There is a girl in her world she is found
Yeah she will say she's okay, but she's down
Mým největším problémem nejsou problémy, ale to, že se před nimi snažím utéct. Stmívá se. Na obloze se objevují první hvězdy a já se potloukám prázdnými ulicemi s kapucí na hlavě a přemýšlím o svém životě. Jaké by to asi bylo žít někde jinde, na jiném místě, s jinými lidmi. Třeba by si mě někdo konečně všiml. Kdybych měla kamarády nemusela bych teď někde bloudit sama. Není špatné být sám, ale příšerné je, když jste osamělí. Vzpomínám si, jak jsem si obarvila vlasy na modrofialovou, tehdy jsem si myslela, že upoutám pozornost a snad si mě někdo všimne, ale pletla jsem se. Posměch a urážky od svých spolužáků a lidí kolem nepřestávali. Co jsem si tehdy myslela?.. Přála bych si bydlet někde jinde, začít od znova, ale co zmůže 16ti letá holka uprostřed ničeho. Nezbývá mi nic jiného, než jen doufat a možná nepřestávat věřit? Nevím.. Už nevím co mám dělat nebo co si myslet. Nevím jestli má cenu bojovat.
Došla jsem k mostu. Ani nevím jak.. Jsem uvězněná ve své hlavě, že sotva můžu vnímat okolí. Přála bych si aby to skončilo - ta bolest, smutek, deprese. Chtěla bych aspoň na chvíli utéct před tímhle světem. Chtěla bych být jako pták, lítat si volně kam bych jen chtěla, být svobodná. Nebo jako voda, se kterou odplouvají všechny starosti a všechna ta bolest. Něco mě napadlo. Pomalu přelézám zábradlí chatrného mostu. Jsem zády opřená a rukama se ho stále držím. Co vidím? Vidím temnotu, nic jiného než temnotu. Jsem sama. Nikoho nezajímám, nikdo se o mě nestará. Budu jim chybět když se pustím zábradlí a vkročím do prázdna? Budou plakat, když uvidí mé nehybné, bledé tělo? Nemyslím si.. Nikdo mi nerozumí, nechápe jak moc mě to bolí. Všichni mi říkají ať se vzchopím, že všem jen ubližuji, že nic nestojí za to, aby jsem si vzala život ale.. Víš jaké je být v pasti ve své vlastní hlavě? Nesnášet sebe víc než si dokážeš představit? Cítit se osamělý? Cítit se prázdný? Cítit se deprimovaný? Vědět, že nemůžeš dělat nic s tímhle krutým světem? Ubližovat si jen proto, aby jsi zjistil jestli stále cítíš? Víš jaké je mít sebevražedné myšlenky? Plakat tak dlouho, dokud tě to neuspí? Víš jaké to je, cítit se takhle špatně? Protože já ano a nesnáším to! Nesnáším tenhle svět, nesnáším sebe!
Dívám se do dáli. Proudící řeka mě k sobě volá. Slzy mi stékají po tváři a hlava říká ať to nedělám, ale já už jsem rozhodnutá. Přála bych si, aby to šlo jinak, ale už je pozdě na rozmýšlení. Zavírám oči, pouštím se mostu. Cítím tvrdý náraz ledové vody. Snažím se nadechnout, ale tímhle rychleji pomáhám smrti, aby si mě k sobě přivolala. Konečně to cítím. Blížící se svobodu. Žádná bolest, žádné starosti, konečně utíkám z tohohle světa plné krutosti.
Cítím jak se voda dostává do mých plic. Topím se. Obklopuje mě temnota a chlad. Odplouvají všechny starosti a všechna ta bolest. To je přesně ono.. krása umírání
