Za štěstím - HP fan fiction (2009) (COMPLETE)

3. kapitola - Fiasko u oltáře

Čekala. I kdyby měla čekat týden, připadalo by jí to jako zlomek vteřiny.
Znamenalo to snad, že opravdu není připravená?
Kdo ví???
Seděla, a protože byla mimořádně nervózní, hryzala si nehty. Bylo jí to jedno - měla v plánu si je jednoduchým kouzlem, které ji naučila Hermiona, upravit, až bude mít jít k oltáři.
Brzo, příliš brzo, strčila do dveří hlavu svatební agentka Lindsay.
"Je čas, Ginny," oznámila Ginny.
"Jistě, Lindsay," přikývla Ginny a vstala. Mávla hůlkou a pronesla zaklínadlo a její nehty vypadaly. jako by právě odešla z manikúry.
"Sluší vám to, slečno. Věřte mi, já už jsem zařizovala hodně svateb, já o tom musím něco vědět. Představte si, že jedna nevěsta trvala na tom, aby se vdávala v zelených šatech! Byla to totiž Irka a chtěla mít na sobě svatební šaty v národní barvě. Nenechala si to vymluvit, i když vypadala otřesně," zavrtěla nevěřícně hlavou. "Nechápu ji."
"Děkuju vám za podporu, Lindsay," usmála se mdle Ginny. "Půjdeme?"
"Jste nějaká nedočkavá, Ginny!" prohlásila Lindsay.¨
Vážně? Ginny přitom netoužila po ničem jiném víc než po tom, aby se zastavil čas. Utvrzovala sama sebe v tom, že je to jen kvůli nervozitě.
"Tak pojďme," pobídla ji Lindsay a otevřela dveře dokořán, aby mohla Ginny projít.Ach, kéž by se ten čas doopravdy zastavil!
Ginny stála přede dveřmi vedoucími do obřadní síně. Zbývaly už jen vteřiny.
"Můžu?" zeptala se Lindsay, ukazujíc na dveře.
Ginny se zhluboka nadechla a přikývla.
A pak Lindsay otevřela dveře a Ginny oslepila záře té honosné místnosti. Nespočet zlatých lavic, kříšťálové lustry, mramorované dlaždice... vypadalo to tam skvostně.
"Hodně štěstí," popřála ji šeptem Lindsay a zlehka ji popostrčila dopředu, protože Ginny pořád jenom stála jako solný sloup.
Ginny jí za to byla velice vděčná, protože zaprvé věděla, že bude štěstí potřebovat, a zadruhé bylo víc než pravděpodobné, že nebýt toho popostrčení, nedonutila by své nohy k pohybu.
Teď se ale jako zázrakem vzpamatovala a uvědomila si, že na ni všichni čekají. Vyrazila tedy pomalým krokem, o kterém doufala, že vypadá vznešeně. Po třech krocích se zastavila, protože tam na ni čekal otec, aby ji podle tradice odvedl k oltáři. Potom dopředu vykročili společně.
Snažila se soustředit jen na to, aby opatrně našlapovala, neboť její nohy vězely ve smrtelně nebezpečných lodičkách na vysokánském jehlovém podpatku a ona zrovna nestála o to, aby si tu přede všemi vyvrtla kotník.
Její pozornost však odvádělo automatické pročesávání davů lidí usazených ve zlatých lavicích očima. Našla tam Lenku s Nevillem, pár svých dalších kamarádek ze školy, svoji rodinu a... jeho.
Byla si vědoma toho, že se na ni všichni upřeně zírají. On nebyl výjimkou. V jeho výrazu se mísil obdiv (Lindsay měla zjevně pravdu a jí to skutečně slušelo) a odevzdanost (pravděpodobně už se smířil s tou děsivou skutečností, že se vdává za Draca Malfoye).
Seděl namáčknutý mezi Ronem (který ji sledoval nesouhlasným pohledem, a když si všiml, že se dívá jejich směrem, zamračil se na ni) a Percym (který měl ve tváři svůj typický nabubřelý výraz) a neskutečně mu to ve společenském hábitu slušelo.
Silou vůle od něj odtrhla oči a přinutila se myslet jen na podpatky.
Svatební ulička byla podle Ginnyina mínění hanebně krátká - neměla čas se pořádně připravit. I když... to asi měla udělat dřív, ještě před tím, než ji Draco požádal o ruku a ona přijala. Nebo minimálně před tím, než vkročila sem do tohoto sálu.
Draco tam stál, ale neusmíval se. Pokoušel se uhodnout, co se teď jeho nastávající honí hlavou.
Artur Weasley symbolicky vložil dceřinu ruku do Dracovy. To gesto ho naplnilo hlubokým smutkem. Nejen že Ginny byla poslední z jeho dětí, které uzavíralo sňatek, a tak už neměl zbýt nikdo svobodný. Zároveň ale souhlasil s tím, aby si vzala toho... parchanta!
Ginny ho ale přece přesvědčovala, že je Draco to nejlepší, co ji v životě kdy potkalo a že bez něj nemůže být š'tastná. A on nechtěl, aby jeho jediná dcera byla nešťastná. Přesto by však na místě ženicha daleko raději viděl Harryho Pottera. Všiml si, jak po něm pokukovala, když šli uličkou. Copak by ji Harry neudělal šťastnou? Určitě ano.
Bylo mu však jasné, že už nic nezmůže, a tak se šel posadit vedle své ženy, která tiše plakala. Nevěděl tak docela jistě, jestli pláče dojetím, nebo tím, že je nešťastná, každopádně si opřel její hlavu o rameno a konejšivě ji hladil po vlasech stejně rudých, jako měl on sám.Ginny nevnímala nic z těch hloupých slov - myslela na to, jestli nedělá osudovou chybu - a tak, když zaslechla svoje jméno, prudce sebou škubla.
"Promiňte?" vyhrkla a celá zčervenala studem.
"Pane Draco Malfoyi, berete si zde přítomnou Ginevru Weasleyovou?" zopakoval kněz.
"Ano," odpověděl Malfoy bez sebemenšího zaváhání.
Ginny se sice ještě pořád styděla, ale zároveň jí srdce bilo na poplach - za několik okamžiků přijde ta situace, kdy se bude muset rozhodnout. Definitivně.
Nemýlila se.
"Slečno Ginevro Weasleyová, berete si zde přítomného Draca Malfoye?" otázal se kněz. "Tentokrát mluvím s vámi, slečno," dodal jízlivě. Několik lidí v lavicích se zasmálo. Ginny bylo nesmírně trapně. Tohle bylo snad ještě horší, než kdyby upadla na svých lodičkách s vysokými podpatky.
Bylo to horší proto, že musela odpovědět.
Ale vždyť už se přece rozhodla! Miluje Draca celým svým srdcem. Proč je tedy tak nejistá?
Její jedinou možností je říct "Ano".
Ne! Není to její jedinou možností! Je to však její jedinou správnou možností.
Otevřela ústa a chtěla už říct to zavazující slovo, když vtom se někdo postavil a vykřikl: "Námitka!"
Ginny se ani nemusela otáčet, aby věděla, kdo.
Poskočilo jí srdce.
"Milý pane, čas na námitky už vypršel," upozornil ho laskavým tónem kněz.
"Jsem Harry Potter, pane! Zachránil jsem tento svět - náš svět - před úplným pádem! Zbavil jsem ho lorda Voldemorta! Není to snad dost záslužný čin? Já myslím, že je. Proto by mi mělo nyní dovoleno promluvit."
"To už jste udělal, pane Pottere," podotkl kněz. "No dobrá, máte slovo."
"Děkuju. Takže... myslím, že svatba těchto lidí není dobrý nápad. Vlastně je to dost blbý nápad, jestli chcete slyšet, co si myslím. Tihle dva jsou úplně odlišní. Je to jako kdyby se bralo slunce s deštěm, léto se sněhem! Je to prostě špatně. Takhle to nemá být. Nevěsta to ví. Ví to lépe než kdokoli jiný, proto se tak zdráhá odpovědět. Ženich je zrůda - ano, troufám si to vyslovit - a jestli se tito dva nakonec vezmou, pak je celý svět, všechno, úplně špatně."
Po jeho projevu se rozhostilo hrobové ticho, netrvalo však nijak dlouho. Potom si začali svatebčané mezi sebou šuškat. Někteří byli vzrušení, někteří otrávení.
"Mohu k tomu taky něco říct?" zeptal se Draco kněze.
"Ovšem," vzdychl rezignovaně kněz. "Jako bych tu nebyl."
"Myslíš, že mě znáš, Pottere?" šklebil se Draco. "To se pleteš. Ginny miluju a ona miluje mě. Všechno je jinak, než si myslíš. My dva se vezmeme a ty necháš těch stupidních keců, které nikoho nezajímají. Je mi jedno, jestli máš s naší svatbou problémy. Není to moje vina, že na mě žárlíš. Měl ses k Ginny chovat líp, když jsi s ní ještě chodil. Teď je Ginny moje snoubenka, a kdyby ses do toho nemíchal, mohla už být i mojí ženou. A to je to, co ona chce. Viď, Ginny? Že to chceš?" ohlédl se na ni.
"Já... já n-nevím," zakoktala Ginny.
"Cože?" Draco na ni vytřeštil oči. "Jak to myslíš, že nevíš? Ty... už mě nemiluješ?"
"Ne!" vykřikla zděšeně Ginny. "Pořád tě miluju, Draco. Jak jenom jsi mohl dojít k takovému závěru?"
"Tak proč si mě nechceš vzít?"
"Já... se na to necítím," hlesla Ginny.
Draco se na ni podíval ohromeně, ale pak jeho výraz přešel v znechucený.
"Otec měl pravdu. Jsi dobrá děvka."
Když to slovo vyslovil - no, spíš to bylo jak by ho po ní plivl - Ginny sebou cukla jako by dostala facku. Ranilo ji to.
Její Draco, její drahý milovaný Draco, muž jejích snů, o ní řekl, že je děvka. Tohoto muže si chtěla vzít.
Ginny teď děkovala Bohu za to, že neřekla Ano dřív, než Harry promluvil s tou námitkou. To by se nikdy nedozvěděla, s jakou obludou žije.
Přesto ale nemohla být tímto zjištěním uspokojená. Byla na dně. Hluboko hluboko na dně.
Draco se k ní otočil zády - naznačoval jí tak, že už s ní nechce nic mít. Však ona s ním taky ne. Po tom, co jí udělal. Tohle vysoce přesahovalo všechny meze.
Ginny jednala rychle. Vyzula si boty (protože se na těch podpatcích nedalo rychle utíkat) a vší silou je mrštila na Draca. Neměla bohužel čas vychutnat si jeho zmatený bolestný výraz, protože si nadzvedla sukni a rozběhla se pryč. Prohnala se svatební uličkou, která se jí teď zdála dlouhá až moc, vyřítila se otevřenými dveřmi ven ze sálu a pak dál až ven na ulici. Našla nejbližší tmavý kout a přemístila se. Vmžiku byla před sídlem Malfoyových. Pomocí kouzel si zabalila všechny kufry, vzala své koště a se všemi těmi věcmi se přemístila do Doupěte, kde, jak jí členové její rodiny mnohokrát připomínali, je její opravdový domov