Dívka ze smečky (Twilight saga)

26.Ultimátum

Pohled Liv

,,Dobře" usmála jsem se na Emmetta ,,Jen se půjdu rozloučit". Když jsem mířila zpět ke smečce, Paulův naštvaný pohled nešel přehlédnout. ,,Lidi...nebude vám vadit, když teď pojedu s Emmettem?"  ,,Vadí!" zavrčel Paul, na což ho Sam praštil do hrudi. ,,Jo, mi už to tu taky asi zabalíme" poznamenal. 

Seděla jsem vedle Emmetta v jeho autě. ,,Tak....co jsi dnes dělala?" vypadlo z něj. Usmála jsem se, asi žárlil že jsem celý den strávila s Paulem. ,,Byla jsem se smečkou". Emmett jen uznale kývl, jinak nic neřekl. ..A co jsi dělal ty?" vyklouzlo ze mě. Emmett se zavrtěl na místě než odpověděl ..Nic zvláštního, mi upíři nemáme tolik možností jako vlci". Zdál se mi dnes nějaký nervozní. Zahleděla jsem se z okénka a usmála se. Dnes jsem měla dobrou náladu a doufala jsem že mi ji nikdo nezkazí. ,,Mám pro tebe překvapení..." poznamenal Emmett a já se usmála. Byla jsem strašně zvědavá. ,,Co je to?". Emmett ale jen zakroutil hlavou a nepřestával se usmívat. 

Emmett zaparkoval před svým domem. Myslela jsem že jdeme dovnitř, ale Emmett mě zastavil. ,,Zavři oči" řekl mi z úsměvem. Opravdu jsem nevěděla co mám čekat, ale milovala jsem překvapení. A tak jsem zavřela oči a nechala se Emmettem vést. Chvíli trvalo než jsem došli na místo. ,,Teď je otevři!". Otevřela jsem oči a koukala na malý, útulný domeček který se nacházel kousek od domu Belly a Edwarda. ,,Co na něj říkáš?" zeptal se zvědavě Emmett. Byla jsem opravdu v šoku, nevěděla jsem co na to říct. ,,Já nemám slov...je to pěkný domek, ale proč mi ho ukazuješ?" opravdu jsem nevěděla o co tu jde. Emmett se mě k sobě přivinul a políbil mě na čelo ,,Je přece pro nás, už jsem v něm vše připravil". Jeho slova mě opravdu šokovali a překvapily ,,To je milí, že jsi vše připravil. Ale není na zařizování domu ještě moc brzo?" zeptala jsem se a znovu se zahleděla na domek. ,,Jak to myslíš brzo. Chci abychom se to po boji s Voltury nastěhovali, tedy pokud oba přežijeme". Tak tohle mě opravdu zaskočilo. Mírně jsem se od něj odtáhla abych mu viděla do obličeje ,,Tak brzo? Ale já se nemůžu k tobě nastěhovat tak brzo. Ještě jsem si Billyho a Jacoba dostatečně neužila a myslím že i smečce by se to moc nelíbilo". Emmettův obličej se nechápavě zkřivil ,,Tak nějak jsem doufal, že po boji od smečky odejdeš?". Bože, tak tohle bylo čím dál tím lepší. ,,Ty opravdu po mě chceš abych opustila smečku? To přece nemyslíš vážně!" určitě se musel všimnout že jsem zuřila. Ale i Emmett byl naštvaný ,,Není to zase tak nečekaný. Přece si nemyslíš že chci aby jsi každý den vídala Paula. Chci abychom byly jen mi dva. Žádná smečka, žádná Rosalie...jen mi. I Bella kvůli Edwardovy obětovala celý svůj dosavadní život!". Začala jsem rázně chodit sem a tam ,,Bella byla mladý puberťák, více toho získala než ztratila. Ale já bych tím ztratila opravdu všechno, navíc jsem vlk, mám své povinnosti!" křičela jsem naštvaně. Opravdu jsem nečekala že by to po mě Emmett chtěl. ,,Je to jen na tobě, buď já nebo smečka!" řekl výhružně Emmett. Bože, opravdu to zrovna vyslovil. Nebyla jsem připravena na takové rozhodnutí, tenhle den měl být odpočinkový, bez důležitých rozhodnutí a hádek. Prostě jsem si všichni měli odpočinout a pobavit se. Má tvář byla pohlcená smutkem, když jsem s pohledem na Emmetta pomali zakývala hlavou. ,,Jak chceš!" řekl uraženě Emmett a vydal se zpět ke svému domu. ,,Emmette!...Emmette!" křičela jsem zraněně za ním, ale neposlouchal. ,,Bože..." zaklela jsem pro sebe a naštvaně kopla do malého pařezu, který poté odletěl několik metrů dál. Svlékla jsem se, své oblečení jsem si pečlivě uschovala a v běhu se převtělila. Potřebovala jsem si trochu pročistit hlavu. 

Během asi dvou hodin, kdy jsem po lese pobíhala sem a tam, jsem se vrátila na místo kde jsem měla uložené oblečení, které jsem si po přeměně v člověka oblékla. Po té jsem se vydala pešky domů.

,,Kde jsi byla tak dlouho?" zeptal se Billy, než se zase rozesmál při sledování nějaké staré komedie. Nasadila jsem umělí úsměv ,,Ale, byla jsem s Emmettem". Sedla jsem si do kuchyně ke stolu a zahleděla se do blba. ,,Ale, ale....konečně doma" poškádlil mě Jacob, který si sedl vedle mě. Pak si ale všiml mého ublíženého pohledu, a tak zvážněl ,,Co se ti stalo? Udělal ti Emmett něco?" zeptal se a pomali si začal stoupat, jako by se chystal každou chvíli rozeběhnout k Cullenům domů a dát Emmettovy za vyučenou. Usmála jsme se na něj, abych ho trochu uklidnila, ale po chvíli jsem zase sesmutněla ,,Emmett mi dal ultimátum. Buď to po boji s Voltury odejdu od smečky a přestěhuji k němu, nebo je mezi námi konec...". Jacob byl chvíli zticha než promluvil ,,To je ale blbec. To je jasná věc. Vykašli se na něj...stejně jste si nebyly souzeni...". Nechápavě jsem se na něj podíval, jak tohle mohl říct, a taky to jak to řekl, jako by to věděl na 100%. ,,Jak to můžeš říct! Miluju ho...tak jako ty miluješ Renesmee..." ,,Ale prosím tě...." skočil mi Jacob do řeči se zamračeným obličejem ,,To co cítím k Renesmee je mnohem silnější než to co je mezi tebou a Emmette...a určitě je to silnější i než to co máš s Paulem".  Nechápavě jsem se na něj dívala, co měl jako za problém. Proč říkal takové věci. ,,Miluju Emmetta a ano miluju i Paulo. Sice ale do jednoho nejsem vtisknutá, ale je to tím že nemám tento dar, chápeš! Ale kdybych ho měla, dala bych ruku do ohně že jeden z těch dvou je mi souzený...že bych se do něj vtiskla". Jacob najednou vypadal klidněji, jako by se mi chystal něco říct...něco vysvětlit ,,A co když ne, co kdyby ani jeden z těch dvou by nebyl ten pravý...co když je to někdo jiný...?". Tohle mě už opravdu začínalo děsit. ,,Proč říkáš takový věci, Jacobe....co tím myslíš? Kam tím míříš?". Jacob vypadal jako by se mi chystal něco říct, ale jako by si to na poslední chvíli rozmyslel ,,Nech to být...pojď, zkusíme Billyho přemluvit, abychom to mohli tu jeho komedii mohly přepnout na nějakou bojovku" řekl, vstal a zamířil k Billymu. Opravdu by mě zajímalo o čem to Jacob mluvil. Měl snad nějaký důvod? Možná mu Quiliho babička něco řekla, budu se muset k ní zítra opravdu zastavit a tu naši věc s Emmettem vyřešit až později.

Ať chceme nebo ne, pomali se blížíme ke konci :() Už nám zbývá 7 kapitol + Epilog. Víte a protože už se blíží konec příběhu, musím se rozhodovat jak ho ukončím. Po dlouhém rozmýšlení jsem přišla na 3 tři směry, kterým bych chtěla příběh vyvinout, ale nemůžu si vybrat. A pak jsem přišla na to že vy jste ti pro které tohle všechno dělám, takže jsem doufala že mi pomůžete v rozhodování. Napíšu vám sem hrubý popis každého ze tří směrů jakým by se měl příběh vyvíjet a vy mi do komentů napíše který by se vám nejvíce líbil. Nebojte se, celý příběh má ještě plno zvratů a nečekaných scén ale mě jde o tři hlavní dějové scény :) 1.- První směr, jak bych to asi řekla nejvíce výstižně...je pro nás všechny ten nejvíce očekávaný ( ze všech 3 směru) Je to takový ten klidný směr, kdy, i když tam je pár nečekaných událostí, je s poměrně klidným koncem a všichni jsme asi  vnitřně tušili, že takto příběh skončí. 2.- směr je s více zvraty a nečekanými scénami, kdy se příběh vyvíjí tak, jak jsem to asi absolutně nečekali. No a 3.- směr je s velice "emotivním" koncem. Myslím že každý ze všech 3 směrů, který by se mohl příběh dále vyvíjet je zajímavý a má v sobě svým způsobem své kouzlo. Já osobně se trochu více přikláním z tím emotivným koncem..dobře přiznám se že tento směr neskončí pro většinu našich hrdinů dobře, ale já osobně mám takové konce ráda. Vždy když nějaký film či kniha skončí špatně, všichni mí přátelé nadávají jak to špatně skončilo a jak je to blbí, ale podle mě právě takový konec správný. Ukazuje nám totiž že né vždy všechno končí dobře, a že i když to pro některé postavy skončí špatně, neznamená to přece že celý příběh dopadl špatně. Ale určitě vás tímto nechci přemlouvat nebo ovlivnovat, já jsem na 100% pro všechny 3 směry. Takže budu moc ráda když mi tedy napíšete pro který směr jste. Děkuji