Dívka ze smečky (Twilight saga)

33. Výhra díky které jsem prohrála

Pohled Liv

Ani nevím kdy jsem usnula. Pomali jsem otevřela oči a rozhlédla se po autě. Ospale jsem zíval a podívala se na vyčerpaného Jareda ,,Jak dlouho jsem spala?". Jared si promnul oči ,,Ani nevím". Bylo na něm poznat že je z toho řízení unavený. ,,Zastav u krajnice, vezmu to za tebe" usmála jsem se na něj. Jared se taky pousmál ,,Díky". Zajel autem ke kraji a zastavil. S Jaredem jsem si vyměnily místa a já pak autem najela zpět na silnici. Mezitím nás ostatní předjeli takže jsem s Jaredem byly poslední. Čím díl jsme jeli, tím víc jsem byla nervoznější. Jared se tvářil pořád stejně, ale byly já cítila jak se doopravdy cítí. ,,Neřekl jsem Kim o dnešku. Řekl jsem že jedeme se smečkou na menší výlet. Nedokázal jsem jí říct pravdu..." řekl z ničeho nic ,,Co když se už nevrátím a ona zíjstí že jsem jí lhal?". Smutek který jsem při jeho slovech cítila se nedal skoro vydržet. Představa že by se Jared neměl vrátit zpět domů mě ničila stejně jako u Embryho a Paula. Vlastně to že by se kdokoli z nás nevrátil domů mě probodávala zevnitř. ,,Neboj se, nedovolím aby se ti něco stalo. Vrátíš se domů, jako všichni ostatní"utěšovala jsem ho. Pak jsem ucítila na svém rameni Jaredovu ruku, která pro mě byla větší oporou než si myslel.

A najednou jsem byly na místě. Tedy alespoň jsem si to myslela protože jsem všichni začali zastavovat. S Jaredem jsme se na sebe krátce podívali, než jsem i mi dva vystoupili z auta. ,,Proč jsem zastavily tady?" ozval se hluboký hlas Sama který se ptal Cullenů. ,,Jsem asi 2 kilometry od sídla Volturů, tam můžeme dojít přece pěšky, nebudeme riskovat že auta uslyší a taky by jsem si vše měly ještě projít" odpověděl na Samovu otázku Carlisle. V tom si vedle mě někdo stoupl a já ani nemusela zvedat hlavu abych věděla kdo to je. Jeho pach, myšlenky a city to prozradily za něj. Embry. Zvedla jsem k němu hlavu a pohlédla do jeho krásné tváře. Bože! Opravdu jsem si nikdy nevšimla jak je krásný? ,,Ahoj" usmál se na mě a já mu jeho úsměv opětovala. ,,Chci si s tebou na chvíli promluvit ..." zašeptal a už mě táhl o něco dál od ostatních. Dost dopřed jsem na nás cítila Paulův pohled ale nedokázala jsem se podívat jeho směrem. Když jsem byly dost daleko od ostatních Embry se konečně zastavil a dlouze se na mě zahleděl. ,,Chci ti jen říct že ať to dnes dopadne jakkoli a ať si vybereš kohokoli, tak tě miluju....miluju tě strašně moc. A pokud si vybereš Paula tak i přesto prosím nezapomeň na to". Nedokázala jsem na to nic říct a tak jsem jen kývla. Embry mě zlehka chytil za tváře, nejspíše se mě chystal políbit ale pak se krátce zahleděl někam za mě, nejspíše našel vražedný pohled Paula a tak se ke mě sklonil a jen mě dlouze políbil na čelo. Pak se vydal zpět k ostatním. V tu chvíli opravdu nevím co mě to popadlo ale otočila jsem se k němu, popadla ho za zápěstí a otočila ho zpět k sobě. Nechápavě se na mě podíval a já ho v tu chvíli přitáhla k sobě a dlouze políbila. Nevím proč jsem to udělala ale prostě jsem to v tuhle chvíli chtěla udělat....potřebovala jsem to. Když jsem se pak od něj lehce odtáhla, spatřila jsem jak se sladce usmívá. Až těď mi došlo co jsem skutečně udělala. Pohlédla jsem nenápadně za Embryho a zahlédla Paula který vztekem snad záříl. ,,Něli bychom se vrátit ostatním" zašeptala jsem a vyrauila zpět k Jaredovy který se nasnežil skrýt svůj úšklebek. ,,Sklapni!" špitla jsem. Jared jen do vzduchu zvedl dlaně a oba jsem se zaposlouchali do Jasprovych slov: ,,Všichni se držte plánu. Buďte tišší a rychlí, jakmile vtrhneme k Volturům bude to boj. Počítejte z tím že tam bude několik dalších upírů ale ti by nám neměli dělat takové starosti, měli bychom je zvládnout, hlavně se zaměřte na naše hlavní cíli...Jane, Felic, Alec a ostatní. Tak a teď můžeme vyrazit do boje" usmál se sladce a já díky jeho poslední větě znovu znervozněla. Pak se ještě podíval na Sama ,,Je jen na vás kdy se řeměníte...". Sam kývl a pak nám naznačil abychom ho následovali na menší vlčí poradu. ,,Přeměníme se už teď, pro jistotu" řekl když jsem se kolem něj sešli. ,,Hlavně chci aby jste na sebe všichni dávali pozor a vy..." ukázal na mladé vlky ,,Vy nechte Voltury na nás, jste tu jen aby jste pomoli s těmi pár upíri co budou v sídle na víc, ale ať vás ani nenapadne si hrát na hrdiny" pak se otočil zpět k nám ,,Bojujte a vyrajte" pyšně se usmál, což se stávalo jen opravdo málokdy. Všichni se začali pomali svlékat aby se mohli proměnit ve vlky. Popošli jsem s Leah o trochu dál abychom mohli udělat to samé. ,,Máš strach?" zeptala se Leah. Nevím proč ale zasmála jsem se ,,Můžeš mít strach, ale nesmíš se bát". Tentokrát se zasmála i Leah. Leah- další člověk kterého nechci ztratit. Poté jsem se přemněnily a jako vlci se připojili k ostatním. Cullenové byly tak ochotní, že nám vzali naše oblečení abychom se pak mohli přeměnit zpět bez toho abychom tu pobýhali nahý.