Skleněné město

2.) Škola je peklo

,,Můj typ číslo dvě zklamal." řekla Laura, když už skoro o půl čtvrté ráno stála v parku a rozhlížela se kolem.

,,Zbývá poslední." prohlásila Chloe a podívala se na dům, hned za parkem.

,,Zach Walker." doplnila ji Laura. ,,Ne každá z nás má dvacetiletého přítele s vlastním domem."

Obě dívky se rychlým krokem vydaly k domku. Malý dům měl rudou střechu  pečlivě upravenou šedou omítku. Chloe stiskla elektrický zvonek a čekala, co se bude dít.

Dveře otevřel tmavovlasý kluk v džínech, které na sebe zřejmě ve spěchu natáhl. ,,Zbláznili jste se." zašeptal. ,,Cassandra je v obýváku, vždyť jí probudíte."

,,Takže Cass tu je." vydechla úlevou Laura. Chloe vytáhla mobil a vytočila Cassandřinu matku. ,,Našli jsme ji. Je v pořádku." sdělila jí a radši to rychle típla.

,,Proč by tu neměla být?" zeptal se.

,,O půl třetí ráno mi volala její máma. Nenahlásila, že nebude doma. Nikomu to neřekla."

,,Jo." Souhlasil Zach. ,,Kvůli jejímu tátovi. Nechtěla tam dneska spát." S těmi slovy jim zavřel dveře před nosem.

,,Tak jsme ji našli." Pronesla Laura a obě začaly odcházet ke svým domovům.

***
Už v 7:00 začal Chloe u hlavy zvonit budík. Vypnula ho a pomalu se vyhrabala z postele. Došla zničeně ke skříni a vytáhla rifle a černé triko s dlouhým rukávem. Šla směrem koupelna a když vzala za kliku, bylo zamčeno. Začala pěstí bušit do dveří. ,,Stephanie, vypadni!"

,,Počkej." křikla na ní patnáctiletá sestra.

,,Já v tomhle domě začala žít o dva roky dřív, tak vyšum!" vykřikla.

Dveře se otevřeli a z nich vyšla Stephanie s černými liniemi kolem očí, které jí propůjčovali vzhled pandy. ,,Konečně." vydechla Chloe a vešla do koupelny. Zabouchla za sebou dveře a zamknula se.

***

,,Louisi, prosím je to jen žákovská a sešit ze zeměpisu." žadonila Cassandra s telefonem u ucha. Šla po chodníku směrem ke škole.

,,Dobře." Ozvalo se z mobilu a pak jen pípnutí, které oznamovalo konec hovoru.

Cass se potěšeně usmála a vklouzla do školní budovy. V šateně nechala botasky a bundu a pak se vydala ke skříňce. Odemkla jí a vyndala si z ní věci na češtinu. Pak se vydala do učebny. Hodila si věci na místo a zírala z okna. Do třídy vešli Chloe a Amélie. Am si sedla na své místo. ,,Tak hele, Cass, ve dvě ráno nás obvolávala tvoje máma a hledala tě. Řekneš mi k tomu něco?"

Cassandra se odvrátila od okna a podívala se jí do tváře. ,,Byla jsem u Zacha. Táta by mě seřval za to, že jsem zůstala po škole. Na to jsem neměla."

,,Jo, bylas u Zacha." souhlasila Am. ,,Holky tě šly hledat. Ve tři ráno." znovu se odmlčela. ,,Uvědomuješ jsi, jak moc jsi sobecká! Na nás všechny rodiče křičí!"

Cass se nadechovala k odpovědi, ale přerušil ji školní rozhlas. 'Cassandra Harris se okamžitě dostaví do ředitelny.'

Pokrčila rameny a vyšla rázně ze třídy. Zaťukala na dveře ředitelky, která měla ředitelnu naproti jejich třídě. Ředitelka otevřela dveře. ,,Pojď dál, Cassandro." řekla a ustoupila ze dveří, aby Cass mohla projít.

Mladá ředitelka Shoowá se usadila za svůj stůl a ukázala na židli naproti.
Cassandra se posadila.

,,Cassandro," oslovila ji. ,,Chci tě jen varovat. Jsi drzá na učitele a ponižuješ je. Ničíš školní majetek."

,,Ale ty dveře byly prostě staré, nemůžu za to." Hájila se.

Shoowá ji ale ignorovala. ,,Jsi nejhorší z ročníku a hrozí, že tě vyloučíme ze školy. Tohle je prestižní gymnázium."

,,Ale.." začala Cassandra.

,,Je to varování. Už jsem volala i k tobě domů." Přerušila ji ředitelka. ,,Teď běž."

Cassandra s prásknutím dveří opustila místnost. Před učebnou na ni čekala Chloe s Laurou. ,,Omlouvám se holky." vydechla.

,,To nic." mávla nad tím rukou Chloe. ,,Co ti řekla?"

,,Že, když si nezlepším prospěch a chování, vyhodí mě ze školy." odpověděla Cassandra. ,,Škola je peklo." pronesla když společně vešly do třídy. ,,Je tu dusno, smrdí to tu a vládne tu ďábel." Sedla si na své okno a zbytek školy trávila tak, že ignorovala učitele a dívala se, jak padá sníh.

***

Když všechny čtyři stály před školou, začalo sněžit o něco víc. ,,Jdeš s námi do toho obchoďáku?" zeptala se Chloe a podívala se na Amélii.

,,Pardon holky, ale za hoďku mám to rande." řekla omluvně a vydala se směrem k domovu.

,,A já taky nemůžu." pronesla smutně Cassandra. ,,Musím jít domů žehlit průšvihy." s tou větou se vzdálila a zamířila ke svému domu. Šla sice co nejkratší cestou, ale netěšila se domů ani trochu. V duchu si přepočítávala, jestli má její matka dnes noční nebo ne a jestli bude doma a v kolik končí její bratr ve škole. Dopočítala se k výsledku, že její matka, je teď v nemocnici, ale její bratr končí stejně jak ona. Alespoň, že tam není máma, pomyslela si. 

Když konečně došla k domu a co nejtišším krokem vklouzla dovnitř. Chtěla do svého pokoje a tím pádem prošla kuchyní, kde na stole narazila na rozdělanou vodku. Podívala se dovnitř a zjistila, že je přes polovinu pryč. Srdce se jí rozbušilo rychleji. Uslyšela kroky, které se k ní blížily. Rychle došla ke schodům a brala je po dvou, aby se co nejrychleji dostala do pokoje. Nevyběhla ani půl schodů  ozvala se za ní rána. ,,To ani nepozdravíš tatínka, když se uráčíš přijít domů." řekl jí příliš dobře známí hlas dost poznamenaný alkoholem. Otočila se a uviděla otce s lahví vodky v ruce, u nohou mu ležel obraz květin, který namaloval Louis, Cassandřin bratr.

,,Ahoj tati." vykoktala po chvíli. Pokusila se o milí úsměv a sešla kousek dolů. ,,Jak ses měl?" pokusila o konverzaci bez řevu.

Její otec ale jako by jí neslyšel. ,,Volali mi ze školy. Prej tě chtěj vyhodit. Víš jak je škola důležitá?!" zařval na ni. ,,Ničeho si nevážíš! Když ti nabízím něco užitečnýho, pohrdáš tím."

,,Myslíš rum a vodku?" zeptala se znechuceně.

,,Ničeho! Ale já tě naučím!" zakřičel na ni. Rozběhl se za ní a Cass se okamžitě dala na úprk.

Vydupala schody a zaběhla do svého pokoje, kde se zamknula. Stoupla si zády ke dveřím a doufala, že táta pod tíhou alkoholu nevystoupal schody a teď nemá nejmenší tušení, kde je. Ale to se pletla. Ozvala se další rána a dveře vypadly z pantů otočila se a couvla zády ke stěně. Její táta vešel do pokoje a namířil si to přímo k ní. Už neměla kam utéct. Stál přímo před ní a dýchal jí do tváře. Pak jeho ruka vyletěla ke Cassandřině krku a pevně ho stiskla. Cass lapala po dechu. ,,Prosím." zašeptala.

Ruka jejího otce ještě upevnila stisk. Pod Cassandrou povolily nohy, kdyby jí otec netisknul krk ke zdi, nedokázala by stát. Začala zoufale bojovat alespoň o trošičku vzduchu. Jakoby zdálky slyšela svoje jméno. Někdo od ní odtrhl jejího otce, takže ztratila poslední oporu a padla na zem. Začala lapat po dechu.  Ozvaly se další rány a pak do pokoje vběhl její bratr. ,,Musíme vypadnout." řekl jí a vytáhnul jí na nohy. Rozběhl se domem a Cass za sebou táhl jako hadrovou panenku. Slyšela ránu z ložnice, odkud se asi právě probojovával její otec. Rozrazili dveře domu, jakmile ale Cassandra vstoupila na zasněžený chodník, uklouzla a praštila se do hlavy. Pak už viděla jen tmu."