SEVEN

727 48 1
                                    

STORY ORIGINALLY BY mesmereyes  

„Nemůžu uvěřit, že by udělali takovou věc," řekl Michael. Seděl a díval se na svoje nohy, nejistý, kde jinde se má dívat; na krajinu nebo na Ďábla? Melánie pořád vzlykala v rohu městské haly a dva muži seděli na venku na kamenných schodech.

„Já vím," okomentoval Louis, jeho tón klesl. „Čuráci."

Michael vzhlédnul na Ďábla s vážností v obličeji.

„Slyšel jsem, že Satan byl jednou anděl. Je to pravda?"

Louis pomalu shlédnul dolů na lidského kluka se zúženýma očima.

„Jo, je. Proč se staráš?"

Michael protočil oči a postavil se.

„Podívej, neznamená, že musíš být na mě celou dobu krutý. Jsem jako Melánie – chci tady být, takže můžu jít domů a předstírat, že se tohle nikdy nestalo. Co mám udělat, abys mě tak moc nenáviděl?"

„Zkusil jsi mě praštit," řekl Louis nízce. „Jestli to není dostačující důvod proto, co jsi?"

Michael vydechl.

„Omlouvám se, dobře? To jen... Beru Melánii jako sestru a zbožňuji její kousky. Je skvělá holka a vidět ji vyděšenou a ubrečenou mě bolí. Nenávidím vidět mé přátelé trpět, Louisi. Snažil jsem se ji chránit."

„Před čím?" řekl Louis. „Všechno, co jsem dělal, bylo, že jsem stál vedle ní. Nebylo to stejné, jak bych ji před tebou šukal."

Michael ustoupil, jako kdyby ho někdo praštil.

„Nebuď čurák, jo? Měla těžší život, než si myslíš. Peníze nezalepí zlomené srdce, víš? Nepotřebuje, abys o ní dělal vtipy za jejími zády."

„To byl tvrdý vtip. Bylo jednodušší mi říct, že je něco špatně než neškodně stát vedle ní. Použij uši, sakra."

„Pokud se vy dva znovu hádáte, zabiju se!" zakřičela Melánie najednou z vnitřku haly. Michael a Louis se otočili a podívali se skrze otevřené dveře. Pořád seděla s hlavou v dlaních, ramena se jí třásla s každým vzlykem.

„Už je mrtvá," řekl Michael.

„Nesmrtelná," řekl Louis ve stejnou chvíli. Oba dva se na sebe podívali a zírali, než se podívali zpátky na město.

„Takže jak dlouho odhaduješ, že to bude trvat, než se mi vrátí moje vzpomínky?" zeptal se Michael.

„Brzy, doufejme," řekl Louis, jeho oči byly na budově před ním. Michael převrátil oči nad Ďáblovou hrubostí a otočil se k odchodu do městské haly. Melánie mu věnovala malý úsměv, jakmile se přiblížil, natáhla se pro objetí, když si sedl vedle ní.

„Ahoj," řekl jemně oproti jejímu krku. „Jsi v pořádku?"

Melánie se pokrčila rameny. 

„Nevím, jestli vůbec někdy budu znovu v pořádku. Právě jsem přišla na to, kteří dva z mých takzvaných kamarádů se spikli, aby mě zabili. Pro zasrané peníze," vypískla Melánie, zavřela oči a sklonila hlavu, takže Michael na ni nemohl vidět. Nesnášela, když ji lidé viděli brečet, bylo to výjimečně, že nechávala její slzy téct.

„Pomůžu ti je zabít, až se vrátíme na zem, pokud si přeješ?" řekl Michael a šťouchl do ní něžně. Věnovala mu malý úsměv, než vydala dlouhý, vyčerpaný povzdech.

„Vezmi lopatu a já beru nůž." Zasmála se.

Louis ty dva sledoval ze dveří, přiznávající, jako moc se o sebe navzájem starali. Louis věděl, že by měl být vděčný, aby měl unce (váhová jednotka) obdivu, který měli jeden pro druhého. Měl by být šťastný? Vládnout Peklu byla únavná práce, zvláště pokud byste byli nesmrtelní, jako byl on.

Lucifer // l.t. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat