One day I'll meet you again..

Co bude dál?..

Harryho pohřeb se konal dva týdny po pádu Voldemorta. Hermiona a Ron spolu všechno zařídili a v den pohřbu se sešel snad celý kouzelnický svět, aby uctil památku slavného Harryho Pottera, chlapce, který přežil a později je všechny svou smrtí spasil a zachránil jejich životy. Objevili se zde dokonce kentauři ze Zapovězeného lesa, dále zde byl velmi početný zástup domácích skřítků, zvláštní host, dá se říct, byl Aragog, kterého s sebou vzal Hagrid. Objevili se zde i bradavičtí duchové Skoro bezhlavý Nick, Krvavý baron, Tlustý mnich, Šedá dáma, Ufňukana Uršula a dokonce Filch s paní Norrisovou a Protiva.

Přesně ve dvě hodiny odpoledne se na loučce, kde se vše konalo, rozezněla hudba. Dlouhé a vysoké tóny smyčců oznamovaly vážnost situace a hluboké tóny lesních rohů situaci jen podtrhovaly. Hudba hrála dobrých pět minut, a když dozněly poslední smutné tóny, Hermiona zaujala místo před rakví z dubového dřeva natřenou na bílo a ozdobenou květinami po všech stranách. Rakev byla otevřená a po jejím vnitřním obvodu byla rudá stuha. Vnitřek rakve byl bílý a od pohledu velice pohodlný. Harry v černém obleku dokonce i v rakvi vypadal, jako by jen spal. Hermiona si přiložila hůlku ke krku a promluvila.

"Děkuji všem, že přišli. Nesmírně si toho cením, protože Harry byl můj opravdu blízký přítel, téměř bratr. Ztratili jsme sice našeho hrdinu a zachránce, ale Harry bude žít tak dlouho, jak bude žít každá vzpomínka na něj, každý člověk, který ho zná. Bude žít tak dlouho, jak dlouho bude bít srdce posledního člověka, který o něm bude vyprávět a bude vzpomínat na časy, kdy Harry žil pro všechny okolo a chránil je. Dnes se loučíme s Harrym Potterem, chlapcem, který osvobodil kouzelnický svět od Voldemorta. Harry se nikdy nebál vyslovit jeho jméno, tak bych vás ráda vybídla, abyste mu ode dneška říkali Voldemort. Berte to jako uctění památky Harryho Pottera. Děkuji."

Hermiona sklonila rozechvělou rukou svou hůlku a třesoucím se krokem došla k Ronovi. Znovu se rozezněla hudba a Ron s Hermionou oba přistoupili k rakvi a naposledy se podívali na svého nejlepšího přítele. Společně mu do studené náruče položili obrovský puget květin a naposledy si vzpomněli na chvíle strávené s ním. Hermiona si setřela slzu a sklonila se k Harrymu, aby ho naposledy políbila na čelo. Ron naposledy položil Harrymu ruku na rameno a potom spolu s Hermionou odstoupili, aby se s Harrym mohli rozloučit i další.

Trvalo skoro tři hodiny, než se všichni s Harrym rozloučili a postupně odešli. Zbývala tu už jen hrstka lidí, ale ti se všichni už rozloučili. U rakve teď stál Neville a Lenka, kteří byli v zástupu poslední. Hermiona si dolila víno a napila se. Ron žvýkal jednu Bertíkovu lentilku tisíckrát jinak za druhou a ani si neuvědomoval, jak která chutná. Hermiona periferně zahlédla, jak Lenka s Nevillem odchází a už chtěla jít k rakvi a zavřít ji a připravit na přesun do Harryho hrobky, kterou mu s Ronem zařídila, ale k rakvi teď přistupoval někdo další. Hermiona se otočila a zaznamenala, že je to vysoký blonďák. Kdo jiný, než Malfoy. Hermiona se vydala tím směrem.

"Co tady děláš?" promluvila na něj, když se Draco otočil.

"Chtěl jsem se rozloučit s Harrym a popřát vám dvěma upřímnou soustrast. Byli jsme přece přátelé, já a Harry, pamatuješ?" odpověděl zdvořile Draco a usmál se. "A taky jsem si s tebou chtěl promluvit. Dej mi patnáct minut, Hermiono, prosím." dodal.

"Dobře, ale jen pět." odpověděla Hermiona stroze. Teď připomínala profesorku McGonagallovou.

"Deset.." škemral Draco.

"Ale ani o vteřinu víc."

"Děkuju. Takže.. Nesedneme si?" usmál se Draco.

Hermiona se zamračila. "Už máš jen devět minut a čtyřicet pět vteřin. A ne, nesedneme si! Mluv hned!" odbyla ho.

Draco mírně posmutněl. "Chtěl jsem se omluvit, za všechno. Vím, jak jsem se k tobě na začátku choval a opravdu mě to mrzí. Ale potom se to změnilo, vždyť to víš. Dva měsíce jsme byli spolu a já to potom podělal, ale tys mi nedala šanci vysvětlit ti to a omluvit se. Musel jsem to udělat, kvůli otci. Začal jsem toho litovat téměř hned. Když jsem ti to řekl, doufal jsem, že mi pomůžeš, ale tys mě nenechala vysvětlit to. Potom už jsem neměl šanci s tebou pořádně mluvit. Musel jsem udělat tolik chyb, aby mi došlo, že jsi opravdu ta jediná, kterou kdy budu milovat, ale potom jsi nebyla ve škole ani ty, ani Ron a ani Harry a já měl strach. Denně jsem psal Harrymu, ale ani jeden dopis mu nedošel. Všechny se mi vracely. Potom jsem do školy přestal chodit taky a zůstal jsem doma. Po Vánocích si Voldemort přál, abych mu stál po boku nejen v bitvě o Bradavice, ale já odmítl a unikl jsem. Spojil jsem se se Snapem a s jeho pomocí se skrýval ve škole. Když se potom Harry objevil ve škole, mluvil jsem s ním, ale on vám to nejspíš neřekl. Řekl mi, že i přes mou zradu zůstaneme přáteli, pokud mu pomůžu bojovat proti Smrtijedům. Já souhlasil. Potom se ale Harry rozhodl jít do lesa a já ho nemohl najít, abych mu řekl, co se tam má stát, a zabránil mu tam jít. Nemohl jsem ho zastavit. A když jsem ho potom viděl živého, jak porazil Voldemorta, byl jsem šťastný. Jenže potom ho zasáhl ten paprsek a ve mně všechno štěstí zemřelo. Hledal jsem pohledem alespoň tebe, ale tys tam nebyla. Nemohl jsem tě najít. Potom jsem prostě odešel. Já.. Chci všechno napravit. Nemusíš se mnou mluvit, ale odpusť mi to, prosím. Víc nežádám.."

Hermiona všechno tiše vyslechla a když Draco skončil, jen se na něj usmála. "Věřila jsem ti, když jsi mi řekl, že mě miluješ. Milovala jsem tě. A tys to všechno potom zničil, když ses stal Smrtijedem. Pořád jím pro mě budeš, to se nezmění.. Vždycky ale budeš ten Draco, krerého jsem milovala a vždycky budu milovat. Nedokážu se na tebe zlobit, Draco, ale taky ti nedokážu odpustit. Promiň.. Už mě nikdy nehledej, prosím.." Se slzami v očích se na něj znovu usmála, objala ho a naposledy políbila. "Sbohem, Draco."

Otočila se a opravdu rychlým krokem se vrátila za Ronem, který to několik kroků od nich sledoval. Hermiona nemusela nic říkat, Ron pochopil. Chytil ji za ruku a společně se přemístili pryč.