Za štěstím - HP fan fiction (2009) (COMPLETE)

10. část - Šokující novina (2016)

Tuhle povídku jsem psala v 15 letech, v roce 2009, a nikdy ji nedokončila. Ale vidím, že tady má fanoušky, tak budu pokračovat. Asi to už nebude takové, jako když mi bylo patnáct, ani přesně nevím, kam jsem tehdy směřovala, ale byla by škoda nechat tuhle povídku ladem a bez konce. :)

Na prahu stál Draco se svým typickým jízlivým úsměvem, který jako by se za ta léta už stal neodmyslitelnou součástí jeho tváře. Ovšem jakmile spatřil Hermionu, jeho výraz se změnil v grimasu nefalšovaného zděšení.
"Hermiono," vydechl sotva slyšitelně a o krok ucouvl.
Ani Hermionu moc nepotěšilo, že ho vidí, ačkoliv část jejího já někde hluboko uvnitř radostí zaplesala. "Draco," zamumlala; její tváře začaly nabírat nápadně červený nádech. "Co tady děláš?"
Odkašlal si a nasadil arogantní tón, kterým se snažil ubránit před krásným pohledem Hermioniných čokoládových očí. Už na ni skoro zapomněl, ale jak jí teď stanul tváří v tvář, všechny ty pocity, kterých se tolik štítil, v něm ožily. "Jdu za Ginny, samozřejmě."
"Tak to si samozřejmě dej odchod, Malfoyi," procedil Ron skrze zaťaté zuby. "Moje sestra nestojí o to vidět, jak se tady před ní plazíš... i když na druhou stranu, MNĚ by se to docelo líbilo."
Draco se na něj rozzuřeně vrhl, ale Hermiona se mu postavila do cesty. Jakmile se jí dotkl, bylo to, jako by jimi oběma projel elektrický proud. Okamžitě od sebe odskočili a vyhýbali se jeden druhému pohledem.
Mezitím ke dveřím přicupitala bosá, rozcuchaná Ginny, která právě vstala z postele, jelikož ji probudily zvuky u dveří. "Kdo to přišel?" zeptala se a mohutně zívla. "Hermiono!" vyjekla a popadla kamarádku do náruče. "Ty ses vrátila! To jsem ráda! Být to ještě další týden a Rona by si museli vzít do péče lékouzelníci z psychiatrického oddělení," žertovala. Vtom přes Hermionino rameno zahlédla Draca a ztuhla. Povolila objetí, založila si ruce na prsou a povystrčila bradu. Draco tenhle její postoj znal až moc dobře. Znamenalo to, že je připravená se hádat.
"Ahoj, Ginny," pozdravil ji rozpačitě. "Můžu... můžu s tebou mluvit? O samotě?"

"Cokoliv mi chceš říct, můžeš mi říct přede všemi ostatními!"
Dracovi se nechtělo ponižovat se před lidmi, které tolik nesnášel... No, alespoň tu nebyl Harry.
"Dobře. Já... chci se ti omluvit... Co jsem řekl v náš svatební den... Za všechny hádky, které jsme spolu měli... Za moji rodinu... Vím, že to máš se mnou těžké, ale... Prosím, dej mi ještě jednu šanci."
Ginny se chystala do protiútoku, ale její bývalý snoubenec vypadal upřímně zkroušeně. Nejspíš to skutečně myslel vážně. Zhluboka si povzdechla. "Trvalo ti to příliš dlouho, Draco. Milovala jsem tě, ale teď jsem s Harrym a jsem šťastná. S ním jsem šťastná pořád. S tebou to bylo jako na houpačce - jednou dole, jednou nahoře." Na chviličku se odmlčela a najednou jí docela vadilo, že ji Ron s Hermionou u tohoto dialogu s Dracem pozorují. Měla Dracovi splnit jeho přání a promluvit si s ním v soukromí. Jenže na to už teď bylo pozdě. Stejně jako na to dávat jejich vztah zpět dohromady. "Odpouštím ti, Draco, ale... My dva... To už se nikdy nestane." Náhle jí ho přišlo strašně líto a zvažovala, jestli má vybalit i tu bombu, o které ještě nevěděl ani nikdo v Doupěti.

"Ale Ginny... Když se o to pokusíme..." Draco to očividně nehodlal vzdát, a tak neměla jinou možnost než jít s tou novinou ven.
"Je moc pozdě, Draco." Ginny cítila, že ji  v očích štípou slzy, poněvadž věděla, že tím, co teď řekne, Dracovi zlomí srdce na tisíc kousků, jako ho on zlomil jí tehdy u oltáře. Akorát že on nebude mít nikoho, kdo by ho utěšil, u koho by našel svoje štěstí, jako jej ona našla u Harryho. "Je moc pozdě, protože čekám s Harrym dítě."
Ron zalapal po dechu a Hermiona si připlácla dlaně na pusu. Oba byli v šoku. Draco byl také, avšak nedal na sobě nic znát. Jen tam tak stál, s kamennou tváři, naprosto nehybný. Teprve po dlouhém tíživém tichu řekl: "Gratuluji. Jsem rád, že jsi šťastná." Z jeho hlasu nebylo možné vyčíst, zda to myslí upřímně či sarkasticky.
"Mrzí mě to, Draco," zašeptala a do očí se jí hrnulo čím dál více slz. A on nebyl pozadu. Musel odsud vypadnout, hned. Nemohl dopustit, aby ho ti všiváci viděli, jak pláče. A že mu do breku bylo. A jak.
Otočil se na patě a přemístil se.
"Díkybohu, že je pryč," ulevilo se Ronovi, načež se obrátil k Ginny. "Tak ty jsi těhotná! To je paráda!" Horečně tiskl sestře ruku, zatímco Hermiona se ještě pokoušela strávit události posledních několika minut. "Harry už to ví?"
"Ne. Chci mu to říct na jeho narozeniny, které jsou za týden. Dokážeš udržet tajemství, Rone? Vím, že Hermiona ano." Ginny zabodla oči do Hermiony a ta měla pocit, jako by jí kamarádka viděla až do duše, kde se krčilo její černé svědomí.
"Jasně," kývl Ron se spikleneckým úsměvem. "Jako v hrobě. Poslyšte, mám hlad jako vlk."
"Mluvil někdo o mně?" ozval se se smíchem Bill, který se sem akorát přemístil i s Fleur, jelikož byli pozvaní na večeři. "Hermiono! Ty jsi tady!" Bill ji objal na přivítanou a stejně tak Fleur.
I když je velmi ráda viděla, Hermioně se ta pozornost nelíbila. Na okamžik zalitovala, že nezůstala u rodičů déle. Ale pak si vzpomněla na své rozhodnutí chovat se dospěle a čelit svým problémům. A jejím největším problémem byl momentálně Draco Malfoy.