Elfí jezdec [Pozastaveno]

2. Discovery

Nálety draků se opakovali a nás ubývalo. Každým dnem jsme byly slabší a slabší. Léto přišlo a začaly velká horka. Já otec a několik dalších vojáků včetně krále a prince jsme se stáhly spět do království. Jeden drak za druhým padaly dolů k zemi, ale stále zbýval jeden. Jeden jediný zelený drak.

Ráno jsem se rozhodla, že se půjdu podívat ven. Otec mě přemlouval, abych tam nešla, ale moje zvědavost byla neukojitelná. Vyšla jsem když slunce bylo nad obzorem. S mojí klisnou Tári opouštíme Temný hvozd a pokračujeme dál na sever. Dny byli čím dál teplejší a nám se tenčili zásoby vody a potravin. Tári pomalu klesala dolů a já též. Nikde nebyla žádná vesnička ani jezero ani lesní plody. Deset dní jsme od Temného hvozdu a nemáme potraviny ani vodu. V tom si všimnu jak Tári sebou cukne a já zvednu hlavu. S posledních sil dojdeme obě na okraj rokliny. Dole je jezero, šťavnatá tráva a lesní plody. Když se napiju a najím, začnu se procházet po okolí rokliny. ,,Je tady krásně, že Tári" zeptám se své kobylky a tak mi odpoví zaržáním a dál si pochutnává na šťavnaté trávě. Moje oči zamíří ke skalnímu převisu. Viděla jsem už několik skalních převisů, ale tenhle byl úplně jiný než ostatní. Šla jsem blíž a všimla si černé země. Bylo to zvláštní. Den se začal krátit a já musela rozdělat oheň. Je tma jako v pytli a nám svítí pouze malý ohýnek. Tári si lehne a já si položím hlavu na její hřbet a pomalu usínám.

Tári se rychle zvedne a prchá z rokliny. ,,Tári vrať se" volám, ale nepomáhá to. Otočím se. Leknutím vyskočím. Popadnu luk a šípem mířím na draka. Chci vystřelit, ale proč, vždyť on na mě neútočí. Položím luk a udělám krok k drakovi. Drak prudce zvedne hlavu. V klidu a pomalu si pokleknu abych mu ukázala svojí podřízenost. Drak ke mě skloní hlavu a začne mě očichávat. Opatrně nastavím ruku abych si ho mohla pohladit. Drak se k mé ruce natáhne a čumákem se dotkne mé dlaně. Usměju se a pomalu začnu stavět. Jakmile se postavím drak se rychle obrátí a míří ke skalnímu převisu. Dívám se jak jde a všimnu si,že kulhá. Naštěstí jsem z Tári sundala batoh s ošetřením a s věcmi potřebné k přežití. Najdu dlouhý rovný klace a přidělám na něj vlasec. Chvíli čekám než se na návnadu chytí ryba. Po chvíli se začne cukat klacek s vlascem a já vytáhnu pořádnou rybu, která je, asi loket dlouhá. Vezmu jí a dojdu k batohu kde vezmu šátek a mast z bylinek.Pomalu krůček po krůčku se blížím ke drakovi. ,,Klid, já ti neublížím" konejším draka. Pomalu se krčím a natahuji ruku k jeho zraněné noze.

,,Ash nazg durbatuluk, ash nazg gimbatul, ash nazg thrakatuluk,agh burzum-ishi krimpatul" touto písní ho uklidňuji. Zlehka mu dávám mast na ránu a opatrně mu zavazuji nohu. ,,Děkuji" uslyším ve své hlavě. ,,Kdo tu je, kdo si" ptám se. ,,To jsem já, několik tisíciletí jsem čekal, až nejdu toho pravého jezdce". ,,Co?Jakého jezdce". Opět se zeptám. ,,Ty si ta kterou jsem hledal. Jmenuji se Eridor."Začínám chápat, že ten kdo se mnou mluví je ten drak. ,,Já jsem Alian." odpovím Eridorovi a ukloním se.