Skleněné město

Prolog - Holly

,,Slečno White, můžete mi zopakovat, co jsem právě řekl?" rozlehlo se třídou v níž sedělo osmnáct znuděných žáků, které ze všeho nejméně právě zajímal učitel matematiky. Rudovlasá Cassandra Harris sedící v poslední lavici u okna, se kochala pohledem na školníka, který se snaží uklidit školní dvůr od různobarevné listí, které listopadový vítr sfoukával ze stromů a u toho poslouchala hudbu ze svého mobilu.

Laura Andreson měla na svém sešitě položenou knihu od oblíbené spisovatelky a nechala se vtáhnout do děje tak, že ani nevnímala potěšený výraz plešatého učitele, kterým si ji přeměřoval s myšlenkou, že Laura je tak zabrána do počítání.

Chloe Ward pro změnu věnovala pozornost Thomasovi Martini, jeho vypracovaným svalům potaženými zlatavou kůží, které se mu rýsovali pod bílím trikem. Na rozdíl od jejích dvou kamarádek věděla, že ve třídě se pořád nachází učitel, takže si dávala pozor, aby dokázala odpovědět, až ji vyvolá.

A Amelie White seděla s nepřítomným výrazem vedle Cassandry a dívala se ven stejně jako její kamarádka. ,,Slečno White!" křikl učitel a bouchl pěstí do její lavice takovou silou, že Cass spadly všechny učebnice na zem.

Vytrhla si sluchátka z uší a s nenávistným pohledem pronesla směrem k učiteli ,,Házíte mi věci po zemi a já vám je na konci roku budu platit za to, jak jste je zničil."

Učitel ji zpražil pohledem a pak svou pozornost obrátil k Amélii. Amelie si odkašlala a podívala se na jeho rozzuřenou tvář. ,,Jaká byla otázka?"

,,Myslel jsem, že v té vaší blonďaté hlavě něco je. Hodinu po škole." sdělil jí učitel. ,,A vy, slečno Harrisová, tu zůstanete s ní."

,,Lauro." otočil se k dívce za ním. Ta rychle zavřela knihu a schovala ji pod lavici. ,,A ty víš, kolik je pět set devadesát tři krát pět set sedmdesát jedna? Takový banální příklad."

Lauře bleskově hlavou projel příklad. ,,Tři sta třicet osm tisíc šest set tři." sdělila učiteli. Ten se jen usmál a odkráčel k tabuli. ,,Za dvě minuty zvoní, končím hodinu." řekl, sbalil si věci a odešel ze třídy.

***

Chloe zavřela skřínku a podívala se na Lauru, která stála o dvě skřínky dál. ,,Kam půjdeme, když jsou holky po škole?" zeptala se.

Laura pokrčila rameny. ,,Můžeme na ně počkat v All day." navrhla.

,,V kavárně?" podivila se Chloe a společně se svou kamarádkou se odebírala do šatny. Před schody se ale zastavila. ,,Jdi napřed, doženu tě. Musím si ještě něco vyřídit." Otočila se a šla na druhou stranu.

,,Pozdravuj Thomase!" křikla za ní Laura a vydala se po schodech dolů.

V šatně si obula tenisky a chtěla opustit školní budovu, ale cestu ven jí zastoupily čtyři holky. ,,Ale kohopak to tu máme. Není to ta Benova děvka?" ušklíbla se blondýna v rudých šatech na podpatcích tak vysokých, že by s nimi mohla vraždit.

,,Ahoj Holly." pozdravila ji Laura a prohrábla si hnědé vlasy.

Holly si tiše pískla. ,,Takže slečna Kalkulačka mě bude oslovovat jménem."

,,A jak bych ti měla říkat? Královno?"

,,Tvoje uvažování se mi líbí." prohlásila Holly a popošla k ní blíž. Tři holky, které jí obklopovali, Lauře okamžitě vytrhli tašku z ruky jako kdyby byli supy, kteří se vrhnou na nebohého sysla a podali ji blonďaté nestvůře.

,,Nebo bych ti mohla říkat Umělá obludo." rýpla si Laura a natáhla se po své tašce. To už jí ale Holly rozepínala a vytáhla z ní knihu, jejíž stránky Laura znala lépe než cokoliv jiného. Věděla, na které straně začíná jaká kapitola a kde je flíček od čokolády, který tam zanechala Amelie.

Tašku hodila na zem a knihu otevřela. ,,Vypadá pěkně. Kdybych někdy četla něco víc, než módní časopisy, tak jí zkusím."

Lauře došla slova. Holly se na jedné straně zastavila a vytrhla ji. List papíru se snášel k zemi, jako by to byl první sníh. ,,Tos neudělala." vydechla Laura a začala ji propalovat nenávistným pohledem. To už ale Holly vytrhla další stranu.

Laura se k ní vydala s odhodláním jí knihu vzít, ale do břicha se jí zabořil ostrý podpatek a přišpendlil ji ke zdi. Ruka jedné z Holliných kamarádek uchopila její vlasy a strhla ji k zemi. Laura uslyšela dusot kroků a do šatny vstoupili kluci z její třídy. Až po chvíli si Laura všimla Chloe. Thomas vytrhl Holly knížku z ruky a pak jí ostře uchopil za paži. ,,Co ti udělala?" zeptal se. Po chvíli co Holly mlčela se na ní zamračil. ,,Dej si na mě pozor, Kingová. Ještě jednou a udělám ti ze života peklo." Pak jí pustil a ona na svých podpatcích zmizela tak rychle, že div nezakopla o vlastní nohy. Její kamarádky odešli s ostatními kluky mimo šatnu, takže tam teď zůstali jen Thomas, Chloe a Laura.

Chloe klečela u Laury a hladila jí po stehně. Thomas se k ní taky sehnul. ,,V pohodě?" zeptal se.

Laura přikývla. ,,Díky."

Chloe jí pomohla vstát a Thomas je doprovodil až k východu, jako by jim tu mohlo hrozit nějaké jiné nebezpečí, než Hollina parta, která toho pro dnešek asi měla dost. Laura vyšla ven a Chloe se na chvíli zastavila a věnovala Thomasovi vděčný pohled. ,,Díky." řekla, postavila se na špičky a otřela dráždivě své rty o jeho.

,,Je to holka mýho nejlepšího kamaráda. Nemusíš děkovat."

Po té větě se Chloe otočila a šla za Laurou.

***

,,Cassandro, kolik ti vyšel pátý příklad?" zeptal se matematikář a přešel k její lavici. Cass mu podala papír a položila si hlavu na lavici mezi překřížené ruce. ,,Proč máš za každým příkladem otazník?" zeptal se a otočil list papíru, aby se ujistil, že stejné výsledky má i na druhé straně.

,,Nemám nejmenší tušení. Nejsem kalkulačka." prohlásila drze.

Učitel nabral rudou barvu a praštil papírem o stůl. ,,Ven! Obě!" křikl.

Cass u s Amelií opustili třídu a potichu scházeli do šaten. ,,Cholerik." zaklela Cass, jako by to bylo nejsprostší slovo na světě. Amélie na to neřekla nic. Celou cestu až do All day mlčeli.

***

Laura seděla se svou horkou čokoládou u stolu pro šest lidí a tiše se dívala ven, přes skleněné zdi. Vchod zacinkal a dovnitř vešla mladá blondýna, v kabátu a s baleríny na nohou, doprovázena zrzkou v černé kožené bundě a v riflích. Blondýnka si objednala cappuccino a zrzka horkou čokoládu, stejně jako Laura. Chloe na ně zamávala a obě dívky si k nim přisedli.

,,Děláte si srandu?" zeptala se Cassandra po tom, co jim Chloe odvyprávěla událost dnešního odpoledne. ,,To by ta mrcha nikdy neudělala. Na to nemá. "

,,Neudělala by to před tebou." opravila ji Amélie.

,,Jak to myslíš, Am?" zeptala se podrážděně Laura. Venku zahřmělo a spustil se liják.

,,Nedovolila by si to. Cassandry se bojí." objasnila Amélie.

Cass se zazubila. ,,To se hezky poslouchá." řekla a usrkla své čokolády. ,,A co se vlastně stalo, před tím, než to viděla Chloe?" Zeptala se zvědavě a odložila šálek čokolády.

Laura mlčela a dívala se na černé nebe, na kterém zazářil blesk. Proudy vody a obrovské kroupy zaháněli lidi dovnitř, ale jí se chtělo spíš ven. Nebe odráželo její emoce a ona toužila neschovávat se za skleněnými zdmi.

Chloe kopla do Cassandřiny nohy a ta bolestně zasyčela. ,,Co?" zašeptala podrážděně směrem ke své kamarádce, která seděla vedle ní.

,,Nechce o tom mluvit." řekla stejně tiše Chloe a upila svého cappuccina.