The Future Princess

Kapitola 5 - Odjezd z domova

*crrrrrrrrrrrrrrrrrr*
Ráno mě probudil budík. Normálně, když ráno vstávám do školy, mě neprobudí nic. Nejsem ranní člověk. Vůbec. I když bylo osm hodin a my odjíždíme až ve tři. Ale dnes to bylo jinak. Vstala jsem sice unavená, ale byla jsem strašně natěšená. To jak jsem se těšila úplně přebylo moji únavu. Takže jsem vstala, rychle jsem si ustlala postel a běžela jsem do koupelny. V koupelně jsem si vyčistila zuby, umyla obličej ale nemalovala jsem se. Došla jsem k tomu, že to nejspíš nebude potřeba, navíc, všechen nový makeup jsem už měla sbalený v kufříku na cestu. Podívala jsem se do zrcadla. "Tak a je to tady," řekla jsem si, "odjíždíme do paláce."
Usmála jsem se. Byla jsem šťastná. Tohle byl jeden z nejlepších dní mého života. Nebo aspoň jeho začátek. Bylo teprve 8:20. Tak jsem šla na snídani. Holky už tam byly a povídaly si. Sedla jsem si ke stolu a viděla jsem že na mém místě byla už přichystaná moje oblíbená snídaně: palačinky s čokoládou a pomerančový džus.
Kierra: Která dobrá duše mi přichystala snídani?
Emma se Sophie se na sebe podívaly a usmály se. Potom začla mluvit Sophie: Vždycky pro nás vaříš ty, tak jsme se rozhodly, že dneska pro tebe uvaříme my. Emma přilývla a usmála se.
Kierra: To je strašně milý, děkuju!
Tak jsem si sedla ke stolu a všechny jsme se daly do jídla. Po snídani jsme se rozhodly zajít rychle k rodičům, abychom s nimi před naším odjezdem mohly ještě mluvit. Nasedly jsme do mého auta a jely jsme k našim. Jak jsem dojela k domu mých rodičů vysadila jsem Emmu a Sophie a domluvily jsme se že si dáme v 11:00 sraz u mého auta abych je odvezla zpátky. Jen tak mimochodem, v naší zemi se může řídit od 16 let. Mně a Emmě už je 16, ale Sophie je 15. Však ona si počká. Přešla jsem od mého auta ke dveřím domu a zazvonila jsem. Přivítala mě máma a hned se mě začala na všechno vyptávat. U Emmy a Sophie to bylo asi stejně. Po dvou hodinách strávených doma jsem se s rodinou rozloučila a slíbila jsem jim, že mě určitě uvidí v televizi. Šla jsem k autu a počkala na holky. Nejdřív přišla Sophie a po pár minutách i Emma.
Sophia: Tak co, kam půjdeme na oběd?
Emma: Tady blízko je pizzerie, můžeme tam.
Kierra: Tak jo, půjdeme pěšky nebo autem?
Emma: Radši autem, kdybysme šly pěšky tak bysme ztratily zbytečně čas. A já si potřebuju sbalit ještě pár posledních věcí a chci to všechno stihnout.
Kierra: No, tak v tom případě pojedeme autem.
Nasedly jsme do auta a zamávaly našim rodinám na rozloučenou. Pak jsme vyjely. Za chvilku mě Emma začala navigovat.
Emma: Tady pokračuj rovně....tady zahni doleva....tady rovně....tady to je! Vidíš tam tu pizzérii?
Viděla jsem. Tak jsem zajela do parkoviště za pizzérií a zaparkovala.
Sophie: Cítíte už jak to tu voní?
Kierra: Joooo...mám pocit že je tu vykoupím, protože umírám hlady!
Emma a Sophie se zasmály. Vešly jsme do pizzerie a sedly si ke stolu. Za chvíli k nám přišel číšník a donesl nám menu.
Kierra: Tak co holky, máte vybráno?
Emma: Já ještě ne.
Sophie: Já už jo.
Kierra: A jakou si dáš?
Sophie: Salámovou. Ty?
Kierra: Pirátskou.
Emma: Už mám taky vybráno!
Sophie: A jakou sis vybrala?
Emma: Čtyři druhy sýra.
Sophie: Ta je dobrá.
Hned na to přišel číšník.
Číšník: Máte vybráno?
Tak jsme si objednaly a o pár minut později nám je donesli. Tak jsme se do nich pustily a shodly jsme se, že můžeme zůstat i na dezert. Jako dezert jsme si objednaly zmrzlinové poháry. Co jsme ale nečekaly bylo že ty poháry byly obrovské.
Emma: No to nevadí, já mám stejně pocit že to sníme.
A snědly jsme. Ale trvalo nám to. Pak se Sophie podívala na hodiny.
Sophie: Holky, je půl jedné.
Kierra: No, nejvyšší čas abysme šly.
Tak jsme zaplatily a odešly z restaurace. Tak restraurace byla super. Dohodly jsme se, že to bude naše oblíbená společná restaurace. Pak jsem holky odvezla domů. Doma jsme si jen dobalily posledních pár věcí, jako byly kartáčky na zuby a nabíječky a další věci. Byla teprve jedna hodina a proto jsme se rozhodly podívat na film. Pustily jsme si Zlobu (ten film je super, doporučuju!:D). Měly jsme totiž ještě dvě hodiny času. Perfektní na film.
Jakmile skončil bylo už půl třetí. Tak jsme uklidily film a ještě trochu pouklízely po bytě. Už jsme se strašně těšily. Napadlo nás udělat si fotku. Naši poslední fotku našich starých životů. V 14:45 jsme všechny vzaly naše malá zavazadla a snesly jsme je dolů před barák. Nejel mám tehdy výtah a tak jsme se musely se zavazadly tahat pět pater dolů. Když jsme došly dolů bylo 14:55. Nadšením jsme až pištěly. Nemohly jsme se dočkat. O pár minut později jsme viděly přijíždějící kočár se státními vlajkami.
Emma: To je ono!
Sophie: Dívejte na ten kočár!
Kierra: O můj bože!!!
Je to tady. Odjezd z domova.