Na prosincovém strništi přežívá pokroucená jabloň.
Dva centimetry pod prachem, svrchní
O-horizont zeminy, z něhož jsme všichni živi,
hájemství tolika... hájemství alespoň
třech xyz, co se neříkají.
1. Na každém metru Země už někdy někdo umřel.
(tím jsem děsil mladší sestru, když jsme byli děti)
2. Všechna dětství už byla provedena,
a nastává Empedoklovo období νεῖκος.
3. Stýská se mi, strašně se mi stýská,
nejde s tím nic dělat, není čím se obalit.
Jen dva Muscari neglectum válčí na poli.
Graciéznost sama.
