Zrození hrdiny

4.Kapitola - Školní trest a nový učitel

Taylor se držel za žebra na levé straně a popadal dech. Špatně se mu dýchalo a měl pocit jako by měl nějaký astmatický záchvat. Před sebou viděl rozmazané postavy lidí, kteří na něj hleděli a motala se mu z toho hlava. Najednou se k němu jeden z nich skrčil.

"Tayi?! Co se stalo? Jsi v pořádku?" I přes to, že Taylor byl stále napůl v bezvědomí, poznal že hlas patří jeho kamarádovi Benovi.

"Jseem v pořádku," vydal ze sebe těžce Taylor. Teď už viděl poněkud jasněji a snažil se vstát, ale Ben ho zastavil.

"Odpočívej," řekl starostlivě. "Nevypadáš vůbec dobře."

Vedle lidí, kteří stály v davu byl také Kevin a Dexter. Kevin měl na levém oku obrovský monokl.

"Co se to tu děje?!" slyšel Taylor jak se ozvalo za davem lidí. Žáci uvolnili místo a před Taylora vystoupil učitel Hamish.

"No skvělý," pomyslel si Taylor a s Benovo pomocí vstal.

Jonathan Hamish hleděl upřeně na Taylora a pak zrak přehodil na Jasona, který stál asi dva metry od Taylora.

"Co se stalo Jasone?"

"Učil jsem se z učebnice a Marks s Russelem na mě zničeho nic agresivně zaútočili. Co jsem měl dělat? Jenom jsem se bránil!"

Jason to řekl tak vyrovnaně, že to znělo jako by opravdu říkal pravdu a co Taylora nejvíc naštvalo a fascinovalo bylo to, že několik lidí z řad diváků přikývlo.

"To sakra není vůbec pravda, ty lháři!" rozkřikl se Dexter a chtěl na Jasona vyběhnout. Kevin ho však v čas chytil a naštěstí se nic neudálo.

Taylor věděl, že přesvědčovat učitele, že jeho syn je ten, který je vyníkem, bylo zbytečné. Pan Hamish poslal Taylora a Kevina na ošetřovnu a zadal jim školní trest.

"Dnes večer budete mít hlídku na školním pozemku a nezamhouříte ani oko!" Pan Hamish se radostně ušklíbl a odešel.

"Co se vlastně stalo, Kevine?" zeptal se Taylor Kevina, když vcházeli hlavním vchodem do školy. Vydali se hned schody naproti vchodu.

"Dexter zrovna šel do pokoje pro nějaké knížky," začal Kevin. Jeho hlas byl velmi tichý. "Já zůstal u jezera a čekal jsem, když mi najednou někdo hodil míč po hlavě zezadu. Byl to Jason a dělal si ze mě srandu. Říkal jak neumím hrát sterkratt a já mu říkal, že si lepší než on."

"To si asi říkat neměl," vzdychl Taylor. "Hodně ho to vytočilo co?"

"No vrhl se na mě a začal mě mlátit, tak asi jo," pokrčil Kevin rameny. Poté co Kevin s Taylorem vyšli asi tři patra, zastavili u dveří s nápisem ošetřovna a Kevin zaklepal. Na svých krátkých blonďatých vlasech měl pozůstatky krve a pod nosem také. Dveře se otevřeli dokořán a Taylor spatřil vysokou ženu s brýlemi. Měla velice přísný pohled, stejně jako paní Blanchetová, ale tato žena byla daleko vyšší a mohutnější.

"No vy vypadáte," řekla hlubokým hlasem a poslala je dovnitř místnosti. Místnost byla poměrně veliká a po jedné straně bylo osm postelí s ustlanými peřinami. U každé postele byl bílý noční stolek. Taylora nadchlo obrovské, dlouhé okno. To bylo naproti postelím a krajina, která byla díky němu vidět, byla vskutku okouzlující. Vidět bylo kousek pozemku a poté několik lesů a louky. Ale i když to bylo nádherné, Taylor stále myslel na Jasona a byl naštvaný. Takhle ho nikdy, nikdo neztrapnil ani nepřepral. Pro Taylora byl Jason takový soupeř, se kterým se ještě nikdy neutkal. Oproti všem spolužákům a lidem z Oxfordu se pral obdivuhodně a to bylo to, co Taylora nejvíc štvalo.