One day I'll meet you again..

Svatba

Ahoooj:3 Jsem tu s další částí. Budu se snažit, aby byl děj pořád stejně napínavý:3 Chystám pro vás taky menší šok a doufám, že na mě nebudete moc naštvaní, až se k němu dostanete. Jen předem říkám, že v téhle kapitole zatím nebude. Tak si užijte SVATBU ;)

Celé ty tři týdny utekly skvěle. Draco mi pomáhal ve všem, v čem mi pomoct mohl a já mu zase zkoušela dnem i nocí pomoct. Vůbec jsem ale na nic nepřišla.

"Zítra je ta svatba, Draco, tak jsem ti sehnala řádný oblek." usmála jsem se na něj večer před svatbou. Položila jsem mu na postel sako a kalhoty v černé barvě a čistě bílou košili. Přidala jsem zelenou kravatu a naleštěné černé boty. Krása. Poděkoval mi a podal mi krabici. Otevřela jsem ji a nestačila se divit - Draco mi sehnal šaty. Krasné zelené šaty. Byl u nich lístek.

Viděl jsem ty tvoje žlutofialové. Promiň, ale tyhle jsou prostě lepší. Ber to jako dárek za tvou pomoc.

Usmála jsem se. "To si nezasloužím." Draco se zamračil a zavrtěl hlavou na nesouhlas. Myslela jsem si své, ale šaty jsem si s přihlouplým úsměvem odnesla do pokoje. Rovnou jsem je vyndala z krabice a přičarovala si figurínu, na kterou jsem je navlékla, aby se mi nepomačkaly.

Nastavila jsem si budík na sedm hodin, protože jsem Harrymu v dopisu psala, že s Dracem přijdeme už na devátou, abychom jim pomohli. Harry s tím souhlasil, takže nebylo co řešit. Dracovi to nevadilo - dokonce prý rád pomůže a uvidí své staré přátele ještě dřív, než se tam nehromadí všichni hosté. S tím jsem zase souhlasila já.

Došla jsem si do kuchyně pro šálek čaje a donesla jsem Dracovi do pokoje jeho speciální kávu - ředila jsem mu ji tím lektvarem, který mu pomáhá získat zpátky svou váhu. Podávám mu ho už dlouho a účinkuje skvěle. Myslím, že brzy budu moct přestat. Mimo to mu vždycky do té kávy přilévám i skleničku whiskey - to proto, abych ho odnaučila pomalu pít. Před dvěma týdny jsem s tím začala - to jsem mu tam ale lila tři skleničky. Ubírala jsem postupně a zdá se, že to zatím funguje výborně. A Draco si ničeho nevšiml.

Když jsem odcházela z Dracova pokoje s papírem, který mi dal, v ruce, Draco měl skoro dopito. Divím se, že mu nikdy nevadilo, že je to horké. Odešla jsem do ložnice, kde jsem si nejprve vypila čaj a poté jsem si přečetla, co mi Draco psal.

Doufám, že přijdeme na to, jak mi hlas navrátit, pokud to ovšem půjde. Myslím, že bych byl schopný zajít si někam na vyšetření, pokud bys šla se mnou.

Usmála jsem se. Samozřejmě, že s ním půjdu. Moc bych za to byla ráda. Těší mě, že se Draco konečně odhodlal vyjít ven nejen mezi lidi, kde se běžně skrývá díky zastíracímu kouzlu, ale hlavně mezi lidi, kteří by mu pomohli. Je to skvělá zpráva.

Rychle jsem na papír naškrábala odpověď a donesla ji Dracovi do pokoje. Věděla jsem, že usíná dost rychle, když před spaním vypije kávu. Položila jsem mu papír na stůl a odešla zpátky do ložnice.

Tu noc se mi zdál zvláštní sen. Nebyl to běžný sen, který se zdává všem lidem, byl to sen složený jen z hlasů. Viděla jsem tmu, temno, nicotu.. Přesto jsem slyšela hlasy. Byly tři a byly mi všechny povědomé. Nejprve jsem si nedokázala uvědomit, komu patří. Poslouchala jsem, jak se spolu baví, ale neslyšela jsem o čem. Potom jako by náhle dva zmizely. Slyšela jsem první z nich - hluboký, stařecký, ale moudrý hlas. Najednou jako bych ho poznala, a pak se mi před očima zjevil jeho majitel - Brumbál. Druhý z nich - vysoký, chladný, syčivý a slizký. Chvilku mi to trvalo, nakonec jsem na to ale přišla - Voldemort. A ten třetí - chlapecký, přesto plný zkušeností. Byl to hlas, který jsem slýchávala od svých jedenácti let pravidelně, hlas mého nejlepšího kamaráda - Harryho.