Minulý díl
Seděl jsem tam na židli u Bellinýho lůžka, držel ji za ruku a hlavu měl sklopenou. Když najednou z ničeho nic ...
Daniel
"Zmáčkla mi ruku!" začal jsem vyšilovat.
"Skočte pro doktora!" přikázal jsem klukům.
"Co se stalo?" vešel do pokoje doktor se sestřičkou v závěsu.
"Zmáčkla mi ruku!" zopakoval jsem doktorovi to co jsem před chvíli sdělil i klukům. Nadále jsem Belle drtil ruku.
Isabella
Drtil mi ruku. Pořád. Zkusila jsem znovu pohnout rukou a podařilo se mi to. Stiskla jsem bráškovi ruku. Začal křičet že jsem mu zmáčkla ruku a ať kluci doběhnou pro doktora. Myslela jsem že by mi mohl přestat drtit ruku ale on nic.
"Bráško povol stisk. Docela to bolí." zachraptěla jsem. Já promluvila. Panebože.
"Ségra panebože!!" křičel bráška a vrhl se na mě. (pozn.aut.: Aby ji obejmul vy prasata ... :DD)
"Mám tě ráda bráško ani nevíš jak moc. Vážím si toho že jsi tady pro mě." chraptěla jsem dál.
"Už nikdy nesmíš udělat takovouhle blbost. Už nikdy mi nesmíš udělat něco takovýho. Nesnesou ani pomyšlení na to že bych stratil i tebe!" Skip brečel. Můj bráška brečel. Nestává se to mnohokrát. Skip tvrdí že kluci nebrečí, ale vysvětlujte mu že brečí úplně každý, to je jak mluvit do zdi.
"Bráško slibuju. A nebreč už." pořád jsme se tam objímali.
"To je štěstím, protože jsi na živu." musel to být pohled na nás dva jak se drtíme v obletí a řveme jak želvy. Když jsme se odtahovali, vrhli se na nás ostatní a doktor se začal hlasitě smát. Jsme big famílie.
"Tak stačí!" ukončil naše rodinné objetí doktor.
"Slečna Sahyounie musí odpočívat." dokončil větu kterou předtím nedokončil.
"Ale můžeme tu zůstat že ano?" zajímal se ihned B. (pozn. aut.: B - Beau pro ty kteří už zapomněli :D)
"Ano můžete, ale kdyby se cokoliv dělo musíte ihned přivolat sestru." otočil se tentokrát na mě.
"Nebojte se doktore." odvětila jsem mu s klidem a on odešel.
"Jsem tak neskutečně šťastný že jsi na živu Is" brečel Jai.
"Pro kristovy hnáty už nebrečte nebo nepřestanu brečet."
Den odchodu Isabelly z nemocnice
Isabella
Zvedla jsem se z postele a šla do koupelny se vysprchovat. (Kluci mi na poslední týden tady zaplatili nadstandard.) Pak už jsem se jenom převlékla do předem připravených věcí, vzala kufr a šla před nemocnici kde už na mě u aut čekali kluci.
"Ahoj kluci."
"Nazdar kočko." koukal na mě bráška.
"Co si zajít někam na oběd kluci ? Mám hlad jak něco." mířila jsem si to ke kufru bráchova auta. Kufry hodila do kufru a nasedla do auta. Kam jinak než na místo spolujezdce.
"Bráško řídíš tak pohni už." houkla jsem protože Skip jako jediný ještě nebyl v autě. Nasedl, nastartoval a my vyjeli ke KFC.
O 3 měsíce později
Od mého pobytu v nemocnici už uběhli 3 měsíce. Už měsíc pracuji jako brigádnice společně s Chloé v malé útulné kavárně v centu Melbourne. Seznámili jsme se zde i s jednou milou holčinou která se jmenuje Emily White a je asi o rok starší než já. Je to přesně 12 dnů od toho kdy mi kluci oznámili že se budeme stěhovat do Los Angeles. Vždycky jsem se tam chtěla podívat. Když jsem byla malá byl to můj největší sen. Chloé si samozřejmě beru s sebou. Mezi Chloé a Beauem to poslední dobou opět slušně jiskří, ale pořád se nic neděje.
"Hele Em zvládneš to tu už sama?" otočila jsem se na hnědovlásku která právě dělala Latté.
"Jasně." usmála se.
"Zůstala bych tu, ale za 2 dny odlétáme a já bych potřebovala už něco pobalit. Proto měla Chloé dneska celý den volno. Jinak bych tu opravdu zůstala a pomohla ti."
"Padej už." začala se smát mé skvělé objasňovací technice.
"Děkuju jsi zlatá. Tak pa zítra." Přezula jsem se do vysokých kozaček které mi jsou těsně pod kolena. Oblékla jsem si kabát a vzala deštník. Přece jenom už je listopad a je chladněji. Poslední dobou tady v Melbourne pořád jenom prší.
Z kapsy mého červeného kabátu jsem vytáhla mobil a volala bráchovi jestli by pro mě nepřijel. Dohodli jsme se že mě vyzvedne před pekárnou. Mobil jsem uložila zpět do kapsy. Vyšla jsem před kavárnu a rozevřela deštník. Došla jsem k pekárně a při té příležitosti se zastavila i vevnitř a koupila naší big famílii čokoládové donuty. Když jsem stála u pokladny všimla jsem si že brácha u zaparkoval před pekárnou. Zaplatila jsem a v dešti jsem vyběhla k autu. Donuty, tašku a deštník jsem hodila na zadní sedačku a sedla si na místo spolujezdce,
"Ahoj Dany." věnovala jsem svému bráškovy pusu na tvář.
"Óó.. Za co jsem si ji zasloužil." culil se.
"Za to že jsi pro mě přijel a já nemusela jít pěšky v tomhle dešti domů."
"Co to máš v tý krabici za sladký?" zajímal se zvědavec.
"Proč se ptáš když sis sám odpověděl? Mám tam něco sladkýho, ale co za sladký to je se dozvíš až doma." Musela jsem se smát při pohledu na něj. Snažil se nahodit ty jeho psí oči, ale něJak mu to nešlo.
"Vypadáš jak jezevčík kterýmu právě někdo ojel půlky."
"Jsi hnusná. A jestli nepřestaneš tak půjdeš domů v tomhle dešti pěšky." vracel 'úder'.
"Fajn už mlčím. A teď už jeď nebo se domů nikdy nedostaneme."
Jakmile jsme přijeli domů tak jsem si to namířila do kuchyně a svolala všechny dolů s tím že pro ně něco mám.
"DONUTY!" zakřičela jsem když všichni přišli dolů. Ty vole takovou rychlost jsem u nich ještě nikdy neviděla. Dan stál za mnou a koukla na ně stejně jako já. Jako na svatý obrázek.
"Díky že jste nám dva nechali." smála jsem se když měli čokoládou opatlanou celou pusu. Připomínali mi malé děti, ale oni se tak v tuto chvíli opravdu tak chovali.
"Ironie?" ozval se B kterej si akorát otíral pusu do trička.
"Ne." odpověděla jsem. Když i já se Skipem jsme si snědli donut šli jsme balit naše věci. Se všema jsme se dohodli že dnes budeme balit u nás a zítra u Brooksů a u Jamese.
"Tak jdeme na to." S bráchou jsme se shodli na tom že dům prodávat nebudeme. Takže nějaké věci tu necháme, ale stejně to skoro všechno pobalíme. Zapla jsem hifi věz a šli jsme balit.
DŮLEŽITÉ :)
1004 slov bez toho co teď napíšu. Skoro po měsíci nová část. Díl je 'skoro o ničem'. :D
Píšu to pořád, ale lidi já vás tak neskutečně moc miluju... <3 Love for everyone who read this story .. <3 :* :D :D Proč to píšu? Má to stejný důvod jako vždycky! :D 2459 čtení a 311 hlasů. Chtěla bych vás poprosit všechny co čtete tenhle příběh, aby jste tu zanechali komentář s tím co si myslíte o tomhle příběhu a co bych měla změnit a HLAVNĚ návrhy do tohohle příběhu. A taky budu potřebovat 3 holky které by chtěli být přítelkyněmi Jamese, Luka a Daniela. Do komentů prosím pište s kým by jste chtěli být, kolik let by vám mělo být a jméno pod kterým by jste v příběhu vystupovali. V médiích máte můj snap takže přidávejte! :D
Song: Pierce the Veil - Bulls in the Bronx
Love you all .. :D
Klaruš xx
ČTEŠ
Sahyounie Girl /Janoskians-Jai Brooks/
Fanfiction"Nesnáším tě!" vyštěkla jsem po něm. "Ale prosím tě, jak jsi na to přišla?" probodával mě pohledem. V hlavě mi to začalo šrotovat. "Miluju tě." sklopila jsem pohled na svoje boty. Po pár vteřinách se začal výsměšně smát. @Klarusa 2015 Oprava započ...
