Začít na úrovni blázna

Kapitola 2. - Well, you still look good

Co tím myslel? Brzy si promluvíme. Popravdě, trochu se toho bojím. Není to tak dávno, co jsme se potkali. A navíc to v té jídelně... Pff... Ještě teď se stydím. Jediné co mě zatím chrání je to, že jsem pracovala u Gothamské policie. Díky Bohu.

. . . . .

Druhý den v Arkhamu. Nádhera. Hele, jestli budeš v klidu Jack, tak to tu přežiješ v pohodě. Hlavně žádné další průšvihy. Uklidňovala jsem sama sebe, než jsem vstala z té nepohodlné postele. Ano, postele v Arkhamu nejsou jako na královském paláci. Je to skoro jako skála, jenom to má polštář, což skály nemají.

,, Vstávat!" zakřičel strážník, když procházel okolo mojí cely. Vstávat!? Tu se ani spát nedá. Už jsem vzhůru asi hodinu. Ihned po "budíčku" se šlo do sprch a potom na snídani. A takto to bude ještě dlouho. Už teď se tu nudím. No, snad to nějak přežiju.
Snídaně. Ani nemám hlad. I když, měla bych něco sníst. Rychle jsem si vzala tácek a šla jsem si sednout do nejvzdálenějšího rohu místnosti. Naštěstí tam nikdo nebyl, a tak jsem si sedla a začala jsem jíst. Nikdo si mě nevšímal. Proč taky. Včerejšek mi naprosto stačil.
Když jsem jedla, rozhlížela jsem se okolo. Tam seděla jedna skupina, tam druhá. Samé skupiny. No, skupiny to nebyly. Spíš takové gangy. Ani gang by se to nedalo nazvat... Já nevím.
,, Ahoj." pozdravila mě Ivy a mile se usmála.
,, Ahoj." pozdravila jsem ji taky a nejistě jsem se usmála.
,, Mě asi znáš. Ivy nebo taky Pamela." řekla a sedla si vedle mě. ,, Ty jsi tu nová, že?"
,, Jackie Sparksová. Ano, jsem tu nová." řekla jsem a otočila jsem se zpět ke stolu. Pamela, tedy Ivy byla velmi milá co jsem ji znala. Vůbec se nezměnila.
,, Ty jsem doktorka?" zeptala se.
,, Už to tak bude."
,, A co, že seš tady? Co si provedla?"
,, To je na dlouho. Jednoduše řečeno, prý jsem se zbláznila." řekla jsem a pousmála jsem se. Ivy se taky pousmála.
,, To si myslí o každém z nás. A co? Jsi v pohodě?" zeptala se starostlivě.
,, Jo, v poho. Až na ten včerejšek."
,, Viděla jsem to. Ale nic ti neudělal, ne?"
,, Ne... Stará známost. Hele, budu muset jít." řekla jsem a chystala jsem se odejít, když v tom mě Ivy zastavila.
,, Kdyby něco, řekni." řekla a usmála se.
,, Zatím." usmála jsem se a odešla.

. . . . .

Vědět, že po snídani budeme na "dvorku", pokud se to tak dá nazvat, tak se z toho nějak vymluvím. Já prostě nesnesu kontakt s těmito... zločinci? Lůzou? Či psychopaty? To není nic pro mě.
Rychle projdu a zůstanu někde daleko od nich. Pomyslela jsem si a opravdu svižným krokem jsem prošla. Žádný oční kontakt, žádný problém. Ale když se nedíváte okolo, tak se hold i něco stane. Narazíte.
,, Kruci." zašeptala jsem a podívala jsem se před sebe. Zase on. Já se ho nezbavím. ,, Moc se omlouvám." řekla jsem a poodstoupila jsem. Jakmile mě slyšel, otočil se s naštvaným výrazem. Ihned jak mě uviděl, rozzářily se mu oči a usmál se.
,, Jackie." řekl mile a obejmul mě. Bylo mi to nepříjemné, ale co se dalo dělat.
,, Taky tě ráda vidím, Jokere." řekla jsem a neochotně jsem se usmála.
,, Jak dlouho jsme se neviděli? Týden, měsíc,"
,, Pár hodin." přerušila jsem ho.
,, Ach ano. To jsi byla ty?" zeptal se s úsměvem. Pomalu jsem kývla. ,, Moc rád tě vidím."
Chtěla jsem odejít, ale něco mi říkalo, abych nechodila. Ach... Proč zrovna teď?

,, Tohle jsem včera našla na mé posteli." řekla jsem a ukázala jsem mu papírek.
,, Takže jsi ho přece dostala. Výborně."
,, Co to má znamenat?" zeptala jsem se trochu naštvaně.
,, Uvidíš. Dočkej času, jako husa klasu." řekl a odešel pryč.
,, Ale..." řekla jsem, ale Joker mě už neslyšel.

Když se nad tím zamyslím. Proč by se mnou chtěl Joker sakra mluvit? Vím, ty minulé záležitosti... Ehm. To si nechme na jindy.
,, Sparksová!" zavolal na mě strážný, když jsem procházela okolo. ,, Máš tu návštěvu." dodal a pokynul mi ke dveřím vpravo.

Když jsem vešla dovnitř, spatřila jsem Oswalda. Oswalda Cobblepota. Seděl tam za stolem a díval se na své ruce v klíně.
,, Oswalde?" řekla jsem nejistě.
,, Jack!" zvolal a vstal ze židle. Rychle ke mně kulkavým krokem přišel a pevně mě obejmul. Objetí jsem mu oplatila.
,, Tak ráda tě vidím." řekla jsem s radostí a sedli jsme si.
,, Taky tě rád vidím."
,, Je milé, že si sem přišel. Od té soby, co jsem přijela do Gothamu jsem nikoho z rodiny neviděla." Oswald se jenom pousmál. ,, Potřebuji pomoc." řekla jsem.
,, Co se stalo?" zeptal se zmateně.
,, Včera, jak byla večeře... Omylem jsem narazila do Jokera, ale on nic neudělal. Jenom se usmál. A dnes taky. Večer jsem taky našla na posteli květinu a u ní papírek." řekla jsem a podala jsem mu ho. Jenom se na něj udiveně podíval a dal mi ho zpátky. ,, Něco se tu děje. A já nevím co." řekla jsem ustrašeně.
,, Jack, poslouchej. Na tohle nejsi zvyklá a to, že se ti to tu zdá divné, je v pořádku."
,, Ale, Oswalde-" řekla jsem, ale Oswald mě ihned přerušil.
,, Jseš tu z jistého důvodu."
,, Z jakého- O čem to tu meleš!? Jaký důvod!?" řekla jsem a ihned do místnosti vstoupil strážný.
,, Tak jo. Pro dnešek to stačí!" řekl a chytil mě za ruku.
,, Zatím." řekl Oswald a chystal se odejít, když v tom ho něco zarazilo. ,, Jo, a pořád vypadáš skvěle." řekl s úsměvem a odešel.

Dělá si srandu!? Já tu jsem z nějakého důvodu!? Jaký to je důvod? Jsem snad... Ne, to snad ne!