Navždy nebo na chvíli?

zničené srdce

Už byl čas jít spát a já se necítila zrovna dobře,trápila mě nevolnost,"možná jsem jen něco špatného snědla" pomyslela jsem si..

Usnula jsem a najednou mě probudilo, jak někdo ťukal na dveře mého pokoje. Podívala jsem se na hodiny,spala jsem asi půl hodiny. Do pokoje vešla moje

matka s divným pohledem. ..Hrklo ve mě a já věděla, že se něco stalo..Něco hodně špatného.. "Eli...já..musím ti něco říct", matka měla

velice divný ton hlasu a to mě vyděsilo ještě víc.. "Co se stalo?!" vyhrkla jsem a doufala,že to nebude zase tak zlé..

"Billy je..mrtvý.." ani nedokončila větu a slzy se ze mě valily neuvěřitelným způsobem.. Matka se posadila ke mě na postel a přitiskla si mě k sobě

"..holčičko,on měl... autonehodu.. je mi to hrozně moc líto, já.. " matka něco povídala a já jí ani nevnímala..

Citíla jsem se tak prázdá,tak mrtvá,jenže jsem to nebyla já kdo umřel..To Billy... To je snad jen hloupý vtip..

Celým mým tělem projel elektrický proud a já nemohla dýchat,byla jsem na dně svých sil..

Byla jsem na okraji propasti, ze které nebylo uniku. Vždyť před necelou hodinou jsem ho ještě objímala,líbala ho,cítila jsem ho u sebe.

Měla jsem takový vztek... Můj život se najednou zlomil a já neměla důvod žít,neměla jsem nikoho..

Billy byl všechno, co jsem měla..Tak proč tu najednou není?. Bylo to jako umírat,moje srdce jako kdyby bylo uprostřed nějakého ohně a já jen chtěla aby

moje srdce přestalo bít..

Usnula jsem asi na dvě hodiny potom co mi matka řekla co se stalo... Pořád jsem tomu nemohla uvěřit,doufala jsem že to byl jen sen a on je teď

doma a čeká až mu napíšu,no jasně. Musím mu napsat... Popadla jsem svůj telefon,který jsem měla položený na nočním stolku vedle postele,jeho

kontakt byl na prvním místě v seznamu,klikla jsem na zprávy a chtěla mu hrozně moc napsat,ale nevěděla jsem co,protože jedna moje větší část

věděla,že on doopravdy umřel. Jediné co jsem mu dokázala napsat bylo,že ho miluji a že se na něj nezlobím..