Už mám jenom týden do porodu. Cítím se jako sud ale Lukáš mi se vším pomáhá. Nechává mě odpočívat, často mě odhání i od práce. Hodně se nudím ale Lukáš říká že až se to malý narodí, tak že budu mít práce dost a teď že mám odpočívat. Miluju ho, je tak starostlivej, bude z něj dobrej táta. ,,Luky?! Strašně mě bolí břicho asi bys mě měl dovést do nemocnice." Ihned mi začal balit věci a šel pro auto. (Lukášovi už je 18, před týdnem měl narozeniny a dostal auto, protože řidičák už měl). Pomohl mi do auta a vyjeli jsme, když jsme vyšli do schodů praskla mi voda a já začala rodit. Ihned mě vezli na pokoj. Lukáš čekal na chodbě. Když se dítě narodilo, byla to holčička. Malá Emma. Přišel Luky obejal mě a řekl mi ,,je nádherná Am, jsem rád že jste moje obě." Bylo to tak hezký že mi začali téct slzy. Políbila jsem ho a vzala si Emmu do náručí. Byla tak nádherná. Za tři dny jsme mohli s Emmou domů. Bylo skvělý bejt zase doma. :) rozhodla jsem se napsat mamce
,,ahoj mami, seš babička. Máš vnučku Emmu. :)" v mžiku mi přišla odpověď kterou jsem vážně nečekala. ,,už se domů nevracej nestojím o vás ani o tebe ani o Emmu, nedodělala si školu, všechno si zahodila kvůli dětsku. Už vás nechci vidět." Začala jsem zase brečet, hned byl u mě lukáš a ptal se co se stalo. Ukázala jsem mu smsky a on pochopil a jenom mlčel. Emma začala plakat, nakrmila jsem jí, přebalila jsem ji a položila jsem ji zase zpět do postýlky. Usnula a šťastně si podřimovala skoro celý den.
