Dívka ze smečky (Twilight saga)

2.Nečekaná pomoc

LIV

,,Dobře, takže můžeme jít" řekla nejistě Leah, a udělala několik kroků, než si uvědomila své a i mé nahoty, pak se trochu ušklíbla se slovy ,,Jo...ale asi by jsme se měly přeměnit, jen pro jistotu."

Kývla jsem, a než se Leah stačila přeměnit jsem se zeptala ,,A tvá smečka bude čekat u tebe?"

 V tom se Leah rozesmála ,,Ne, nejspíše čekají někde v lese. Ale neboj se, dokážou se o sebe postarat, jako i já, i když oni si to nemyslí.." řekla ironickým hlasem spíše sobě, než mě. Po dalších sekundách už přede mnou stála mohutná, krásně zbarvená vlčice. Naposledy na mě pohlédla a rozeběhla se pryč. Je vážně "milá", proběhlo mi ironicky hlavou. Pak jsem se co nejrychleji přeměnila a rozeběhla se za ní.

Cesta k jejímu domu trvala jen pár minut. Poté mi půjčila nějaké oblečení a ošetřila mi ránu na noze. Po celou tu dobu byla odtažitá. A když mi nabídla, abych si u nich na gauči chvíli odpočinula, překvapilo mě to ale byla jsem ráda že mi to nabídla, takže jsem přijala. 

Probudila mě příjemná vůně smažené slaniny a čerstvé kávy. Několikrát jsem protřela oči a rozhlédla se po hodinách, které by mi řekly, jak dlouho jsem spala ale žádné jsem nenašla. Pomalu jsem vstala a vydala se za tou vůní, která mě dovedla až do kuchyně, ve které stála Leah. Chtěla jsem se otočit a jít zpět ke gauči, ale Leah si mě všimla ,,Napadlo mě, že budeš mít hlad". Otočila jsem se zpět k Leah a usmála se. ,,Jsi hodná...vlastně umírám hlady

 Leah bez dalších slov pokynula ke stolu, kam už pokládala talíře se slaninou a vejci. Ta vůně byla tak neodolatelná, že jsem se musela hodně ovládat abych se ke stolu nerozběhla. ,,Nemusela jsi to dělat, probudila bych se a prostě odešla" zašeptala jsem a dala se do jídla. Leah se pousmála ale nic neřekla. Kuchyní se rozléhalo jen nekonečné cinkání příborů o talíře a srkání kávy.

 ,,Takže, bydlíš tu sama?" zeptala jsem se a hned jsem toho litovala, když jsem si všimla naštvaného výrazu Leah. ,,Do toho ti nic není"                                                                                                      ,,Omlouvám se" zašeptala jsem a usrkla si kafe. Leah se na mě podívala, protočila oči a dlouze vzdychla ,,Ne, bydlím tu ještě s mladším bratrem. Taky patří do mé smečky. Mého otce...před pár lety zabily upíři". Nad jejími slovy jsem se zakuckala. Její upřímnost mě šokovala. ,,To je mi líto". 

,,Nemusí" poznamenala mezi sousty. V tom do kuchyně vběhl mladý indiánský kluk. Mohlo mu být tak osmnáct. Chvíli zaraženě stál a hleděl na nás, ale pak se vzpamatoval a řekl ,,Leah, jde sem Sam a je dost naštvaný. Bylo fakt blbej nápad nás tam nechat takhle čekat!"

 Zvědavě jsem se podívala na Leah, ale ta místo aby se tvářila vystrašeně nebo kajícně, se jen smála. 

,,Už jsou tady!" vykřikl ten mladý kluk, který se potom rozeběhl ven z domu. Teprve až teď Leah vypadá trochu nervózní. ,,Zůstaň tady!" řekla, vstala od stolu a následovala toho mladého kluka. Byla jsem  ze toho všeho nervózní, ale překvapivě jsem necítila strach.

DRUHÁ KAPITOLA JE TU, DOUFÁM ŽE SE VÁM ALESPOŇ TROCHU LÍBÍ :)