Music is our love 2!

Co teď?

Ráno jsem se probudila a to první co jsem viděla byl Dylanův obličej zírající na mě. Po ránu vypadám hrozně, takže jsem se zakryla peřinou. "Jak dlouho na mě koukáš?" zeptala jsem se. "Dost dlouho na to, abych si všiml, jak moc jsi roztomilá když spíš." vyhrabala jsem se z pod peřiny a dala mu pusu. On ji prohloubil až z toho vznikla docela ostrá líbačka. Najednou někdo vtrhl do pokoje. Rychlostí blesku jsem se od něj odlepila. "Že vám to ale trvalo." slyšela jsem ten známý hlas. Hodila jsem po Jess polštář a ona se smíchem odešla. Zase jsem se nakláněla k Dylovi, ale ta mrcha se vrátila. "Udělali jsme s Kylem snídani a za chvilku jdu vzbudit Claris, tak se aspoň oblečte." pořád se smála a odešla. Hodili jsme na sebe s Dylem divnej pohled a pak jsme se oba smáli taky. Tohle je krásný ráno. Venku svítilo slunko a budík ukazoval devět hodin. Už jsem chtěla vstát, ale to se jemu očividně nelíbilo. Za ruku mě zatáhl zpátky do postele a obejmul mě. "Vstáváme ať se ti to líbí nebo ne." vyplázla jsem na něj jazyk a vyprostila se z jeho sevření. Udělal jakejsi vzdych a poraženecky vstal taky. Oblíkli jsme se a šli do koupelny. On si upravil vlasy a já si mezitím čistila zuby. Taky si je vyčistil. Pak si sedl na vanu a sledoval, jak se maluju a češu. Dala jsem si trochu make-upu, pudr, řasenku, tužku a lesk. Vlasy jsem si rozčesala a nechala rozpuštěné. Šli jsme se dolů nasnídat. Všichni už tam byli. Claris se zamnou rozběhla a já ji vtáhla do medvědího objetí. "Dobré ráno mami." špitla. "Dobré ráno. Jak se nám naše princezna vyspinkala?" zaptala jsem se jí. "Celkem dobře, ale zdál se mi zvláštní sen." tohle mě celkem zajímalo. "Ano? A o čem se ti zdálo?" ona se zamyslela. Nejspíš si vzpomínala, jak to přesně bylo. "Přijela jsi pro mě do školy. Já už byla v deváté třídě a rozdávalo se vysvědčení. Jeli jsme domu a přede dveřma jsme se zastavili. Řekla jsi mi, že za těma dveřma stojí můj pravý táta. Rychle jsem otevřela, ale stál tam jen Dylan." posmutněla. "Třeba to měl být ten tvůj táta." usmála jsem se na ní i na Dyla. Všichni jsme se nasnídali. Potom mě ale napadlo, že by jsme si s Dylanem měli promluvit o tom, jak to teď mezi námi je. Nechápu. Jsme spolu, nebo ještě oficiálně ne? A jak dlouho to bude trvat? Vzala jsem ho za ruku a tahla ho do pokoje. Posadili jsme se na postel. "Musíme si promluvit." on jen přikývl. "Takže... Co teď?" zeptala jsem se. On se usmál a bez jediného slova šel k oknu. Na parapetu měl džíny. Z kapsy něco vytáhl. Klekl si přede mě a otevřel malou, černou, sametovou krabičku, ve které byl stříbrný prstýnek s diamantem. Musel stát hrozně moc peněz. Moc dobře jsem věděla, kam tím míří. Není na to moc brzo? "Vím, že tohle není nejromantičtější místo, ale tak když už se ptáš." usmál se, zhluboka se nadechl a pořád se mi koukal do očí. Tahle pauza byla snad nekonečná.
Z pohledu Dylana
Když se zeptala "co teď?", napadlo mě jen tohle. Šel jsem pro prsten a klekl si před ni s otevřenou krabičkou a prstýnkem s diamantem. Snad se jí líbí. " Vím, že tohle není nejromantičtější místo, ale tak když už se ptáš." usmál jsem se na ni a dal si trochu pauzu mezi mluvením. Koukal jsem se jí do očí. Tak moc bych ji chtěl políbit, ale tím bych to asi pokazil. Musím to zatím vydržet. "Alexandro Morgan. Staneš se prosím mojí ženou?" měl jsem hroznou trému a žaludek až někde v krku. Celkově jsem měl smíšené pocity. Měl jsem hroznou radost, že jsem dokázal, ale na druhou stranu tam byl i stra. Strach z malého ošklivého slovíčka:NE. Bál jsem se, že tohle slovo příjde. Čekal jsem jenom na to, co odpoví. Už otvírala pusu jakože něci řekne. Konečně se dozvím, jestli semnou hodlá strávit zbytek života...
Nezabíjejte mě!:0 musi to být občas trochu napínavé:D hned po tomhle díle přidám jedem takovej informační, takže všichni povinně přečíst:3
Nissa<33