu jeho nádhernou ženu, nemůžu dostat z hlavy.

Byla tak krásná a tak čistá. Úplně si ji vybavuji, malá drobná postava, kterou bych měl chuť obejmout. Zrzavé vlasy měla jak oheň a modré oči, jako samet.

Celá byla přenádherná. Ale jedno mě u ní je líto. Ben. Vím, byl jsem tam poprvé v jejím baráku, ale přišlo, jako by nebyla šťastná, ale to asi se mi jen zdálo, možná se mohli jen pohádat. A mohla být z toho jen skleslá.

Ben není ten typ může, to vím, sám ho znám už hodně let. Ale co když se mylim? Ne, to nemůže být pravda, a i kdyby nevěděl bych, jak bych se na něho díval teď.

Jako na monstrum? Sám přece moc dobře víš, jak se poslední dobou změnil. Například? Už se k tobě nechová jako přítel. Nechci si to přiznat, ale ten otravný hlas, co mám v hlavě, má pravdu.

Hele nechám to zatím tak a uvidím. Třeba má jen těžké období s manželkou a je jen podrážděný. A ty přestaň se , neříkej že si neviděl... ano viděl a už sklapní. Já si umím poradit sám. No to určitě vole.

Bože, ještě on mi bude určovat, co mám dělat ne? Já jsem boss, jestli náhodou nezapomněl. No mafian tak jakoby úplně nejsem. Spíš hodně pracuji s policajty. Pomáhám jim ve městě zadržovat zločince. A vinné zabíjím. Když to není zas tak hrozný případ.

Ale mám mafiánské choutky. Občas si užívám s ženami, protože ještě žádný vztah nemám, měl jsem kdysi, ale to skončilo dřív, než jsme se spolu vyspali. Vůbec nám to nefungovalo a tak se rozhodli to ukončit a teď jenom jsme přátelé a ti nejlepší.

Opravdu je to moje nejlepší kamarádka, kterou jedinou mám. Takže asi tak no.

Zvedl jsem se ze židle a přesunul se k oknu a díval se na město. Bydlíme ve vysokém domě, kde žijeme jenom my, mafiáni. Jsou tu služebny, ale také si uvařím něco sám, nebo jím rád vypomůžu že vším.

Pak to jsou mé gorily, co řeší za mě věci a až je čas si je vyřešit sám, tak vyjednávám sám a nikdo se mi nesmí do toho míchat. Nemám to rád. Když jim dovolit něco říct, tak teprve můžou, ale nevadí mi jakkoliv názor. To ne.

Pak tu jsou policajti. Ti většinou jezdí se mnou všude. Aby mohli zatknout do mého sklepa, kde jsou věznice a tam je trestám. Chci aby poznali jaké to je, když lidem sami ubližují. Takže je to vlastně pro ně ponaučení.

Aby se poučili z chyb, ale nepomáhá to, spíš naopak, dělá jim to ještě drzejší a bezcitný lidé, než byly.

Náhle si všimnu zdola, jak po chodníku kráčí si spolu Ben a Lily, drží se za ruce a přechází přechod na druhou stranu chodníku a  šli do krámku s oblečením a já si usmyslel že si jdou koupit něco na sebe na ten večírek.