Skleněné město

12.)Potřetí unesená

Sklenice s tříštivým hlukem dopadla na zem a roztříštila se na tisíc kousků. ,,Sakra," špitl Dylan.

Rozletěly se dveře kuchyně a dovnitř vešla Cassandra. ,,Kde jsem?" zeptala se nabroušeně a posadila se na stůl. Vypadala jako že se právě vyhrabala z postele, vsadil by se, že jí probudila jeho nešikovnost. I přes svůj nabroušený výraz, který prozrazoval, že včerejšek si pamatovala, byla neskutečně krásná. Když se jí zacuchali vlasy, zvlnily se. A vlny teď lemovali její obličej, protože jí vzbudil. Je idiot.

,,Pořád v Paříži," pronesl trochu nespokojeně. ,,Aronovi lidi teď budou hlídat letiště, lodě, hraniční přechody. Možná i vlaky. Můžeme zkusit uletět raketou, ale jinak nás chytěj při jakýmkoli pokusu o útěk."

,,Jakej útěk?" zeptala se zmateně. ,,Unesl jsi mě, vzpomínáš? Prodal jsi mě někomu, kdo má pod sebou lidi, co dusej lidi. A z holek jako jsem já dělají rozptýlení pro svoje nepřátele ve svým baru. A pak jsi mě unesl znova. Uteču s tebou někam maximálně tak v rakvi."

,,Měl jsem nechat Arona, aby tě zabil?" zareagoval trochu prudčeji než měl v plánu. Překročil střepy a v jediné vteřině stál u ní a rukama se opíral o stůl, na kterém seděla. Musela mu dát odpověď, protože jeho paže, které jí obklopily jí nenechali odejít. ,,Nebo s tebe udělal děvku? To bys chtěla? Měl jsem tě tam nechat?" 

,,Odkdy ti na mě záleží?" vyjela na něj. Postavila se na zem čímž se možná ani ne záměrně dostala blíž k němu. ,,Jsem jen zboží," zašeptala mu do ucha a pak ho zastihla naprosto nepřipraveného, když celou vahou narazila do jeho paže a dostala se tak z jeho blízkosti. Namířila si to ke dveřím do pokoje, kam jí předtím uložil.  

Dylan šel za ní, doběhl jí a chytil jí za paži. ,,Cass," oslovil ji, ale ona se mu stejně pokusila vysmýknout. Došla až za dveře, ale než jimi stihla prásknout, Dylan chytil jednou rukou kolem pasu a druhou za rameno a trochu příliš tvrdě jí zastavil o stěnu vedle dveří. V jejích očích se mihl strach a jeho vztek na ni najednou udusil. Bála se ho. Přesto jí musel chránit. Nesešlo na ničem jiném než na ní. Znovu jí zahradil cestu svým tělem, když se opřel pažemi o zeď vedle jejích ramen. ,,Nevadí ti, že jsi se mnou, ale že jsem nevzal s sebou i ty dvě."  

,,Jo, to mi vadí, protože z nich udělají děvky," souhlasila. ,,A taky mi vadí, že jsi mě unesl, prodal a pak znovu unesl od toho, komu si mě prodal. Jsem unavená. Chci zpátky domů k rodině. K Zachovi a klidně i k tomu protivnýmu matikáři. Přeju si aby to skončilo." Z jejího hlasu byl znát strach, zmatek a vyčerpání.  

Jako by ale z její řady podmínek pro normální návrat domů slyšel jen jedno jméno. ,,Kdo je Zach?" zeptal se Dylan.

,,Můj kluk." odvětila upřímně, i když se mu u těch dvou slov nedívala do očí a pozornost věnovala špičkám svých bot.

,,Aha." I z toho jediného slůvka čišelo zklamání. ,,No, udělám všechno pro to, abych tě dostal zpět do Ameriky a pak se vrátím pro tvoje kamarádky." Po tomhle ujištění se odlepil dlaněmi od zdi a vrátil se do kuchyně. Možná by jí bylo líp, kdyby bouchl dveřmi, ale on je jen neslyšně zaklapl. Najednou jako by jí chyběla důležitá část její osoby, když už nestál tak blízko ní.

Cassandra se s povzdechem sesunula podél zdi. ,,Fakt chytrý, Harrisová." špitla si ironicky pro sebe.

***

,,Dylan unesl Emminu sestru." špitla Charlie. ,,Vrazil Jakovi a unesl jí."

Lucas sevřel ruku v pěst. ,,Já ho zabiju." prohlásil. ,,Přísahám, že ho zabiju." 

,,Uklidni se." okřikla ho Natasha. Seděla na stole v pokoji Charlie. Mít za parťáka dceru šéfa je docela výhoda. ,,Dylan jí nezabije. Je to lepší, než kdyby jí unesl Marcus."

,,Jo, jestli je to Dylan, máme čas jí získat zpět všechno Emmě zatajit a všechno dát do pořádku." přidala se na Natashinu stranu Charlie.

,,Myslíš ten čas, než jí využije a zabije? Sice je menší pravděpodobnost, že jí zabije sotva řekne špatný slovo, tak jí podřeže, než kdyby jí místo Dylana unesl Markus, ale tahle to pro ní bude horší." zhodnotil Luke.

,,Vezmeme Jake a půjdeme je najít." prohlásila Natasha a zvedla se z psacího stolu.

,,Jenom Jakea?" zeptala se Charlie.

,,Ostatní se po včerejším dopadení Dworkina ztřískali tak, že by se nedopotáceli ani k zadnímu východu." sdělila jí Natasha. ,,Dokonce nám tvůj táta už poslal letenky do Chicaga a Emmě do Londýna. Všichni si myslí, že je všechno jak má být."

,,Tak při té myšlence necháme." rozhodl Lucas a zvedl se ze židle. Rázným krokem se vydal ze dveří, zatím co obě dívky ho následovali.

***

,,Dylane?" ozvala se Cassandra, když vešla do kuchyně. Nic se neozvalo. Našla ho na balkóně s lahví piva jak zírá do dálky.  ,,Dylane omlouvám se, neměla jsem na tebe tak vyjet."

,,Byla jsi upřímná, to mi stačí." odpověděl, ale nepodíval se na ní.

,,Ne nebyla. Zachránil jsi mě a já se chovala jako nevděčná kráva." odsekla.

,,Jak to myslíš?" zeptal se bez zájmu.

,,Naštvala jsem se a řekla jsem věci, co bych normálně neřekla. Děkuju ti."

Na terase zastavilo auto a vystoupil z něm muž, kterého Dylan moc dobře znal - Lucas. Vystřelil směrem k nim, ale minul. ,,Rychle." křikl Dylan. Vzal jí za ruku a táhl jí pryč, ale to už čtveřice Wisonových lidí blokovala jediný východ.

Stihly zaběhnout do Cassandřina pokoje. Dylan otevřel okno a podíval se dolů, ale žádný záchytný bod nenašel. Dveře místnosti se otevřeli a dovnitř vtrhl Lucas. Dylan se ochranářsky postavil před Cassandru. ,,Vždycky si byl blbec, Dylane." řekl mu a zaútočil. Dylan se jen tak tak vyhnul jeho pěsti. Cassandra tiše couvala ke keramické váze s pár květinami které by ochotně obětovala. Zatím co Dylen se důmyslně vyhýbal Lucasovým pěstem, do pokoje vběhla blonďatá dívka následována Jakem. Dylan Lucasovi uštědřil ránu do obličeje a vycouval k ní. Blondýna beze slova zamířila k nim. ,,Nenuť mě ti ublížit, Nat." sykl Dylan. Cass si uvědomila, že je všechny dobře zná a přesto brání malou holku, kterou vůbec nezná.

,,Jako bys mi ty mohl ublížit." odsekla a dobře mířeným kopem do břicha  ho donutila ucouvnout. Dylan se po ní ohnal, ale ona se jen přikrčila a vrazila mu facku. Dylan s bolesktným syknutím ustoupil. Cassandra se konečně natáhla po váze a vysmýkla se z poza Dylana. Vázu roztříštila o blížícího se Jakea. Natasha se jen otočila na nadávajícího Jakea snažícího se z rozraženou hlavou chytit sestru Emmy a pousmála se. Posledním kopem Dylana srazila k zemi. Klekla si k němu a po chvíli se jí podařilo ho spoutat. ,,Neříkala jsem ti to?" provokovala. Nechala ho ležet na zemi a vydala se za Lukem sedícím na zemi opřeným o stěnu. ,,V pohodě?" zeptala se.

,,Až na to, že jsi příšerně zranila moje ego, jsem v pohodě." Odpověděl a začal se pomalu zvedat.

,,No litovat tě nebudu." zasmála se. ,,Nepřepereš ani Dylana, kterýho by zvládla i támhle Cassandra." řekla a kývla hlavou ke Cass snažící se vyprostit s Jakeova sevření. Jake se chopil jejího krku, ale nestihl dokončit, co začal. ,,Nech toho!" křikla na něj Natasha. ,,Vždyť je to sestra Em." Při té větě Cass zůstala stát jako přimražená, takže Jake jí už nemusel znehybňovat. ,,A navíc sebou nechci vláčet dvě polomrtvoly."

Lucas se vydal za nehybným tělem Dylana. ,,Já taky ne, musel bych jí odnášet sám." odsekl.