Upadající hvězda /Sofian Medjmedj

Sofian 🎤🎵

,,Už by to nefungovalo," rozhodl jsem se.

,,Sofi prosím, jsi to nejlepší co mě potkalo," klekla si na kolena a brečela.

,,Sakra podvedla jsi mě, jak ti teď mám věřit ?"

,,Napravím to," objala mé nohy abych se nemohl hnout.

,,Prosím pusť mě," poprosil jsem.

,,Dej mi ještě šanci," podívala se mi do očí. Už těm jejím očím nevěřím.

,,Ne," odtrhl jsem se od ní.

,,Sbohem," rozloučil jsem se s ní naposledy a odešel jsem z jejího bytu.Přijel jsem do svého bytu. Nechápu jak to mohla udělat. Proč mě podvedla ?

,,Sofiane, byla to chyba. Nechtěla jsem tě podvést." Její slova mi hrála v hlavě.

A pak brečím mámě jak moonlight v trávě, samotnýho jsi mě nechala tu.

Sedl jsem si ke stolu a začal jsem psát texty písních.

Cítím to teď – těžkost v hrudi, jako by mi někdo položil kámen na srdce a já s ním nemůžu dýchat. Mám pocit, že se mi všechno rozpadá. Nevím, co mám dělat, co si myslet. Jako by se všechno, co jsme spolu prožili, proměnilo v nějakou velkou lež. Vzpomínám si, jak jsem jí věřil, jak jsem si myslel, že jsme si navzájem otevření, že mezi námi není žádná tajemství. A teď... teď nevím, co z toho bylo skutečné.

Ani texty mi nešli psát. Rozhodl jsem se zavolat Petrovy.

,,Čau Petře, rozešel jsem se s Klárou. Podvedla mě a já nevím co dělat," postěžoval jsem si.

,,A jsi v pohodě ?" Zeptal se starostlivě.

,,Jo... jen... jen nevím co dělat," držel jsem slzy aby mi nestékali po tváři.

,,Teď nemůžu do Prahy... Mám zavolat Calinovi ?"

,,Ne, půjdu si zacvičit. Třeba mě to přejde," šel jsem si pro kapesník.

,,Dobře," souhlasil.

,,Tak čau," vysmrkal jsem se a típl jsem hovor. Petr tu je vždy pro mě a pro to mu nemůžu dávat za zlé, když jednou nemůže přijet.

Sbalil jsem si věci do fitka a vyrazil jsem. Moje fitko do kterého jsem chodil už tři roky je zavřené. Šel jsem do nějakého poblíž.

Šel jsem na jeden stroj a narazil do jedné brunety.

,,Omlouvám se, nekoukala jsem na cestu," omluvila se a posbírala mi ručník a pití.

,,V pohodě, to já se omlouvám," pousmál jsem se a pohlédl jsem jí do obličeje.

Byla nádherná, měla krásné dlouhé vlasy. Její oči byli neodolatelné a to nemluvím ani o jejích rtech. Měla je krásně plné a prostě dokonalé.

Dala mi věci a odešla. Nějak mě smutek trochu přešel. Nejsem typ, který by hned po rozchodu šel za nějakou holkou.

Šel jsem cvičit, celou dobu jsem myslel na tu nádhernou dívku. Jaké bylo její jméno ? Proč je tak neodolatelná ? Proč je tak dokonalá ?

Celou dobu co jsem cvičil, moje oči brousily po celé místnosti a hledali dívku, do které jsem narazil. Nikde jsem jí nemohl najít.

Mrzelo mě to.Po hodině kdy mi bylo trošku lépe jsem se rozhodl jít domů. Po sprše jsem se převlékl a šel jsem domů. Chci jenom spát a nic nedělat. Jsem vyčerpaný.

Přijel jsem domů a hodil si věci ke gauči. Otevřel jsem lednici, zase je prázdná. Nalil jsem si do sklenky vodu a sedl si na gauč. Zase sám.