Music is our love 2!

Konec

Můj život se od doby, co to Claris ví naprosto změnil. Dylan je úžasný táta. Claris úžasná dcera. Co víc si můžu přát? Mám skvělou rodinu, dobře rozjetou kariéru a co si budeme nalhávat. S Dylem vyděláváme docela dost peněz. Kdyby se nám náhodou něco stalo, všechny peníze jsou napsaný na Claris. Co mě ale mrzí je to, že nám nikdy moc nezpívala. Jelikož moc nezpívá celkově, tak ji neslýcháme. Vím naprosto jistě, že v ní ten hlas je. S Dylanem se právě teď chystáme na společný koncert do Kanady. "Zvládneš to tu sama tři dny?" zeptala jsem se se strachem Claris. "Jasně, že jo. Budu chodit k babičce a dědovi na oběd a až přijedete, bude všechno uklizený. A co ta moje párty v sobotu?" udělala psí očka. "Deset lidí. Víc určitě ne." ano, dovolila jsem jí párty. Přece jen jí patnáct. Musí si užívat. "Ale žádná tráva." podotkl Dylan. "Nejsem až tak blbá." zasmála se. Já taky. "No to nevím." vyplázla jsem na ni jazyk. Oba s ní máme dost blízký a kamarádský vztah. Kdykoliv se kolem jejího živita něco děje, víme to okamžitě. "Tak my jedeme, jinak nestihneme večerní koncert. Máme tě moc rádi." řekl Dylan. Já přikývla. "Já vás taky." postupně nás obejmula. Oba jsme jí dali pusu do vlasů a zaklapli za sebou dveře. "Doufám, že to tu zvládne." povzdychla jsme si. "Zvládne to, neboj se." povzbudil mě Dylan a dal mi pusu. Jsem ráda, že je to pořád tak krásný, jako to bylo, když jsme se poznali. Milujeme se moc a navždycky budeme. Nastoupili jsme do naseho soukromého letadla a vzlétli.
Když se to stalo, bylo asi deset hodin večer. Měli jsme pauzu při našem společném koncertu. Zavolala jsem Claris. "Ahoj mami. Byli jsme skvělí." pousmála jsem se. "Děkujeme broučku. Dám si tě nahlas, aby tě slyšel i tatínek." oznámila jsem jí. Řekla něco jako dobře. "Jak to tam zvládáš?" zeptal se jí Dylan. "Všechno v nejlepším. Je u mě Chloe a bude tu asi i spát." někde z dálky jsem slyšela pozdrav od Chloe. Je to její nejlepší kamarádka. Taková hodná holka. "Ahoj Chloe." usmala jsem se, i když mě neviděli. Do naší šatny vstoupil muž v černé bundě a vypadal tak nějak divně. "Už budeme končit miláčku. Musíme tu něco vyřešit. Milujeme tě, pa." odpověděla, že ona nás taky a že už se jí stýská. Nevím, co bych bez ní dělala. Dylan se zvedl a já taky. Stoupli jsme si před něj. "Potřebujete něco?" zeptal se ho Dylan poměrně mile. Ten chlap se jen zasmál a namířil na nás zbraň. Vyděsilo mě to. Dylan si stoupl přede mě a já se rozbrečela. "Víš, že děláš to stejný, co tvůj otec, než jsem ho zabil?" vyslovil s výsměchem. Dylan se na mě koukl a měl slzy v očích. "Tak tos byl ty? Ty jsi takovej zmrd!" zařval a vrhl se po něm. Já šla okamžitě ke stolku a stiskla jsem tlačítko pro zavolání ochranky. Ten chlap Dyla svalil k zemi a kopl ho do břicha. Vyděšená jsem se sesypala a doplazila se k němu. Dylan se smutně usmál. "Miluju tě." řekl mi. "Já tebe taky." políbili jsme se. Cítila jsem obrovskou bolest v hrudníku a pak už jsem slyšela jen další výstřel. Moji mysl zastínila tma.

Z pohledu Claris
Půl hodiny po tom, co jsem se rozloučila s rodiči mi někdo volal. Koukla jsem se na displej. Paul? Co může chtít mamčin a tátův manažer zrivna po mně? Stopla jsem film a řekla Chloe, ať je ticho. Dala jsem to nahlas. "Ahoj Paule. Co potřebujes?" zeptala jsem se. "Ahoj Claris. Mám moc špatnou zprávu. Tvoje rodiče právě teď odvezla helikoptéra do bemocnice a šli rovnou na operační sál. Do jejich šatny vniknul vrah Dylanových rodičů a oba je střelil do hrudníku..." dál už jsem neposlouchala. Slzy tekly proudem a nemohla jsem je zastavit. "Je možnost, že zůstanou naživu?" vzlykla jsem. "Je, ale opravdu malá. Moc mě to mrzí." koukla jsem se na Chloe a ta nevypadala o moc líp než já. Měla moje rodiče taky moc ráda, ale nikdo je nemiluje víc než já. Prostě nikdo. Nedokážu to. Tohle prostě ne. Z toho neustálýho brečení jsem usnula. Asi ve tři ráno mě probudil mobil, stejně jako Chloe. Okamžitě jsem to zvedla. "Paule? Co se stalo?! Co je s nima?!"

Tak. Tohle je úplný konec! Omlouvám se, že jsem to zakončila takhle, ale aspoň vás to popožene ke čtení třetí série:) miluju vás všechny. Prosím napište mi ns to názor. Chci vám poděkovat za to, co pro mě děláte. Bez vás bych asi úplně ztratila chuť k psaní:*
A moc bych vás chtěla poprosit, aby jste podpořili kanarádku ve psaní.
Jestli máte rádi příběhy o pravé lásce a skutečném životě!
Lenin69 povídka Womanizer
Určitě bude ráda!<33
Nissa