Elfí jezdec [Pozastaveno]

3. Homecoming

,,Alian? Co se děje" zeptá se mě Eridor. ,,Stýská se mi po domově a po přátelích a hlavně po otci" odpovím s pokleslým hlasem. ,,A proč tu zůstáváš?" ,,Nechci, aby si byl sám. Nechci aby si prožil to co já." odpovím a skoro se rozbrečím. ,,Tak proč nepoletíme zpátky do k tobě domů" zeptá se a usměje se na mě. ,,Já nevím" odpovím mu ,,nevím jestli to doma skousnou". ,,Aliano určitě to nějak vymyslíme. Ale teď ti něco chci ukázat". Řekne a pokyne, abych šla za ním. Vede mě do skalního převisu. Je tam tma, ale na konci se objevuje malinké světélko, čím dál víc se přibližujeme tím je světlo větší a větší, až dojdeme do jeskyně kde ze stropu vyčnívá světlo.Uprostřed je kožené sedlo a uzda, ale né taková jako na koně, ale úplně jiná výstroj. Výstroj na draka. Opatrně jí zvednu a jdu k východu kde nesedlám Eridora. ,,Pojď to vyzkoušet"řeknu a Eridor se pokrčí a nastaví jednu noh, abych mohla vylíst. Pomalu se začnu sápat nahou. Sedím na drakovi na opravdickém drakovi. ,,Připravena na první let" optá se mě. ,,Ano, jsem připravena" odpovím s odhodlaností. Eridor se začne pomalu zvedat nahoru do mraků. Držím se pevně skoro křečovitě. Vidím jak se země oddaluje a jak my stoupáme. Chvilku letíme vzduchem a pak vletíme do mraků. Nádhera.Prostě úžasné. Eridor začne pomalu klesat pod mraky. ,,Co se děje" zeptám se ,,Musíme klesnout dolů, aby nás ve hvozdu nezahlédli" odpovím a klesá níž a níž. Jsme na zemi. ,,Počkej tu na mě" řeknu Eridorovi a odcházím do hvozdu.

Cítím kouř a spálené stromy. Slyším volání o pomoc nářek a moje jméno. Rozběhnu se co nejrychleji můžu. Vidím otce jak leží na zemi a je celý od krve. ,,Otče co se stalo" zeptám se ho se slzami v očích. ,,Nedokázali jsme odrazit nálet draka" odpoví ,,jakého draka" opět se zeptám ,,černého draka, byl černý jako noc a neviděli jsme ho." odpoví mi a chytne mě za ruku. ,,Mám tě moc rád a chci aby si ochraňovala svoji vlast. Musíš být statečná. Nesmíš se vzdát."z posledních sil mě políbí na čelo. ,,Né!" Zakřičím a lehnu si na otce a pláču.

Eridor je nervózní, bojí se o mě. Na konec se rozhodne a jde pomalu a opatrně do hvozdu. Ptáte se proč neletí? Podle něho je prý bezpečnější jít po zemi, elfové, zvlášť lesní elfové, umí velmi dobře střílet a i když naše šípy neprostřelí dračí šupiny, tak míříme spíš na oči. Po chvíli se zastaví a zaposlouchá se. Slyší pláč. Můj plač. Pomalu se začne plížit k místu kde můj otec zemřel. ,,Alian?" řekne a čeká na mojí odpověď. Ignoruju ho. ,,Alian je mi to moc líto, ale musíme jít. Není to tady bezpečné." řekne mi a maličko mě šťouchne do ramene. ,,Máš pravdu" odpovím mu s velikým zármutkem. Naposled otce políbím a vydáváme se do Království. Zastavím se, asi 200 metrů od mostu ke království a pokynu hlavou, aby Eridor se skrčil a zůstal na místě. Du sama dál až dojdu k bráně. Zaklepu na ohromné dveře a čekám, až stráže otevřou.

Jestli chcete pokračování napište. :)