Elfí jezdec [Pozastaveno]

6. Now what?

Mám tu pro vás další díl. Omlouvám se zato, že jsem dlouho nepsala, ale odpojily nám internet. Tak doufám že se vám tahle delší kapitolka bude líbit. :)

Vaše Rainbow5800

Thranduil

Moji vojáci našli toho jejího dráčka. Nesnáším draky potom, co mi udělali.(viz obrázek). Zaplatí za to. Jednou pro vždy.

Legolas

Jsme s vojáky na cestě už několik dní. Poslední místo kde jsme nebyli je Lothlorien. Doufám, že Galadriel s Celebornem nebudou bránit tu zrádkyni. Připrav se Alian. Urazila jsi mě a otce si podrazila. Tohle ti neprojde. To si piš.

Alian

Jsem tu už několik hodin. Nemůžu spát. Musím myslet na Eridora. Bojím se o něj. Co když mu něco udělá. Co když ho zraní a on umře. Ne přestaň myslet na to nejhorší. Si bojovník vzchop se. Jestli mu Thranduil něco udělá, bude toho litovat do konce života.

Galadriel

Nemůže tu zůstat dlouho. On jí najde. A když né on tak jeho syn. Musí pryč. Není tu pro ní bezpečno.

Eridor

Jsem tu několik hodit možná dní. Sem spoutaný řetězy. Bojím se o Al. Potom co utekla. Vydala se do Lothlorienu za Galadriel pro radu. Ale jak jí chce Galadriel pomoct. Ona se nemůže postavit proti němu a Al na to nemůže být sama.

Je tu. Už zase přišel. Co po mě chce? Odcházejí stráže. Co bude ten hajzl dělat. ,,Tak ." začal ,,ty si ten drak co zpustošil naší zem." Ne to není pravda. Vždyť mi nerozumí, neslyší moje myšlenky, jak s ním mám teda sakra mluvit. ,,Mlčení znamená souhlas." řekl prostě s pošklebačným smíchem a odešel. Grázl. Počkej, to ti neprojde.

Alian

Sbalila jsem si věci a byla připravená vyrazit. V tom někdo vtrhl do mého pokoje. ,, Al. Nemůžeš jít do boje sama." řekla a já se na ní otočila ,,Promiň, ale musím ho zachránit." odpověděla jsem, div jsme se nerozbrečela. ,,Al. Já tě chápu. Skus vyhledat dračí doupě. Je to riskantní, ale nezapomeň, co máš na ruce." řekla mi, pohladila mě po vlasech.

Ten den co jsme potkala Eridora. V tu dobu kdy jsem se ho dotkla, na mé dlani se objevil symbol připomínajícího draka, stočeného do klubíčka. Nejsem si jistá, ale asi to myslela Galadriel. Symbol dračích jezdců.

Legolas

Už jen den a budeme v Lothlorienu. Teš se Al. Teš se. Otec tě za tvou zradu potrestá.

Jeli jsme děsivou rychlostí. Koně začaly být unavení a družina též. ,,Pane, měli bychom si odpočinout. Koně jsou zesláblí a my též." volal na mě z zpovzdálí jednoho z družiny. Prudce jsem zastavil a otočil jsem se směrem k nim. Opravdu byly zesláblí. ,, Dobrá" řekl jsem a seskočil z koně. ,,Chvíli si odpočineme, ale do večera musíme být v Lothlorienu."

Alian

Zaběhla jsem do stájí a přišla k Axie. Ta spokojeně zaržala a začala se ke mně culit. ,,Ahoj holka." řekla jsem jí se smíchem a podrbala jsem ji na čele. ,,Jsi připravená na boj" zeptala jsem se ji. Ona jen odfrkla. ,,Beru to jako ano" zasmála jsem se. Došla jsem do sedlovny a vzala tam sedlo, uzdečku a sedlovou brašnu. Axie se na mě podívala s pobaveným výrazem. Věděla, že jí nedokážu jen tak nasedlat. Vždy jsem na ní jezdila bez sedla. Byla děsně tvrdohlavá. Přehodila jsem podsedlovku (podsedlovou dečku) a na ní jsem hodila sedlo. Vzala jsem podbřišník a začala jsem dotahovat. Ale Axie se nafoukla a vzepjala se (nepostavila se na zadní, jenom se nafoukla a zadržela dech) tak že jsem ji nemohla dotáhnout podbřišník ani na jednou dírku. Opřela jsem o ní koleno, aby se vyfoukla. Zabralo to. Tvrdohlavec jeden. Dotáhla jsem pořádně podbřišník a vzala jsem uzdečku. Do jedné ruky jsem vzala uzdečku a druhé udidlo, protože jsem věděla, že si ho nebude chtít vzít. Objala jsem její hlavu a stáhla jí trochu dolů. Strčila jsem palec do mezery mezi zuby (tam kde se normálně nachází udidlo) a nechala jí, až otevře tlamu. Podařilo se mi to. Co nejrychleji jsem ji nasadila nátýlník a prostrčila jsem ji uši. Zapnula podhrdelník a přidělala sedlovou brašnu. Uvázala jsem jí a doběhla jsem zpět do pokoje. Tak jsem si vzala věci a rychle vběhla do kuchyně. Tak sem si vzala lembas (elfí chléb) a čutoru s vodou (speciální kožená nádoba na vodu). Doběhla jsem zpět do stájí a všechno jsem dala do brašny. ,,Ty už jdeš?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Byla to Galadriel. ,,Ano musím." odpověděla jsem a svůj zármutek jsem skryla za úsměvem. ,,Vem si tohle." a podala mi lahvičku s tekutinou (jako měl frodo) ,,Je to světlo Eréndil naší nejmilovanější hvězdy." odpověděla a usmála se. Po té mě pohladila po vlasech a odešla. ,,Děkuji..." řekla jsem potichu. Ona se jen otočila a usmála se. Já zamířila k Axie a vyvedla jsem jí z boxu. Došli jsme před bránu Lothlorienu a já se podívala zpět na Galadriel. Usmála se na mně. Úsměv jsem ji oplatila a nasedla jsem. Pobídla jsem Axie a ta se vydala cvalem vpřed.

Galadriel

Odjížděla. Bála jsem se o ní. Mám jí ráda jako svou dceru. Nechci jí ztratit jako Celebrían. Ale její osud už nezměním.