Navždy nebo na chvíli?

Navždy nebo jen na chvíli?

"Mami,a jak to bylo s tátou?",když se mě Emily na tuto otázku zeptala,moje tělo ztuhlo, ale moje mysl jako kdyby byla zpět na začátku toho příběhu.
Měla by znát pravdu o svém otci.

Psal se rok 1997 a já před sebou měla poslední rok školy. Nebyla jsem zrovna ten typ holky která potřebovala hodně pozornosti,takže mi stačilo pár přátel a můj kluk Billy.
Byl čtvtek a já zrovna přišla ze školy. Měla jsem se sejít s Billym, a tak jsem se šla rychle převléknout a maličko se upravit,někdo zazvonil u dvěří a já už tušila, kdo to je.On.
Přišel zrovna včas jako vždycky a já už se nemohla dočkat až ho uvidím,i přesto že jsme spolu chodili do třídy tak to bylo něco jiného, než když jsme spolu byli sami.
Billy nebyl zrovna ten typ kluka,který by se potřeboval vychlubovat a vymýšlet si,naopak byl velice skromný a milý, a pro mě velice krásný.
Měl nakrátko ostříhané hnědé vlasy,hnědé až čokoládové oči a ten nejkrásnější usměv,jeho zuby byly rovné a až neuvěřitelně bílé,proto se mi někdy zdálo, že jeho usměv září.
Byl skoro o hlavu větší a mě se moc líbilo, když jsem si mohla stoupnout na špičky a obejmout ho.
Sešla jsem schody a dveře otevřela tak rychle, až bouchly do zdi.
"Ahoj" usmál se a políbil mě,"jdeš přesně" odpověděla jsem a polibek mu oplatila.
Málem jsem nestihla ani zavřít dveře, jakou rychlostí mě chytil za ruku a táhl do auta..
Měli jsme jet do kina na nějaký film o kovbojích,moc se mi nechtělo, ale už jsem to Billymu dlouho slibovala,takže jsme nakonec šli.
Kino nebylo moc plné,aspoň za to jsem byla ráda..Film jsem moc nevnímala,ale podle toho, jak často se Bill smál jsme pochopila že je to asi dost vtipné.
Už jsem se nemohla dočkat, až to, skončí a když jsem se konečně dočkala, mohly jsme jet na naší skalku.
Jeli jsme skrz les,a když jsem zahlédla ten výhled..Ach.. I přesto,že jsme tu byly už tolikrát tak jsem se pořád nemohla nabažit toho výhledu na naše malé
městečko.
Zastavili jsme skoro na kraji skalky. Milovala jsem to tu,za skalkou se nacházel palouček kde jsme často lehávali a koukali na nebe.
Vystoupili jsme z auta a lehli si na kaputu modrého fordu,který zdědil po otci. Bylo nádherné být s ním.

S Billem jsme asi týden neviděli,protože mi bylo špatně a když jsem přišla do školy. Uviděla jsem ho. Měl na sobě modrou košili a když mě
uviděl,ach ten usměv... Zamilovala jsem se snad ještě víc... "Ahoj lásko" řekl když ke mě přišel a já ho políbila.. Začalo zvonit,takže jsme si museli sednou
do svých lavic,ale nám to nevadilo,protože jsme lavice měli vedle sebe.
Po škole se pro mě Bill stavil a jeli jsme na palouček který se nacházel u skalky.Seděli jsme v autě,protože venku byla docela zima.
Billy měl ruku kolem mých ramen a já byla ráda že cítím jeho blízkost. Jeho teplo mě uklidňovalo,nechtěla jsem, aby tohle někdy skončilo...Byla jsem
zaražená a on se najednou zeptal: "Co se děje?" Pohladil mě po tváři a dodal "..něco s tátou?" Já se trošičku zvedla a dala si nohy pod sebe "Ne.. Ne"
pak nastalo krátké ticho.. "Co si myslíš že bude v budoucnu?" zeptala jsem se a pak dodala "..co vidíš ve své budoucnosti?"
podívala jsem se mu do očí a on humorným toném řekl :"Co vidíš ty?","Myslím to vážně" odsekla jsem ho a čekala na odpověd..
On zvážněl a podíval se před sebe :"Tebe". Najednou mi v koutku rtu naskočil usměv a on mě začal hladit po hlavě,"vidím tebe" zopakoval a můj usměv se
zvětšil,políbil mě a já v sobě měla tolik štěstí že jsem rychle otevřela dveře a chtěla utíkat po tom paloučku. On se jenom rychle zeptal :"co vidíš ty?",ale odpověd
nedostal.. Už jsem utíkala po louce a on se smíchem vyšel z auta.. Běželi jsme po pasece,ruku v ruce a já věděla, že nechci aby tohle někdy
skončil. Pak jsme si lehli na trávu a koukali se na nebe.. Stmívalo se a oba jsme věděli že den je ukonce a já musím domů.
Když jsme dojeli před náš dům,vyšli jsme z auta a objímali jsme..Netušila jsem, že je to naposledy.. Potom jsem se od něho odtrhla,políbila ho a pomaličku
šla k mému domu,on se na mě díval..Otočila jsem se a a on už stál u dvěří pro řidiče.. Dívali jsme se na sebe a on se najednou usmál,
daroval mi ten nejkrásnější usměv v životě a já cítila naději,usměv jsem mu oplatila..