O 3.roky později
Emma šla do školky a já si hledám práci. Místo mi nabídla sama paní ředitelka ve školce, prý aby děti měli mladou paní učitelku a abych měla Emm na očích. Práci jsem přijala a byla jsem ráda, že ji mám v místě a nemusím nikam jezdit. Lukáš mi hodně pomáhal ale chodil do práce takže to byla pomoc spíš jenom o víkendu ale i za to jsem byla ráda. Ve školce se mi líbilo, měla jsem úplně ty malinký děti, a Emmě se tady taky líbilo. Měla hodně kamarádů a dokázala se zabavit sama. Roky ubíhali a Emma byla starší a starší. Začala chodit do školy a tak jsme se s ní učili číst, psát a počítat. Není možné že to tak rychle utíká. Emmě se začali líbit kluci a pořád o mluvila o nějakém Jakubovi. Byl starší o 2 roky. Emmě bylo 13 a jemu 15. Bohužel on jí nechtěl, prý kvůli věku. Emma se hodně trápila ale i přes to všechno si rozuměli. Chodili spolu ven a byli z nich dobří kamarádi. Jenže jednou když Emma přišla z venku byla smutná zeptala jsem se co se děje, byl víkend takže u toho byl i Luky. ,,Jakub má holku, prý ho mám nechat. Je teď úplně jinej, je na mě zlej a když se ho zeptám proč, řekne že se mi něco zdá. Prý mě ma rád jako kamarádku." Odpověděla mi Emma a utřela si slzy. Bylo mi jí líto. Řekla jsem jí že si třeba jednou uvědomí že by s ní mohl bejt šťastnej a začne s ní chodit, ale na to mi odpověděla jenom ,, budu na něj čekat!" Nevěděla jsem co mám odpovědět a tak jsem jenom přikývla.
