Claire Warneyová-Zrození

1. kapitola

Probudil mě silný náraz do mé postele. Rychle jsem z ní vyskočila a pochopila, co to bylo. Můj kufr na kolečkách povolil svoje opření a sjel k mé posteli. Odsunula jsem dva prameny hnědých vlasů, které mi padaly do očí. Kufr jsem zvedla a znovu zapřela o skříň.

Bylo něco okolo půl páté ráno a já už nedokázala spát, ostatně, jako několik posledních dnů. Z opěradla židle u mého psacího stolu jsem sundala oranžové tričko a šedé tepláky. Obula botasky a šla do parku, v zimě bych neviděla ani na krok, ale vzhledem k tomu, že byl začátek srpna bylo ráno světlo a relativně teplo. Zapnula jsem přehrávač, dala si sluchátka a rozběhla se skrz udržovaný městský park. Zastavila jsem se až na Sunstreet a koupila si oříškové capuccino, zpáteční cestu jsem už šla pomalu a užívala si teplé kávy.

Když jsem přišla do bytu, teta ještě spala a tak jsem šla do sprchy, umyla si vlasy svým oblíbeným levandulovým šamponem a vyčistila zuby. Vlasy jsem prosušila a šla se převléknout. Ze skříně jsem vytáhla tříčtvrteční riflové kalhoty a ostružinové tílko s tulipány.

Když jsem došla zpět do kuchyně teta už vkládala do vázy na stůl žluté růže. Na stole ležela miska s cereáliemi a džus. Dobré ráno pozdravila, usmála se a odešla do koupelny. Sedla jsem si ke stolu a snědla snídani, po chvíli se ke mně přidala i teta. Clary, máš sbalený ten kufr, viď? Ano, odpověděla jsem s plnou pusou. Měla jsem ho sbalený už asi týden, od doby, kdy jsem oslavila své osmnácté narozeniny.

Máš tu dopis, teta vytáhla z pleteného svetru obálku s jednoduchým, elegantním, zlatým rámováním a lehce nažloutlou barvou. Když jsem dopis otevřela ucítila jsem známý pocit uvnitř sebe. Strach.:

Vážená slečno Warneyová,

Gratulujeme vám k uplynulým osmnáctým narozeninám a oznamujeme vám, že k vašemu výcviku nastoupíte 8. Srpna , tohoto roku, kdy pro vás zajistíme vše, včetně dopravy.

S přáním hezkého zbytku dne

Jane Dorneyová, vedoucí výcviku

Bylo to, jako tupá rána do břicha od něčeho, co ve skrytu duše čekáte, ale stále doufáte, že dostanete šanci k úniku.

Claire, promluvila teta Charlie, osmého je zítra. Najednou, jsem si připadala strašně mizerně, bezmocně. Nenáviděla jsem, když jsem se bála. Tuhle vlastnost jsem v sobě zarážela vždycky hodně hluboko. Zkontroluj si jestli v kufru máš všechno, co potřebuješ, teta se zvedla vzala hrnek se svým čajem a odešla do ložnice. Jakmile jsem v kuchyni osaměla, domáhala se mě beznaděj a nervozita z toho, co mě čeká. Vzrůstala ve mně, ale i zvědavost a odhodlání.

Nedokázala jsem odolat zvedla mobil a vytočila Treyovi číslo. Trey, byl můj kamarád. Dobrý kamarád, on pravděpodobně chtěl něco víc, ale znali jsme se už od dětství a já z toho prostě nic víc nevyčetla. Po dvou zvoněních se ozval povědomý, přátelský hlas. Ahoj Treyi, tady Clary, doufám, že neruším. Ne, ty nikdy, neboj, co se děje ? Potřebovala bych se s tebou dneska sejít, šlo by to ? Myslím, že jo, třeba kolem čtvrté U Penny ? Bezva, tak zatím. Zavěsila jsem telefon a sesunula se do měkkého oranžového křesla, které stálo v obývacím pokoji. Trey věděl, že jsem jiná, ale nevěděl o tom, že navždycky zmizím z jeho života, myšlenka na ztrátu jediného přítele mě sžírala.

Tetě jsem sdělila schůzku s Treyem a šla se převléct, slunce neúprosně pálilo, a tak jsem zvolila červené úpletové šaty s drobnými kanýry na rukávech. Vlasy jsem si spletla do jednoduchého volného copu, nazula páskové sandály a vyrazila k Penny. Byl to obyčejný mléčný bar, kde mimo jogurtových a mléčných koktejlů podávali koláče, saláty, těstoviny a ovocné šťávy. Trey už čekal u jednoho ze stolků v postranní. Mávla jsem na něj a zrychlila krok, Tyler vstal a objal mě. V jeho objetí jsem se cítila bezpečně, ne zamilovaně, bezpečně. Sedla jsem si naproti němu a v tu chvíli k nám přišla servírka měla na sobě krátkou proužkovanou sukni v zelené barvě a oranžovou košili s límečkem, blonďaté vlasy jí splývali podél čelenky. Dobrý den, co Vám můžeme nabídnout a vytáhla si bloček a propisku. Trey automaticky objednal čokoládový milkshake a pro mě broskvový džus. Co se stalo, připadala jsi mi na telefonu nervózní. Víš, Tyii, že jsem se ti zmiňovala, že na nějaký čas budu muset odejít, začala jsem pomalu. Odmlčela jsem se a Trey na mě znepokojeně pohlédl, no? Napřímila jsem se a pokračovala, no a ten čas právě přišel, zítra odjíždím. Rozhostilo se dusivé ticho, které přerušila až blonďatá servírka, podle nášivky na halence Rebeca.