Claire Warneyová-Zrození

3.kapitola

Bylo hodně překvapující, jak si dokážete zvyknout na tak odpornou změnu vašeho života, ani jsem si neuvědomila, že uplynuly už dva měsíce našeho příjezdu sem. Od doby, kdy jsem se zeptala profesora Maxwella na mého otce taky uplynula notná doba času, a tak jsem se rozhodla za ním zajít a připomenout se mu.

Zašlajsem za Terry, která vyřizovala hovor, ale jakmile mě vidělamávla na mě a hovor ukončila, ahojClary. Terry, hledám profesora Maxwella. Ten bude ve své kancelářiza učebnou magie čtvrté dveře zprava, Terry seusmála a zadívala se do počítače. Za nedlouho jsem stála udveří na, kterých byla malá lesklá cedule, profesorRobert Maxwell, mistr magie obranné .Zaklepala jsem a po chvíli se ozval známý hlas profesoraMaxwella Á,Claire posaď se. Pane profesore, přišla jsem kvůli, ano vím,kvůli tvému otci, že? Ano, přitakala jsem. Jamesbyl velmi nadaný student a jeden z nejlepších ochránců. Proto hopřiřadili k tvé matce. Nikdo nečekal, že muž, který je tolikoddaný práci by se mohl zamilovat do tvé matky, ale bylo tomujinak, tvá matka byla velice krásná a temperamentní žena Claire,jako ty. Nedávala jsem to na sobě znát, ale potěšilomě, když mě srovnávali s mými rodiči. Profesorpokračoval,málo učňů tvé úrovně má tak skvělé schopnosti v magii,slyšel jsem od profesora Collinse, že tvé fyzické výsledky jsoutaky velmi dobré, jestli i nadále bude tvá úroveň tak vysoká,jako je teď můžeš se těšit dobrému přiřazení a zároveňuctít památku svých rodičů. Zkanceláře jsem odcházela v dobré náladě v hale mě zastihlopravidelné polední hlášení: Pozor,pozor, milí profesoři a učňové, díky změnám v zákoně našíspolečnosti k nám 7. prosince přijedou mágové, kteří jsouvašimi potencionálními svěřenci, je to velice uctivápříležitost, protože z dvaceti jsou čtyři rodiny královské. Vrámci této vážené návštěvy se uskuteční 12. prosinceslavnostní vánoční ples, přejeme hezký zbytek vašeho dne,vedení školy . Má nálada se ještě zlepšila.Ples. Vpolovině listopadu započali čtvrtletní zkoušky fyzickýchschopnosti . Uvědomění, že za necelé dva měsíce stojíme naúrovni pokročilých mě těšila. Tělocvična,jak jsme nazývali denní několikahodinové úmorné cvičení nažíněnkách, s míči a činkami bylo sice únavné, ale vykazovaloposuny, stejně, jako magie, která vyznačovala taky vysoký růst. Mělajsem ráda lidi s kterými jsem tady potkala, ale hodně často mězabolely vzpomínky na Treye a naše společná posezení u Penny.Uvědomovala jsem si, jak moc mi chybí, jeho přátelství, on.Hodně se mi taky stýskalo i po tetě Charlie, ale kontakt s niminebyl bohužel možný. Výcviknám byl kvůli speciální návštěvě rozložen na pevný studijníplán a obor biologie byl zrušen, protože profesor, který biologiivyučoval se aktivně zapojil do organizace a zabezpečení zdejšíbudovy pro příjezd naší delegace. Proto jsem se přesunula naobor architektury. Bylo to vcelku zajímavé, ale netáhlo mě tostejně, jako biologie. Zkouškyse konaly 13. listopadu od devíti ráno. Moje zkouška bylanaplánována na 11 hodinu. Zkoušky vypadaly asi takhle: Z haly atělocvičny byl pomocí živlové magie vytvořen terén, kterýjsme měli překonat ať za pomocí kouzel, chemie, či fyzickéhoboje. Předemnou šla Aryanna, tahle blondýna byla moc sympatická, alemálomluvná, což mě trošku štvalo, ale snažila jsem se na nipůsobit uklidňujícím dojmem. V mém rádoby vztahu s Williamem seod onoho večera nic moc nezměnilo. Spíš jsme se míjeli,Zoya náshrdě informovala, že ji na ples pozval Brian, jak lze předpokládatLouis pozval Aryannu, ale jinak se kluci moc nerozhoupali, jak točastovala Nina. Mojemyšlenkové pochody vyrušilo hlášení mého jména vyvolávačemk započetí zkoušky. V mém těle se napjaly všechny svaly a vyšlajsem do terénu. Kdyžjsem vešla stála jsem v lese, byla tady cítit reálná vůnějehličí a zpívali ptáci. Přikrčeně jsem pozorovala všechnystrany a letmo se otáčela vzad. Asi po devadesáti metrech méchůze se na mě vyřítila Terry, ale teď to nebyla milárecepční, ale hrála rozzuřenou bestii, která se mi snažíoddělit končetiny od trupu. Celýboj započal úderem do mé tváře, na druhý už jsem bylapřipravená, rychle jsem se skrčila a kopla ji do nechráněnéhobřicha, když padala odskočila jsem a zaujala bojovou pozici, Terryproti mně vykopla nohu, kterou jsem chytla za kotník, zapřela sedo země a vší silou s ní otočila, Terry se zamotala a celouváhou upadla k zemi, vytáhla jsem bronzovou dýku a namířila jíke krční tepně. Najednou se les rozplynul a já stála sama vúdolí v jehož čele tekl asi pět metrů vysoký vodopád a vcelém okolí byly skály. Najednoujsem si připadala, jako v pasti, začala se mě zmocňovat panika,ale rychle jsem se ovládla a plně se soustředila, během několikavteřin se začala třást země a já rychle pochopila, někdopracuje s živlem Země. Dlaněmi jsem se dotkla prašné cesty avybavila si kouzlo, které má zastavit zemětřesení. Jako obvyklejsem po vyřknutí kouzla ucítila slabé šimrání v rukou atentokrát odlesk oranžové a zelené barvy a Země se pomaludostávala z magického opojení. V tom nastalo ono děsivé hrobovéticho, které narušoval pouze šum vody z vodopádu. Kdyžjsem se k němu přiblížila síla vody a její množství se jakokdyby přibližovalo ke mně, proud byl najednou přímo před mýmaočima a v poslední chvíli jsem vykřikla:Glaciem! Zproudu vody zůstala jenom obrovská ledová kra v nepravidelnězkrouceném tvaru. Obešla jsem vodopád a za ním stály vysokénerezové dveře. Stála jsem opět v lese, ale tentokrát naotevřené mýtině, na lavičce, kterou provizorně vytvářeli dvapařezy ležel luk a šípy, kuš, baseballová pálka, dýka, oštěpa dlouhá dřevěná tyč. U zbraní byl lístek: Vybersi tu, která bude chránit život tvůj během zkoušky .Zamyslela jsem se a v hlavě si rychle přehrála různézpůsoby využití jednotlivých zbraní, nakonec jsem se rozhodlapro dlouhou dřevěnou tyč. Pokračovalajsem úzkou temnou chodbou, která byla vydlážděna, jako ty vpsychiatrických léčebnách, světlo, které sem tam probliklo byložlutozelené a vyvolávalo pocit, že na tebe z každé strany můževyskočit odporný děsivý klaun. Pevně jsem stiskla tyč až mizbělely polštářky na rukou a rázně vykročila kupředu. Pocelou tu dobu, což mě zaráželo jsem nepocítila strach, ale aniadrenalin, nebo sílu. Bylo to, jako kdybych vykonávala práci, jakostroj, jediné, co jsem byla schopná vnímat bylo odhodlání, kterémě vedlo ke konci chodby. Z trubek, které byly zabudovány vestropě začala do místnosti proudit dusivá, hustá mlha. Rozběhlajsem se, ale najednou mě někdo silně kopl do břicha. Zvedla jsemhlavu, ale to už mi přiletěl úder do hlavy, ležela jsem na zemia došlo mi, že teď mi jde o život. Uvnitř mě se rozsvítilakontrolka a vzedmula se ve mně ona intenzivní obrana. Zapřelajsem se o tyč a vyšvihla své tělo. Přikrčila jsem se těsně kekolenům , ale dostatečně tak, abych mohla hbitě vyskočit, nyníjsem stála naproti zdi a zezadu mě neznámý útočník tou samoutyčí, kterou jsem si před chvílí vybrala chytil pod krkem atlačil na něj, neváhala jsem ani vteřinu, tyče jsem se chytla asvoje nohy vyšvihla na zeď vší silou jsem se o ni opřela a celousvou váhu natlačila na útočníka, otočila jsem se a strnula. Stáltam Klaus, ale nebyl to Klaus, který se mnou ještě včera mělhodinu, ale Klaus s temnýma očima podlitýma krví. Klaus Mortag.Přitiskla jsem se zády ke zdi a zalapala po dechu, Claireuklidni se řekla jsem si v duchu,je to jenom zkouška vzala jsem svou tyč, která přiútoku spadla na zem a udeřila jsem ji Klause do tváře, tenzlostně zakřičel a rozběhl se po mě, já nemarnila čas a běželavpřed. Vpůli jsem se otočila a Klause udeřila do tváře takovou silou, žese svalil na zeď, okamžitě jsem mu tyčí útočila na obličejaž se přestal hýbat, pro jistotu jsem ještě zkontrolovala pulsa vyběhla z chodby z které již ustupovala mlha. Stálajsem v knihovně. Zkouška skončila. Bezvládnějsem se sesunula ke gauči, který jsem často využívala ke čtenírodových historií a nechápavě se na sebe dívala, pociťovalajsem zhnusení ze samotné sebe, jak jsem mohla zabít kamaráda, ipřes to, že to byla pouze iluze, jsem téměř bezmyšlenkovitěubila jednoho z mých nejlepších přátel tady. Doknihovny vešla Amy, která dělala zkoušku, jako první. Sama mělaoči zarudlé od pláče, ale byla silná a objala mě. První slovodo tichého a ponurého vzduchu vyslala ona : Jájsemtam měla Henryho, nedokázala jsem to. Najednou, jakokdyby z ní opět začali proudit bolestné vzpomínky a zabořilasvou tvář do dlaní, které ještě teď nesly náznaky odřenin. Nadechlajsem se a zahnala ony myšlenky, poplácala ji po zádech a chvílijsme tam seděli tiše, do tak tíživého vzduchu se jen občasdostal Amiiin vzlyk. Po pár minutách paní nám paníKensinghtonová oznámila, že musíme odejít, protože pokračujedalší. Soucitněnás odvedla do jídelny, kde seděla Aryanna a Bjorn. Všichnimlčeli a shrbeně seděli u plastových hrnků vychladlého čaje.Na opuštěném stole stála konvice a zbylých sedmnáct hrnků.Nalila jsem čaj pro sebe a Amy a sedla si s ní vedle Bjorna. Měljsem zabít Ninu, řekl Bjorn potichu. Poplácala jsemho po zádech a prohodila nějakou rádoby vtipnou poznámku. Dojídelny začali postupně přicházet všichni, kteří ukončilizkoušku, po Liamovi přišel William, sedl si k nám a zíral doprázdna. Po tom, co mi William řekl o své rodině a bratru,nevěděla jsem, co si mám myslet o něm samém, pořád to byl tenkrásný kluk s ledově modrýma očima, trochu samolibým úsměvem,ale jeho tvář připomínala spíš dobře vyplastikovanou hvězduz Holywoodu, než čaroděje,bála jsem se, jaký je uvnitř. Ruku,kterou měl volně položenou na stole jsem překryla tou svou apohladila klouby jeho prstů. Najednou se v mém těle rozlil pocitbezpečí a blaha. Jako, kdybych na tu bolest už nebyla sama. Kdyžpřišel Paul byly zkoušky ukončeny, protože byl poslední vpořadí. Do jídelny vešla Dorneyová a započala proslov: Učni,dnes jste ukončili první část vašeho výcviku, někteřívýborně, jiní hůře, vaše hodnocení bude za tři dny vyvěšenov hlavní hale, vaše body se sečtou společně s dubnovou zkouškou, budou zaslány radě a ta během rituálu přihlédne k vašimúspěchům, nyní děkuji , pro dnešní den není výuka, protodoporučuji odpočinek, zítra pokračujete v běžné výuce. Rázněse opět otočila a její vlasy nadskočili na červené koženébundě. Místnost najednou opět ohluchla. Georg, Silke a Klaus oněčem tiše rozprávěli německy a pak odešli, z místnosti sepotichu začali vytrácet všichni a nakonec jsem tam zůstala jenomjá a William. Ticho jsem prolomila já se svoji přihlouplouotázkou: Jakábyla zkouška ?. Smutněse pousmál a pak odpověděl, měl jsem zabít tebe, na zátylku mizamrazilo, ale přemohla jsem to a zeptala se zpříma:Udělaljsi to? polkl a odpověděl tím jedním slovem, kterémi pocity z něj převrhli na jednu jedinou stranu, odpověděl:Ano,ale Claire nebylo to kvůli tomu, abych splnil zkoušku, jenom jsemsi nedokázal představit, že by se s dalšího člověka, kteréhomiluji stala tahle temná stvůra'a pak. A pak měpolíbil. Byloto dlouhé, krásné a naléhavé. Dotek jeho ruky na mé tvářičinil polibky roztouženější a sladší. Po několika vteřináchjsem od něj, ale odstoupila. Pohlédla jsem na něj a znovu a znovuse chtěla utopit v těch očích, ze kterých mimo bolesti, strachua nepochopení čišela tolik potřebná láska. Ruku v ruce jsme seodebrali do pokojů. Před dveřmi jsme jen tak mlčky stáli adrželi se za ruce. Pak jsem ho pustila políbila na tvář a otočilase ke dveřím. Claire?Ano?Půjdešse mnou na ples ? AnoDosedlajsem na postel a připadala jsem si, jako bych právě vyhrála vloterii. Z vedlejší postele se ozval Amiin hlas: Užtě Will pozval, co ?'Jakto víš, podivila jsem se.'No, pořád jste na sebe tak toužebně zírali, všichni točekali.. Tomu jsem se musela zasmát. Ským půjdeš ty zeptala jsem se Amy,mě zatím nikdo nepozval, řekla zasmušile, ales kým by jsi jít chtěla ? S Henrym, pípla, jakokdyby vyřkla tajemství národů. Dobrounoc Claire, zašustila peřina, což dalo znamení, ženaše konverzace právě nabyla konce. Výuka byla v následujícíchtřech dnech roztěkaná, každý přemýšlel nad tím, jak uzkoušek dopadl a všichni se na samotné zážitky ze zkoušekchtěli mermomocí zapomenout. Pohodině architektury jsem počkala na Henryho před učebnou. Henry,začala jsem svou blahosklonnou řeč, pozval jsi užněkoho na ples ? Ne,vyhrkl. Chtělbych jít s Amy, řekl do ztracena . Myslím,že by jsi ji měl pozvat, stojí o to, otočila jsemse na podpatku a vyrazila do tělocvičny. Kdyžskončila poslední hodina magie byla jsem natolik unavená, že povečeři, kterou tvořily palačinky jsem se šla hned osprchovat ačíst si. Dopokoje vtrhla Amy, jejíž obličej zářil štěstím. Víš,co se stalo, řekla udýchaně. Nemámnejmenší tušení odpověděla jsem nezištně.Henry,mě pozval na ten ples vypískla až jsem nadskočila.Togratuluji, Amy až nezvykle energicky sedla na postela začala si něco brblat,ty Claire přemýšlela jsi už nad tím, kde seženeme šaty?Hrklo ve mně, ne,to nepřemýšlela. I přes myšlenky na ples měpřemohl hluboký spánek, jediné, co mě opravdu tížilo bylyvýsledky zkoušek, které měly být zveřejněny již zítra. Ránobyli u snídaně všichni nervózní,stejně tak i já. Pochvíli k našemu stolu přišel Klaus, William Henry a Georg seSilke. Debatovali jsme o šatech, Silke nás chvíli pozorovala akdyž viděla naše bezradné obličeje zeptala se: Kdov celé téhle barabizně nosí stylové a moderní šaty? Kdodostává velké balíky, ve kterých není pouze strava, ale iVersace ? Terry, dopověděla za mně Amy. Správně,zjistíme to u Terry, náš rozhovor, ale přerušilSimonův výkřik, výsledkyjsou tam. Zatajil se mi dech a přistoupila k tabulce,na které bylo uvedeno naše křestní jméno společně s body,které jsme získaly společně s maximálně dosažitelnými.