Upadající hvězda /Sofian Medjmedj

Emily 🎭

Musela jsem se dneska stěhovat a u Lexiho jsem už spát nemohla. Jediné co mi zbývalo, přijet za rodiči do Brna. 

Nechce s mi ale musím. 

,,Ozvi se mi až budeš v Brně," přijel vlak.

,,Neboj," obejmula jsem Lexiho. 

,,Budeš mi chybět," začal brečet.

,,Však se neloučíme naposledy. V týdnu ještě přijedu," pousmála jsem se.

,,Já vím ale jsem teďka hrozná citlivka," utřel si slzy.

,,Přivezu ti nějakého Brňáka," mrkla jsem na něj a nastoupila jsem do vlaku.

Našla jsem svoje místo, usadila jsem se a zamávala jsem Leximu. Poté vlak odjel a já si nasadila sluchátka.

Zpátky domů.

,,Mohl bych si přisednout ?" Poklepal na mě mladík.

Sundala jsem si sluchátka, ,,prosím?" Podívala jsem se na mladíka.

Sofian.

,,Nikde jinde není místo a já si zapomněl koupit místenku," podrbal se na zátylku.

,,Nevěřím," určitě je aspoň jedno volné místo ve vlaku. Chce mě otravovat.

,,Nevěř, je to pravda," posadil se vedle mě.

,,Nesouhlasila jsem," křížila jsem ruce na prsou.

,,No tak, přece by jsi moje dokonalé oči neodmítla." Neodmítla.

,,Moc si fandíš." Nefandíš.

,,Nemusíš si nic nalhávat, já to na tobě poznám," pousmál se. 

Škádlíme se, a to se mi líbí. 

,,Co posloucháš ?" 

Ukázala jsem mu obrazovku zamknuté plochy, kde byla ukázaná písnička. This is my life

,,Hezká tapeta. Jde vidět, že fakt moc miluješ herectví," pochválil.

,,Jo..." zesmutněla jsem. 

,,Řekl jsem něco špatného ?" Zděsil se.

Mám se mu svěřit ? Vždyť se baví s Calinem. Bude si dělat srandu z mých snů. Nemůžu být pořád uzavřená. 

,,Vyhodili mě z divadla a já nemám peníze na to abych zůstala v Praze. Na Vynohradech mě vezmou až za rok. Za Calinem jsem šla, protože jsem chtěla zůstat v Praze a že bych u něj bydlela. Calin si z mých snů dělal vždy srandu a shazoval je. Teď jedu za rodiči do Brna kde strávím rok," vysvětlila jsem.

Prosím bože ať si ze mě neudělá srandu.

,,Mrzí mě to," odklopil opěrátko a obejmul mě.

,,Netušil jsem to, Calin o tobě nikdy nemluvil. Když jsem o tobě slyšel na party a potkal tě v fitku. Jsi kouzelná," zastrčil jsem jí vlasy za ucho.

,,Já jedu do Brna do studia za Petrem," dodal.

,,Dobře," trochu jsem se k němu přitulila.

Nevím co to dělám, ale jeho vůně a teplo mě uklidňuje. Nevím proč mu tolik věřím. 

,,Už nejsem tak hrozný, že ?" Ušklíbl se.

,,Aby ti ten úšklebek nezůstal," pousmála jsem se.

Celou cestu do Brna jsme si povídali. Bylo mi fakt příjemně. Přijeli jsme do Brna.

,,Tak třeba příště," vyšli jsme z vlaku.

,,Jo," souhlasila jsem.

,,Užij si to u rodiny, napiš," pousmál se.

Rozloučili jsme se a oba jsme s rozešli jiným směrem. Šla jsem na tramvaj a nastoupila jsem na směr k našemu domu. 

Po našem dvou hodinovém rozhovoru jsem měla dobrý pocit. Už jsem takový strach neměla. 

Přišla jsem k domu a zazvonila. Otevřela mi máma. Byla překvapená.

,,Co tu děláš ?" 

,,Ahoj mami, taky tě rády vidím. Všechno pak vysvětlím," vešla jsem do domu. 

,,Dáš si večeři ?" Zeptala se máma.

,,Jo, jdu do pokoje. Za chvíli přijdu," sundala jsem si boty a šla jsem do svého pokoje.

Spousta pláče v polštáři.

Hodila jsem si batoh vedle postele a lehla si na postel.

Jediný co drží mě zpátky je úsměv mojí mámy.