Zrození hrdiny

5.Kapitola- Ukázka arény

"Takže dnes se naučíme základy stopování," zvolal pan Brown a jeho vtipný puberťácký hlas se ozval po lese, kde zrovna se svými žáky probíral výuku. Pan George Brown byl malinkatý mužík s dlouhými vlasy a silným krkem a k tomu měl hlas jako mutující puberťák. Taylorovi a koneckonců všem žákům to přišlo velice komické. 

"Ví někdo jakých věcí je třeba si při stopování nejvíce všímat?" zeptal se učitel a jeho oči přeskakovali od jednoho žáka ke druhému. Když jeho oči přistáli na Taylorovi, všiml si jak se s Benem směje. "Co třeba vy, pane Marksi?" 

"Já?" zeptal se Taylor a snažil se potlačit smích. 

"Je tu snad někdo jiný Marks?" pozvedl obočí pan učitel a tvářil se nechápavě. 

"Ne pane," odpověděl Taylor a Ben vedle něj vyprskl smíchy. 

"Pane bože!" zaklel profesor tak vtipným hlasem, že se začal Taylor silně smát a dostávat křeče do břicha. "Ví to někdo jiný?" 

Jill se přihlásila a pan Brown jí dal pokyn k tomu, aby mluvila. 

"No při stopování je důležité si všímat stop," řekla Jill jednoduše. 

"Správně," přikývl učitel. "Proto je také stopování v zimě daleko snazší. Co je nadále důležité?" 

"Čich," řekla Laura Michellová, která stála hned vedle Jill. 

"Ano," přitakal učitel. "V tom máme velikou nevýhodu, poněvadž nemáme čich třeba jako psi nebo vlci. Ale i tak se dá všimnout například rozdělaného ohně nad kterým se pečou buřty."  

Dvouhodinovka stopování konečně skončila a Taylor s Benem šli se zbytkem třídy za učitelem do školy. Taylora předmět nijak moc nenadchnul. Spíš celou dobu myslel na to, jaká bude první hodina s panem školníkem. Celou dobu o tom s Benem spekulovali, a proto je také několikrát pan Brown okřikl. 

Ve škole následovaly předměty dějepis a tělocvik, při kterých byla neuvěřitelná nuda. Když obě hodiny skončily, vydali se na oběd do jídelny, kde bylo, jako vždy plno lidí, a tak si Taylor s Benem sedli ke stolu, který byl blízko paní Abbie, která nandavala ostatním jídlo. Oba snědli jídlo velice rychle. Po obědě zaběhli k sobě do pokoje, převlékli se do sportovnějšího oblečení a šli směrem k domku pana Reginalda. 

"Dobrý den," pozdravili chlapci pana školníka, když ho spatřili u velkých vrat, kterými se vcházelo na pozemek školy. Pan školník měl na sobě tmavou mikinu a černé kalhoty. Vypadal poněkud unaveně. 

"Dobrý den," opětoval pan Reginald pozdrav, vytáhl klíče z kapsy a šel odemknout vrata. 

"Vyspal jste se do růžova?" zeptal se vesele Ben, který měl celý den dobrou náladu a furt se něčemu smál. 

"To bych se měl spíš ptát já vás," odpověděl pan Reginald a na tváři se mu objevil lehký úsměv. "Ale jak vidím, tak oba máte dobrou náladu." 

Došli společně za domek do lesa, kde  byla menší mýtina. Tam ležely na zemi dva rovné, tenké klacky. "Vemte si je do ruky," přikázal jim pan Reginald a oba chlapci si jeden vzali. 

"Co s nimi máme dělat?" zeptal se Taylor a v ruce pevně svíral jeden z klacků, který nebyl tak slabý jak se zprvu zdál. "Chcete, aby jsme s Benem šli do souboje proti sobě?" 

"Ne," zavrtěl pan školník hlavou. "Chci aby jste přeprali mě." 

"To myslíte vážně?" zeptal se s potlačovaným smíchem Taylor. Ben vedle něj se začal smát.