Ráno jsem se probudila a viděla vedle sebe spícího Pavla.
Usmála jsem se na něj a v ten moment se na mě taky usmál. Ale pořád měl zavřené oči.
Sáhla jsem po mobilu a měla jsem tam zprávu. Mamka. Sakra, sakra, sakra!
Zprávu jsem otevřela.
Mamka : Adélo jak si to jako představuješ?! Proč nejsi ve škole a včera si odešla dřív?!! Takhle to holčičko nebude!!!! Až přijedu domů nastane tvrdý režim!!!!!
Bože můj nesnáším, když někdo píše stamilion vykřičníků.
S nenávistí jsem mobil odhodila zpátky na noční stolek a tím jsem se asi více probudila Páju.
"Promiň, moc se omlouvám" řekla jsem a koukla se na něj.
"V pohodě, co se stalo?" zeptal se starostlivě. Sedl si a záda si opíral o stěnu.
"Ehm.. N-no vlastně nic hrozného" zakoktala jsem se.
"Ale Ady.. Řekni mi to prosím" podíval se na mě a tak roztomile se pousmál.
"Včera jsem ze školy odešla dříve. Dneska zanedbávám školu, máma je na služebce, dozvěděla se to a tak.. Říkala jsem nic důležitého" a falešně se usmála jako by mi to bylo jedno.
"Aďo, vím, že tě to trápí. Kvůli mě se nemusíš falešně usmívat. Tvůj upřímný, krásný úsměv jsem viděl a nemůžu na něj zapomenout. Poznám ten falešný. Jo známe se ani ne 24 hodin a u takových lidí jako si ty pravý úsměv poznám a zapamatuji si ho." řekl a mě se pořád opakovala jeho věta Tvůj upřímný, krásný úsměv jsem viděl a nemůžu na něj zapomenout.
Nevěděla jsem co říct tak jsem ho objala.
"Hlavně si nedělej starosti. Nic se ti nestane, jsem tady vždycky pro tebe. To si pamatuj."
"Děkuju" vydala jsem konečně ze sebe a věděla, že mu můžu věřit.♥
Celý den probíhal tak nějak normálně.
V 7 hodin večer mě Pavel s Davidem doprovodili domů. Loučení s Pavlem bylo nejhorší. Nevěděla jsem kdy ho uvidím.. Straně mi přirostl k srdci a mám ho strašně ráda.
Davida mám taky ráda, ale ten odemně byli 5 minut a vidíme se každý den. A hlavně jsem k němu necítila to co k Pavlovi.
Naposledy jsem se s klukama objala.
Došla jsem domů a dala si hned teplou sprchu. Převlékla jsem se do legín, černého trička s šedou náprsní kapsičkou a šla si udělat večeři.
Udělala jsem si kuřecí steak se zeleninovým salátem a sedla si s tím k televizi.
Vzala jsem si k sobě mobil, přepla televizi na óčko a kontrolovala sociální sítě.
Zaposlouchala jsem se do písničky photograph od Eda Sheerana.
(Budu tak hodná, že Vám to i přeložím!:D)
Loving can hurt
Loving can hurt sometimes
But it's the only thing
That I know
(česky)
Láska může bolet
Občas může láska bolet
Ale je to jediná věc,
kterou znám
Opravdu něco cítím k Pájovi. Něco podobného jsem cítila i k mému dřívějšímu kamarádovi Martinovi, ale to mi bylo asi 15 let. Ale k Pavlovi mě to táhne víc..
Cink. Messenger. Napsal mi Pavel! Když jsem jeho fotku zahlédla na mém mobilu ihned se mi vykouzlil úsměv na tváři.
Poslal mi naší společnou fotku. Byla straně roztomilá.
Pavel : Taky se Ti tahle fotka tak líbí jako mě? :3
Já : Straně moc se mi líbí ^^
Pavel : A copak děláš? :)
Já : Papám :P Za chvíli ze mě bude koule :D Co ty? :)
Pavel : Z tebe aby byla koule?! :D Máš dokonalou postavu! :O
Já : Odpovím Ti z písničky od machetty: Hmm, povedenej fór :D
Pavel : Ty posloucháš Johnyho? :D
Já : Ne, jen tu písničku znám :D Byl to virál ne ? :D
Pavel : Aha já myslel, že by jsem tě s ním seznámil :D
Já : Ty se s ním znáš? :D
Pavel : Jojo :)
Já : Ty znáš snad všechny..!:D
Pavel : Už to tak bude :D
Potom jsme si ještě další hodinu psali a já se pak rozhodla jít s notebookem do postele a koukat na seriály u kterých jsem následně i usnula.
Omlouvám se, že jsem si dala neohlášenou pauzu. Ale jak to píšou skoro všichni, měla jsem stejný problém :D Nebyla nálada, čas, nápady.. Nevím s jakým příběhem budu ještě pokračovat. Sama nechápu proč jsem jich rozepsala 'tolik'. No tolik.. :D Dohromady jich mám 'jen' 3, ale všechno s pravidelným vydáváním nejde.. Kdyžtak mi můžete napsat do komentářů s jakým příběhem pokračovat :). Samozřejmě budu ráda za každý votes a komentář ♥ :)
