Emily

94 3 1
                                    

,,Tohle je naposledy Panfili. Končíš," zařvala na mě šéfová.

,,Prosím dejte mi šanci, řešila jsem něco osobního," prosila jsem jí.

,,Jo a něco osobního řešíš už tři měsíce," zabručela.

,,Vážně vás moc prosím," klekla jsem si na kolena a začala jsem prosit.

,,Sbal si věci a už tě tu nechci vidět," zabouchla dveřmi od kanceláře.

A tak končím v divadle.

Šla jsem do kostymérny, slzy mi stékali po tváři. Zase jsem selhala.

,,Jsi v pohodě zlato ?" Přiběhl ke mně Alex.

Alex je můj nejlepší kamarád. Alex je gay. Známe se od doby co jsem se nastěhovala do Prahy abych mohla hrát v divadle.

,,Ta kráva mě vyhodila," rozbrečela jsem se.

,,To bude v pohodě," obejmul mě.

,,Já jsem se zrovna dneska rozešla s Erikem kvůli těm pozdním příchodům," vysvětlila jsem.

,,Konečně," ulevil si.

,,Teď bych chodila pořád na čas, nedala mi šanci."

,,Je to kráva, chce to tvoje místo pro její dceru. Kvůli tomu jak jsi skvěla tě nemohla pustit, prali se o tebe divadla. Teď jak chodíš pozdě tři měsíce nebo kolik v kuse. Tě s radostí může nechat," povzdechl si.

Vzala jsem si svojí sportovní tašku a začala jsem si balit věci na mém stolku. Přišla ke mně Eliška, dcera Inspicientky.

,,Ale ale, upadající hvězda," vysmála se mi do obličeje.

,,Je dobře, že tu končíš. Bude tu klid a máma nebude mít tolik starostí se spratkem jako jsi ty," přejela mě pohledem a odešla pryč.

,,Co dělám špatně Lexi ?" Sedla jsem si na židli.

,,Ale nic, lidi jsou svině," pohladil mě po zádech.

,,No já se dobalím a asi se budu muset vrátit za rodinou do Brna," povzdechla jsem si.

,,Nechceš u mě bydlet ? Našla by jsi si tu práci, nechci aby jsi odjela z Prahy. Budeš mi chybět," chytl mě za ruce.

,,Nemůžu tě otravovat," vzala jsem si tašku s věcmi.

,,Neotravuješ, stejně se do Brna vrátit nemůžeš. Ozvi se Calinovy," navrhl.

,,Je mu ? Fakt ne, to už radši budu bezdomovec," šla jsem k východu.

,,Nemůžete být spolu rivalové navždy," má rekt. Nechci aby se mi vysmíval jak minule.

,,Jo a když za ním přijdu. Bráško, sice jsem se ti posmívala, že budu úspěšnější než ty. No teď mě vyhodili z národního divadla a je ze mě bezdomovec. Pomůžeš mi ?" Začala jsem imitovat.

,,Normálně se s ním usmiř," poradil.

,,Ne," zavrtěla jsem hlavou.

,,Jsi tvrdohlavá," zabručel.

,,A ty jsi otravný," protočila jsem panenkami.

,,Zavolám mámě, třeba ze mě nebudou zklamaní," pokrčila jsem rameny.

,,A co taneční studio ? Potřebují tě tam, jinak nebudou vyhrávat ceny."

,,Budu dojíždět. Já se tady neuživím," postěžovala jsem si.

,,Dobře no, kdyby něco tak zavolej," obejmul mě.

,,Jo tak pa," rozloučili jsme se a já šla k sobě do bytu.

Upadající hvězda /Sofian MedjmedjKde žijí příběhy. Začni objevovat