Claire Warneyová-Zrození

9.kapitola

Když se všichni plně uzdravili začala výuka, ale už byla volnější, zkoušky skončili a Christianovi bylo ustanoveno opakování na začátek července. Ve vzduchu se, ale mezi všemi vznášel opar strachu o Silke a z události posledních dní. Její stav se stále nelepšil, sice se u ní střídaly návštěvy, ale nic jí nepomáhalo se z toho dostat.

Po čtrnácti dnech se mi ozvala Dorneyová, že Trey přijede 4. července. Tedy za další dva týdny pomyslela jsem si. Když byla ukončena poslední hodina rozhodla jsem se, že zajdu za Silke. Stále ji pozorovali v onom proskleném boxu. Oznámila jsem svoji návštěvu sestře Maggie, ta mi otevřela dveře dotykovou kartou a pustila mě tam. Silke seděla na posteli a pobrukovala si melodii německé písničky. Silke? Zvedla hlavu a pak se jí po tváři rozlil euforický úsměv, Clary, moc ráda tě vidím, ale to bylo jediné, co mi řekla, pak se opět zhrbila a zpívala. Začala jsem jí vyprávět o tom, že za mnou přijede kamarád, potom o škole. Povídání trvalo asi dvě hodiny, ona nic neřekla, pak jsem to vzdala a odebrala jsem se k odchodu. Zastavily mě až její slova: On přijde Clary, on přijde a ty to víš, její hlas se zbarvil do dětského smíchu a ona začala tancovat po místnosti. Otočila jsem se k ní a zatřásla, kdo ti to řekl, jak tohle víš Silke, prosím tě, co jsi to řekla?! Ty to víš Clary. Odstrčila mě a skočila na postel a smála se. Tohle už na mě bylo moc, nasucho jsem polkla a vypotácela se z místnosti, běžela jsem přímo za profesorem Maxwelem. Když jsem vrazila do kabinetu zrovna si připravoval koblih a kakao, ale naše hvězdná studentka, co pro vás mohu udělat? Sny, jak je mohu nabourat? Slečno, na tohle jste se mě již jednou ptala, magický obor snů není moje specializace, omlouvám se. Co když je, ale jiná cesta než ta magická, co když to ani nepůjde, copak jsem se zbláznila ? Ještě jedna možnost by tu teoreticky být mohla, profesor se odmlčel a přemýšlel. To jaká otázala jsem se, magie má úzkou spojitost ještě s jedním oborem a to je alchymie, tedy chemie, nejsem nijak dobře studovaný chemik, ale váš přítel pan Trotský se pokud nemýlím na univerzitě v Moskvě zabývá oborem, který má s chemií, co dočinění, předpokládám, že, ale nemáte v nejmenším úmyslu o tom někomu říkat, proto bych vám navrhl, aby jste zašla za vedoucí a požádala ji o změnu hosta, nebude to nápadné, tedy, alespoň myslím, mrkl na mě a pokračoval v konzumaci koblihu. Vážně mi to připadalo hloupé, já William a Michail, obávala jsem se toho, že, když ho požádám o schůzku bude v tom vidět něco hlubšího, ale jinak se možná nikdy nedopátrám toho všeho, co se mě snaží zničit. Moment, musím se opravit, nás. Nebyla jsem na to sama, byl tu William, i přes veškerý strach a nejistotu jsem si připadala chráněná něčím mocnějším, než fyzičkou nebo kouzly.

Nemarnila jsem čas a za Williamem hned šla. Všechno jsem mu vysvětlila, když jsem mu říkala o Michailovi choval se velmi klidně a pokorně, protože věděl, že aférka s Katherine nebyla nijak odlišná. Myslím, že by jsi ho zavolat měla Claire, řekl zasmušile. Já vím, asi bych měla, ale nechci ho zranit, nastalo ticho a William velmi zprudka vstal, ty s ním něco máš ?! Ale, ne, snažila jsem se ho uklidnit, jenom mi na něm záleží, pochop to. Když na pokoj dorazil Klaus bavili jsme se s ním převážně o Silke, pochopitelně ho to sebralo ze všech nejvíc, bylo mi ho líto, ale jenom vzpomínky na Silke ve mně vzbuzovali mráz po zádech, proto jsem se omluvila a odešla za Amy na pokoj, kde bylo prázdno na posteli byl jemným vlnitým písmem napsaný vzkaz : Jsem s Henrym, dojdu později A. Byla jsem moc ráda, protože Amy se Henry líbil už hodně dlouho. Rozhodla jsem se, že se osprchuji a půjdu spát. Když jsem později ležela v posteli musela jsem neustále přemítat nad Michailem, věděla jsem, že Dorneyová už to nejspíš nepovolí, ale něco mě nahlodávalo k tomu, abych to zkusila. Později jsem upadla do hlubokého spánku, který měl být narušen. Ocitla jsem se v hale, tedy alespoň to naši halu připomínalo, zdi byly zašedlé a potažené vrstvou plísně a mechu, odněkud ze stropu odkapávala v pravidelných intervalech voda. Připomínalo mi to onu místnost ze zkoušek, ale vzduch, který místností probíjel byl vlhký a studený, Podél stěny byla bílá mramorová lavička s lehce oprýskaným povrchem. Zamrazilo mě v žaludku. Zase ten muž. Podíval se na mě s věčným ledovým úsměvem a místností se rozezněli ony mrazivá slova: Claire, opět si mě zklamala , ale tentokrát už to nebude ponechané v zapomnění, už se to blíží, pozdravuj Silke. Vstal a rozběhl proti mně, myslela jsem, že narazí, ale místo toho se rozplynul a já tam stála a sen se stále nerozplýval, nemohla jsem se pohnout, nohy byly, jako přikované k zemi. Najednou jsem na týlu ucítila studený dotek. Ta voda, pomyslela jsem si. Najednou se, ale kapky nebyly studené, ale teplé, nebezpečně teplé, zvedla jsem ruku, abych si krk, alespoň trochu otřela, pohled na ruku mě vyděsil. Byla to krev. Velice pomalu jsem zvedla hlavu a uvědomila si to. Nade mnou v síti vysela spoutaná žena v bílé košili, takové, jakou mají na ošetřovně. Tváří byla otočená ke mně dolů jí splývaly jen špinavé blond vlasy. Panebože, vydechla jsem, to je Silke. Než jsem se stačila z šoku vzpamatovat uslyšela jsem praskání řetězů a řezání do železa. V tom mi došlo odkud ty zvuky jdou, to tělo na mě padne, snažila jsem se kouzlit, abych se z místa dostala, ale nešlo to, křičela jsem, pořád nic. Řetězy zachrastily naposled vzhlédla jsem a tělo se uvolnilo, pak byla jenom tma.