Music is our love 2!

1.díl- (Ne)milé překvapení

Druhá série se bude odehrávat zase o tři roky později. Alex má 26, Claris skoro 8 a Dylan 28.
Ráno jsem se probudila na zvuk budíku. Bylo sedm ráno. Šla jsem vzbudit Claris.

"Zlatíčko vstávej, musíš do školy." otevřela oči a zamrkala. Má jeho oči.

"Mami musím dneska? Není mi něják dobře." a je to tu zase.

"To už jsme tu měli. Vím, že se ti nechce, ale na výběr nemáš." zasmála jsem se a ona se poraženecky zvedla. Šla do koupelny.

"A ty zuby si vyčisti pořádně!" zavolala jsem na ni. "Ano!" zavolala zpátky.

Když se i nasnídala, šli jsme do auta. Zastavila jsem před školou.

"Jo a mimochodem, dnesk přijede Jessica a Kyle. Takže ze školy rovnou domů." vytvořil se jí úsměv na tváři. "Super." usmála se, dala mi pusu na tvář a vystoupila.

Jela jsem domů a tam jsem trochu poklidila. Když jsem skončila, bylo jedenáct hodin. Už zbývalo jen uvařit. Měli by přijet kolem jedné. Tak snad jim neuletělo letadlo.

Z pohledu Dylana
Seděl jsem na letišti a čekal na let do Paříže. Sem tam za mnou přišla nějáká fanynka pro podpis, ale já byl myšlenkama u páru, který seděl na druhém konci "čekárny".

Byli mi strašně povědomí. Vedle lavičky na které seděli byl automat na kafe. Šel jsem teda k automatu a koupil si kafe.

"Už se za Alex hrozně těším. Pořád je to nejlepší kamarádka a chybí mi." pane bože! Za Alex? Vždyť to je Jessica a Kyle.

"Ještě vydrž. V Buenos aires jsme za hodinku a půl." Kyle jí dal pusu na čelo. Jsou spolu roztomilý. Moment. Buenos aires?

V hlavě mi probleskl nápad. Ihned jsem si šel koupit letenku. Jakmile jsem nastoupil do letadla, hledal jsem své místo. A tohle se mi zrovna hodí. Mám místo hned před nima.

Sedl jsem si a koutkem oka se na ně koukl. Oba se na mě koukali jako na zjevení. Otočil jsem se.

"Ahoj lidi. Dlouho jsme se neviděli." usmál jsem se na ně. Oba se usmáli a pozdravili mě.

"Ráda tě vidím Dyle." odvětila Jess Kyle přikývl.

"Taky vás rád vidím. Kam letíte?" zeptal jsem se. Jessice ztuhl úsměv a mlčela.

"Hele. Nebudu vám lhát. Vím kam letíte a proto sedím tady. Miluju ji pořád a musím s ní aspoň mluvit. Prosím doveďte mě k ní." bylo vidět, že oba přemýšlí.

"Dobře, ale jestli z toho my budeme mít problém, tak si mě ani nepřej." oddechl jsem si, poděkoval jsem a dál jsme se bavili o mé kariéře. Byli hrozně zvědaví.

Cesta utekla rychle a byli jsme v Buenos aires. Vzali jsme si zavazadla, stopli taxík a jeli jsme přímo k mé životní lásce.

Přijeli jsme před hodně skromný domek. Měl krásnou udržovanou předzahrádku. S Jessicou a Kylem jsme se dohodli, že nejlepší bude, když tam půjdu nejdřív sám, že počkají za rohem.

Až zašli, zazvonil jsem a čekal, co bude dělat, až mě uvidí mezi dveřma. Zdálo se mi to jako nekonečná doba a byl jsem nervózní. Po chvilce jsem ale naštěstí slyšel kroky ke dveřím.

Z pohledu Alex
Zazvonil zvonek. Konečně přijeli. Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle a s úsměvem šla otevřít. Když jsem otevřela dveře, úsměv mě přešel.

Slzy se mi dostali do očí a já nevěděla, co dělat.

Stál tam ON.

Je ještě hezčí než kdy dřív a to, co jsem k němu cítila dřív, je teď ještě silnější. Nechápu to.

"Konečně jsem tě našel. Miluju tě." řekl a už mě držel v objetí. To jsem se rozbrečela na plno.

Nemohla jsem dělat vůbec nic. Ani zvednout ruce, abych ho obejmula taky, přitom jsem tak moc chtěla. Odtáhl se.

"Prosím Lexi nebreč. Chci si jen promluvit. Vyslechni mě." vypadal zoufale.

Rukou jsem mu ukázala, ať jde dál. Sedl si na gauč a já vedle něho. Palcem mi otřel slzy.

"Tak začni." popostrčila jsem ho k mluvení.

"Ty vís moc dobře, že tě pořád miluju. Nikdy jsem nepřestal. Každou chvíli svýho života na tebe myslím. Posloucháš moji hudbu?" přikývla jsem a on pokračoval.

"Všechny texty jsou o tobě. Každý slovo souvisí s tebou. Udělal jsem strašnou chybu. Mrzí mě to a chci to napravit. Prosím dej mi ještě šanci." vzpomněla jsem si na Claris. Je to i jeho dcera. A přece jen jsem asi udělala chybu, když jsem mu to neřekla.

"Nikdy ti úplně nezapomenu, cos mi udělal a ještě jsem ti neodpustila. Je krásný, že mě pořád miluješ, ale až ti řeknu, co jsem ti zatajila, budeš mě nadosmrti nenávidět." odvrátila jsem pohled, aby ty slzy neviděl.

"Nebudu. Přísahám. Odpustím ti všechno." už už jsem mu to chtěla říct, ale zazvonil mi mobil. Volali mi z práce, tak jsem se Dylovi omluvila a šla si to vyřídit.

Šlo jen o výplatu, dostanu ji později. Super.

Sedla jsem si zpátky na gauč a Dylan stál u okna.

"Tak povídej." otočil se na mě.

"Asi by sis měl nejdřív radši sednout." jakmile jsem to dořekla, slyšela jsem otevření dveří a cinkání klíčů. Claris spěchala domů. Sakra. Vběhla za mnou do obýváku, ale při pohledu na Dyla se zarazila.

"Mami kdo je ten pán?" zeptala se. Dylan se zvedl a vypadal zaskočeně.

"Mami?!!" zařval a nejspíš čekal vysvětlení.
První díl druhé série je na světě. Má přesně 863 slov, když nepočítám tyhle moje kecy. Doufám, že vás chytne i druhá série a moc všem děkuju za votes i komenty:)
Nissa