Dívka ze smečky (Twilight saga)

27. Emmett a babča

Pohled Paula

Potichu jsem vešel do svého domu. Doufal jsem že táta i Reachel budou spát, jako obvykle, ale jakmile jsem za sebou zavřel vstupní dveře, stála přede mnou Reachel se založenými rukami na prsou ,,Musíme si promluvit". Zasténal jsem, opravdu jsem byl unavený s mluvením s ní, vůbec se na ní jen dívat mě unavovalo. Ale měla pravdu, my dva jsem si museli promluvit. ,,Tak fajn..." posadil jsem se unaveně do křesla, a čekal až si i Reachel sedne. Dost mě překvapilo že si sedla vedle mě, ale nic jsem jí neřekl. Chvíli jsem na sebe oba koukali a tak jsem se rozhodl promluvit jako první.

,,Reachel...to co jsi udělala..." začal jsem ale Reachel mi téměř okamžitě skočila do řeči ,,Vím, že to co jsem udělala bylo neodpustitelné, ale udělala jsem to pro tebe...pro nás, abychom zůstali spolu...". Opravdu mě její slova naštvala. ,,Tebe nešlo o mě. Šlo ti je o tebe....chtěla jsi si mě k sobě připoutat dítětem...tohle přece není normální". Uvědomil jsem si že křičím, proto jsem stoupl a několika kroky od Reachel odstoupil. Pořád jsem byl ten, který se neuměl ovládat a na to jsem nesměl zapomínat. ,,Paule...miluju tě, musíš to pochopit" zaprosila Reachel. Tohle bude to nejtěžší, co jsem kdy komu zatím řekl ,,Vím, že mě miluješ Reachel, ale teď ty musíš pochopit co zase cítím já...Nikdy tě nepřestanu milovat, ale je tu Liv a tu miluju taky, a miluju jí víc než tebe. Vím že to pro tebe bude ze začátku těžké ale časem pochopíš, že mi dva jsem se pro sebe nehodily. Ty jsi se narodila pro velkoměsto, jsi pracovitá a chceš to v životě někam dotáhnout, zatím co já chci žít a umřít tady, v této malé rezervaci, při své smečce. Kde nemusím dělat nic jiného než hlídat své území a bránit své vlčí sourozence...a já to miluju, nechci dělat nic jiného než to". Reachel se ale tvářila, jako by mě vůbec neposlouchala. ,,Já se kvůli tobě obětuju, budu bydlet tady a s tebou...". Věděl jsem že nemá cenu se s Reachel nějak bavit, nebo se jí pokoušet něco vysvětlovat. ,,Je mi to líto Reachel..." sklonil jsem se k ní a naposledy jí lehce políbil na rty, pak jsem se vydal ke dveřím ,,Dneska budu spát u Sama a až se zítra vrátím, chci aby jsi už byla pryč". Nedovalil jsem si na Reachel ohlédnout. Nečekal jsem že to bude tak bolet, proto jsem se rozeběhl pryč, než bych si to ještě rozmyslel. Myšlenkami jsem dal Reachel poslední sbohem, protože jsem věděl že už jí patrně nikdy neuvidím. 

Pohled Liv

V noci jsem nemohla usnout, ať jsem se snažila sebevíc. Hned jak vyšlo slunce jsem se oblékla a rozeběhla se ke Cullenům, rozhodla jsem se to s Emmettem co nejdříve vyřešit.

Vždy jsem byla nervozní když jsem stála u prahu Cullenů. Zaklepala jsem a čekala dokud mi někdo nepříjde otevřít. A nemusela jsem čekat dlouho. Jasper mi věnoval jeden ze svých úsměvů, když otvíral dveře. Byl opravdu milí. ,,Vítám tě u nás, Liv". Nesměle jsem kývla a nakoukal dovnitř ,,Je tu Emmett?" zeptala jsem se. Jared se usmál a svou upíří rychlostí byl pryč.Trochu mě zaskočilo, ale neměla jsem moc času nad tím přemýšlet protože už u dveří stál Emmett. ,,Ahoj...můžu s tebou mluvit?". Emmett na mě chvíli koukal než kývl a vyšel za dveří. ,,Co takhle se projít?" navrhl a já jí ihned přijala. 

Procházeli jsem se po malé stezce, která vedla lesem. Oba jsem byly zticha, a pak ho Emmett prolomil ,,Dneska ti to sluší...". Hlasitě jsem se na to rozesmála, moc dobře jsem věděla že lže. Vypadal jsem strašně. Byla jsem nenalíčená, neupravená...vypadala jsem jak mrtvola. Ale bylo milé to od něj slyšet. I Emmett se začal smát. Bylo tak příjemné se s ním smát. Pak ale Emmett vyslovil tu otázku ,,Prosím, řekni mi že jsi se rozhodla odejít se mnou...". v tu chvíli se má tvář přestala usmívat. I Emmettův úsměv se vytratil. ,,To ti říct nemůžu...". Když jsem ty slova vypustila z úst, Emmett se zatvářil jako by ho bodla hluboko do srdce. ,,Emmette nemůžu s tebou odejít, patřím ke smečce. Tak dlouho jsem bloudila a konečně jsem našla domov, rodinu....místo kam patřím, prosím nechtěj to po mě..." chytla jsem ho za obě ruce a zahleděla se mu do očí. Nevím jak dlouho jsem se takhle na sebe dívali, ale pak se Emmett pousmál ,,Nechci to po tobě". Zavřela jsem vítězně oči a zářivě se usmála ,,Tolik ti děkuju...miluju tě" zašeptala jsem, natáhla se a políbila ho na jeho rty. Když jsem se ale odtáhla a zahleděla se na něj, něco bylo špatně. ,,Děje se něco?". Emmett se ale jen pousmál, i když jeho úsměv se v jeho očích nepromítl ,,Nic se neděje...polib mě ještě". Nejistě jsem se pousmála, natáhla jsem se k němu a znovu ho políbila. Tentokrát byl náš polibek hlubší. Odtáhla jsem se od něj a znovu se usmála ,,Chci aby si dnes k nám přišel na večeři, chci aby si více poznal Billyho a Jacoba...a vůbec celou smečku". Emmett kývl a nepřestával se na mě usmívat.

Poté mi oznámil že musí ještě něco zařídit a že se sejdeme dnes u nás na večeři. Zbytek tohohle dne jsem měla dobrou náladu. S Jaredem jsem jen rychle proběhli naše území, protože už měl něco domluveného s Kim. Tolik jsem mu záviděla, to že byl do ní vtisklí. Tolik jsme toužila po tom pocitu...po tom se do někoho vtisknout ale to já nikdy nezístím. Nechtěla jsem ale o tom přemýšlet. Dalších pár hodin jsem strávila s Leah, kdy jsem si jen tak povídali, jako dvě holky. Což jsem potřebovali, protože jsem byly téměř 24 hodin s kluky. 

,,Už musím jít..." řekla jsem Leah, když jsem vstávala ze židle. ,,Kam jdeš". Podívala jsem se na hodiny jestli jsem to stíhala než jsem Leah odpověděla ,,Jsem dnes pozvaná na večeři k Quilovy, ale večeři nestihnu a tak se chci u nich dnes zastavit...musím totiž připravit jednu večeři u nás doma. Příjde k nám Emmett". Leha zasyčela. Věděla jsem že neměla Emmetta ráda, ale poslední dobou ho akceptovala, když s ním chodím a za to jsem jí byla vděčná.

Stála jsem u dveří Quilova domu a čekala až někdo otevře. ,,Ahoj, ale na večeři je ještě brzo..." usmál se na mě Quili, který mi otevřel. Vždy se tak mile usmíval. ,,Ahoj Quili...víš nemůžu tu zůstat na večeři, tak jsem se chtěla alespoň stavit...". Quil chápavě kývl ,,Jasně, pojď dál..." pustil mě dovnitř a pokračoval ,,Řekl jsem babičce že dnes příjdeš, čeká tě v kuchyni". Rozhlédla jsem se po domě, než jsem se opět otočila k Quilimu ,,Moc ti děkuju, je pro mě důležité zístit co ve mě tvá babička viděla". Chápavě kývl, ale když jsem se chtěla vydat dál do domu, zastavil mě lehkým stisknutím loktu ,,Chci jen aby jsi věděla, že to co babča vidí, není vždy pravda. Takže to neber doslovně". Chápavě jsem kývla a už jsem se nedočkavě vydala do kuchyně.  Tam už seděla babička a popíjela čaj, když mě uviděla, usmála se ,,Ráda tě vidím, Liv". Taky jsem jí poslala úsměv ,,Já vás taky" sedla jsem si vedle ní a čekala že Quili udělá to samé, ale ten se jen pousmál ,,Tak já vás tu nechám, stejně se musím ještě něco zařídit". Chápavě jsem kývla a na rozloučenou mu zamávala, když jsem pak s babčou zůstali sami, zvědavě jsem se na ní otočil ,,Musíte mi říct, co vidíte v mé budoucnosti...Musím to vědět". Babička se zasmála ,,To by chtěl každý...Ale já sama se rozhoduji komu to řeknu a komu ne". Byla jsem s ní trochu nervozní, ale rozhodnuta jí přesvědčit o tom že mi to musí říct. ,,Prosím vás...". Když jsem viděla, jak babička sklonila pohled, usmála jsem se. Věděla jsem že mám vyhráno. ,,Tvůj život je velmi zvláštní, Liv Black. Bude plný bolesti a radosti. Ale taky tam vidím velkou ztrátu. I tvůj vlk postrádá velký dar vtisknutí. Ale tvůj život už teď je plný lásky a opravdu jí není málo. Jeden se krví živí, druhý zase v rozčílení ve vlka mění..." Jasně, pomyslela jsem si. Emmett a Paul. Babička pokračovala ,, A ten třetí se zamilovaně v tvé stínu krčí..."

,,Cože?" vyřikla jsem ,,Třetí?" Babička jen pokrčila rameny ,,Tvá budoucnost je ztráta...láska...boj ...a smrt". Vyjeveně jsem na babičku hleděla. Čekala jsem až bude pokračovat ale ona jen sklopila zrak a napila se čaje. ,,A dál?" pobídla jsem jí. ,,Dál nic" odpověděla suše, téměř okamžitě. Věděla jsem že s ní už víc nedostanu. ,,Moc vám děkuj...za všechno" pohladila jsem babičku po rameni, vstala jsem a odcházela pryč. ,,Otevři oči a rozhlížej se dřív než bude pozdě...to je má rada pro všechny tvé problémy" špitla ještě babička než se znovu napila. S udiveným pohledem jsem kývla a odešla. Teď jsem z té věštby byla ještě blbější než dřív.