10.kapitola

8 2 0
                                    

Michail za mnou chodil každý den, buď s kytkou, nebo bonbóny a balónky. Díky knihovně nashromažďoval i nové informace, o přísadách do onoho kouzla, jediné, co se nehýbalo bylo povolení k prozkoumání jejího pokoje. Mimo Michaila za mnou chodila Amy, Zoya, Nina a několikrát se tu objevila i Arya. Svým smutným pohledem vyzařovala onu bolest z jizvy, ale ještě víc ji bolel ten rozchod s Louisem. Jediný, kdo mě od onoho dne nenavštívil byl William. Bylo mi to líto, ale předpokládala jsem, že je to kvůli Michailovi. Jeho návštěvy byly příjemné, protože jsem si s ním mohla povídat dlouhé hodiny, sice se naše téma obvykle stočilo ke snům, ale i tak to byla příjemná změna.

Ve středu, kdy mě probudili jsem se už opravdu těšila až se vrátím do výuky, ale, jak jsem se dozvěděla od Dorneyové bylo tomu jinak: Slečno Warneyová, nebudeme se po tom nějak pídit, letošní rok přinesl velké ztráty a chýlí se ke konci, ale, jak jsem usoudila z uhlazeného a diplomatického přístupu pana Trotského tak předpokládám, že máte nějaké podezření na slečnu Flowersovou, proto vám a panu Trotskému neoficiálně povoluji návštěvu jejího pokoje, neboť i mě leží na srdci důvody její smrti. Věřím ve vás Claire, sáhla do lesklé tmavomodré kabelky a vytáhla klič s číslem. Klíč k pokoji. Zaraženě jsem na ni civěla, Dorneyová se usmála a odcházela směrem ke kancelářím.

Tady jsi! Mávl na mě Michail od recepce, stiskla jsem klíč v ruce a vykročila k němu. Terry, která něco vypisovala do papírů od nich vzhlédla a soucitně se na mě podívala s otázkou, jak se cítím. Jo, už jde to dobrý, úsměv jsem jí oplatila a odtáhla Michaila stranou. Dorneyová mi dala klíč od pokoje, co ? Chodím za ní celý týden a je, jako skála, Michail nasadil ublížený úsměv, poplácala jsem ho po rameni, musím se tam dostat, přemýšlela jsem nahlas. My se tam musíme dostat, ne to v žádném případě, podívala jsem se na něj nejvážnějším pohledem, který jsem svedla, jsem čarodějka, ty mág, tohle jsou moje problémy a ne tvoje, nebudu riskovat tvůj život, pohladila jsem ho po tváři, otočila se pelášila k pokojům.

V pokoji bylo prázdno. Po dlouhé době zase nastala výuka a v tom mi to došlo. Teď nebo nikdy. Vylovila jsem klíč z kapsy a šla k jejímu pokoji, na nástěnce jsem ještě prohlédla rozvrh, mám asi třicet minut. Kathin pokoj byly sedmé dveře zprava. Zasunula jsem opatrně klíče a odemkla. Zámek cvakl a dveře se otevřely, pomalu jsem vešla do pokoje. Byl podobný, jako můj kromě lesní zelené výmalby a mahagonového nábytku. Při pohledu na prázdnou postel jsem ztuhla, nejprve byla Christel, když zemřela rozhodla se Silke, že půjde za Katherine na pokoj, aby nebyla sama. Teď je taky mrtvá.

Nevěděla jsem, kde mám začít, otevřela jsem šuplíky u psacího stolu, byly tam jenom učebnice a propisky, na stole vypotřebovaná krabice od kapesníků. Židle odklizená na straně sloužila, jako odklad oblečení. Otevřela jsem skříň, letmo ji prohlédla a zastavila jsem se, až u její plesové róby. Byl to lesklý červený materiál, šaty byly krátké s rozparkem a otevřenými zády. Když jsem si prohlížela rozparek uvědomila jsem si, že na jeho cípu je nějaký tmavě červený flek. Byl zaschlý a nepatrný, ale byl tam. Ze stolku jsem vzala malé kosmetické nůžky a flek, ze šatů odstřihla a strčila do kapsy od džín. V pokoji už nic zajímavého nebylo, prohrábla jsem ještě skříň, ale byly tam převážně košile k uniformě a poskládané spodní prádlo. Skříň jsme zavřela a mrkla na hodinky, měla jsem ještě asi deset minut. Podívala jsem se i pod polštář a kolem postele, ale nikde pro úkryt vody, či něčeho s vodou spojeného nebyla ani stopa. Unaveně jsem se opřela o zeď a začala jsem přemýšlet. Najednou jsem podél loktů ucítila chlad. Otočila jsem se a zeď si prohlížela, nebyla na ní žádná polička, plakát, či obraz, pouze prázdná zeď. Opatrně jsem na ni přiložila dlaň. Zeď byla studená. Tady je zdroj vody. Ta vlhkost v pokoji pochází ze zdi. Znovu jsem použila ony kosmetické nůžky a odloupla kousek studené omítky, zabalila do kapesníku. Musím za Michailem pomyslela jsem si. Namířila jsem si to ke dveřím ve kterých, ale zrovna cvakl zámek.

Claire Warneyová-ZrozeníKde žijí příběhy. Začni objevovat