Music is our love 2!

On je můj táta?!

"Ano" když jsem to řekla, z očí mi vytryskly slzy. Slzy štěstí. Stejně jako, když se mi narodila Claris. Je to něco úžasného. Oddechl si a v jeho obličeji bylo vidět, že měl strach, že odmítnu. Stoupl si a já se mu hodila kolem krku. Bylo to něco, co nedokážu popsat. Pocit blaženosti, štěstí a úžasu v jednom. "Miluju tě lásko moje." řekl mi do očí. "Já tebe taky." odpověděla jsem mu. Skoro jsem to ani nestihla doříct a jeho rty už se pomalu otírali o ty mé. Odlepili jsme se od sebe a šli za ostatníma. Ruku v ruce jsme vešli do kuchyně a všem včetně Claris jsme řekli, aby šli do obýváku, že jim musíme něco oznámit. "Takže to, co vám chceme říct je, že.." Dylan mi skočil do řeči. "Že se budeme brát." Jess s Kylem nám pogratulovali a tleskali nám. "Mami a to teď bude můj táta?" otevřela Claris pudu dokořán. "Ano miláčku. Dylan bude teď něco jako tvůj táta." Claris se usmála a běžela Dylana obejmout. "Mám tě moc rád Claris." řekl jí. "Já tebe taky." bylo to krásný, se takhle dívat na otce a na dceru. Jenže to ona nevěděla, že je její otec doopravdy.

O rok později se konala svatba. Claris bylo krásných devět let. Roste z ní krásná slečna. Měla jsem na sobě nádherné svatební šaty s vlečkou. Byl to nejúžasnější den v mém životě. Když jsme si řekli svoje ano, byli jsme oficiálně jen svoji. Dylan měl v zimě turné a já na něm hostovala. Na každým koncertu. Od té doby mě poznávají i lidé na ulici, skládám a vydávám vlastní písničky a už mám jedno CD s názvem "Láska je nekonečná". Claris se moje sláva, ani ta Dylova nijak moc netýká. Od naší svatby mu dokonce říká "tati". Řekli jsme si, že jí to řekneme až na to budeme všichni připravení.
O šest let později
Dneska slaví Claris patnácté narozeniny. Slavíme v Londýně. Ano. Před čtyřma rokama jsme se přestěhovali zpět do Londýna. Je to tak asi lepší. Jsme u rodiny, kterou s Claris milujeme. Všichni si ji i Dyla okamžitě zamilovali. Už máme pro Claris i narozeninový dárek. Dostane svoji vlastní kytaru. Do teď hrála na mé, stejně jako na keyboardu. Ten jí koupíme asi k Vánocům. Slavili jsme na zahradě za velkou vilou, kterou jsme s Dylem koupili. "Tak otevři si ten dárek." seděla jsem vedle své mámy a vedle táty. Nedočkavě jsem se vrtěla. Snad se jí bude líbit. Když otevřela krabici, začala se usmívat. "Děkuju mami a tati." všichni už byli zvyklí, že Dylanovi říká tati, ale pravdu ještě pořád neznala. S Dylanem jsme se na sebe podívali. Jeho pohled byl upřímný a hlavně prosící. Přikývla jsem, ale měla jsem strach. "Claris? Potřebujeme s tebou mluvit. Nejlépe o samotě." řekla jsem. "Provedla jsem něco?" je fakt, že má často průšvihy. "Tentokrát ne." nervózně jsem se zasmála, zvedla jsem se, vzala Dylana za ruku a společně s Claris jsme šli do obýváku. Řekli jsme jí, aby se posadila. Ze šuplíku jsem vytáhla obálku. "V téhle obálce je fotka, tvého pravého otce." ona se vyděsila. "Žije?" zeptala se. Přikývla jsem. Dylan nervózně přešlápl. Myslím, že jsme oba měli strach, jak to vezme. Obálku jsem jí podala a ona ji s roztřesenýma rukama začala otvírat. Když vytáhla fotku, v očích se jí objevili slzy které brzo přetekly. "On je můj táta?!" zeptala se celkem rázně a ukazovala na Dyla. "Proč jste mi to neřekli dřív?" brečela a já nevěděla, co dělat. Byla určitě naštvaná. Když už jsem málem brečela taky, Claris si stoupla a vrhla se Dylovi kolem krku. Dylan ji zaskočeně obejmul. Když se ona odtáhla, pořád brečela, ale usmívala se. "Řeknete mi, kdy se to stalo? A proč jste spolu potom nebyli a všechno okolo?" přikývli jsme. "Ale večer. Teď tu máš hosty a oslavu." řekl jí Dylan. Ona se rozběhla na zahradu a my za ní. "Dylan je můj táta! Jakože pravej!!" křičela a usmívala se. Všichni začali říkat, že už to dávno ví. Claris se otočila na nás. "To jsem opravdu jediná, kdo to ví tak pozdě?" zeptala se. Mlčeli jsme. "To je jedno." řekla. "Dylan to věděl od začátku?" zeptala se ještě. "Ne. Mně to tady tvoje maminka oznámila až v den, kdy jsem tě viděl poprvé. Zasmál se a polechtal mě. Večer všichni odešli a my jsme Claris řekli všechno do detailů. "Teda tati. Zachoval ses opravdu jako hajzl." byla celkem naštvaná. "Ale hlavně, že ses vrátil." vrhla se nám oboum kolem ramen.
Konečně vidíte reakci už ne tak malé Claris:) brzo bude tahle povídka končit a začne Music is our love 3, jen přemýšlím, že se to bude jmenovat jinak, protože to už nebude z pohledu Dylana a Alex, ale hlavně z pohledu Claris. :)
Nissa