"Broučku jdi na chvíli do pokoje ano?" usmála jsem se na Claris. Ta kývla a odešla.
"Asi to budeš chtít vysvětlit." Dylan naštvaně přikývl.
"S kým jsi ji měla?" zeptal se. Už nebyl naštvaný, ale smutný. Kdo ví, co si myslí.
"Posadíme se." řekla jsem, sedla jsem si a čekala, až si sedne taky. Když to udělal, začala jsem mluvit.
"Všiml sis jejích očí?" zakroutil hlavou, že ne. Ze stolku jsem vzala fotku a podala mu ji. Vypadal, že mu to začíná docházet.
"No oči vidím. Teď chci vědět, s kým to dítě máš." tak asi ne.
"Pamatuješ si, jak jsem k tobě přišla než si odjel?" odmlčela jsem se.
"Musela nám selhat ochrana Dyle." zase se postavil.
"Tos mi to osm let neřekla?! To snad nemyslíš vážně!" měla jsem slzy v očích.
"Nechtěla jsem ti pokazit kariéru." koukla jsem se do země. Najednou jsem cítila, jak mi ukazováčkem a palcem zvedá za bradu hlavu.
"Nic by jsi nepokazila. Vždyť je to NAŠE dítě." usmál se. Oplatila jsem mu to.
Pomalu se začal naklánět. Když jsme byli skoro u sebe, slyšeli jsme dupat Claris po schodech. Odtáhli jsme se od sebe.
"Mami. Už mi řekneš, co je to za pána?" zeptala se když došla domů. Dylan šel k ní. Už chtěl otvírat pusu.
"To je ten pán, na kterého se pořád dívám v televizi. Dylan." usmála jsem se a významně koukla na Dyla, kterého to nejspíš zaskočilo. Potom se ale na Claris usmál.
"Ahoj. Jsem Dylan. Jak se jmenuješ ty?" zeptal se.
"Dobrý den. Já jsem Claris." Dyl se zasmál.
"Máš krásný jméno, ale normálně mi tykej." ona přikývla.
"Jdu si chystat věci na předávání vysvědčení mami." odešla. Ano, zítra dostane vysvědčení z druhé třídy.
Roste tak rychle. Jako by to bylo včera, když jsem sedm hodin trpěla a rodila. Byla to hrozná bolest, ale stálo mi to za to. Moje- chci říct naše dcera je úžasná.
"Proč jsme jí to neřekli?" divil se.
"Nedokážu to. Né hned. Řekneme jí to jindy. Přijdeš?" koukl se do země.
"Doufal jsem, že mě tu necháš přespat. Bydlím přece v Londýně." to jsem si neuvědomila.
"Jo vlastně, promiň. Budeš spát u mě v posteli a já si ustelu tady na gauči. V pokoji pro hosty bude Jessica a Kyle." řekla jsem. On zakroutil hlavou.
"Nene. V posteli budeme oba. Neboj se, nebudu nic dělat. Mimochodem, oni čekají venku. Letěl jsem s nima letadlem a chtěl si s tebou osamotě promluvit." jakmile jsem to slyšela, hned jsem šla ke dveřím.
Venku nikdo nebyl. Koukla jsem na Dyla, ten zapískal a oni vyšli z vedlejší uličky. Rozběhla jsem se jen úplně bosky a obejmula Jessicu.
"Chybělas mi tak strašně moc." pošeptala jsem.
"To ty mě taky." potom jsem se přesunula ke Kylovi.
"Tak co ty 'pane zasnoubený'?" ukázala jsem ve vzduchu úvozovky. On mě objal. Opětovala jsem mu to.
"Ty moje trdlo." usmála jsem se mu do mikiny.
Tohle jsem tu potřebovala nejvíc. Dva nejlepší kamarády a kluka, kterej mi udělal dítě, vykašlal se na mě, ublížil mi, ale miluju ho.
"Jdeme dovnitř." tak jsme šli. Když jsme vešli, všichni se vyzuli a já si trochu oprášila nohy.
"Běžte si vybalit, vy víte kam. A škočte za Claris, moc se na vás těšila." usmála jsem se. Přikývli a šli.
Já si sedla na gauč. Dylan si sedl vedle mě. Chvilku bylo ticho.
"Jsi moje jediná. Nikoho jsem nikdy nemiloval tak, jako tebe. Jsi nejúžasnější holka, kterou jsem kdy poznal. Tvůj hlas je nejkrásnější ze všech. Tvoje vlasy jsou nejjemnější, jaký jsme kdy hladil. Tvůj roztomilej nos. Jak ho vždycky pokrčíš, když se usměješ. Tvůj styl užívání života. Kdybych tě už nenašel, tak bych zbytek života musel přemýšlet nad tím, kde asi jsi, co děláš a hlavně s kým jsi. Miluju tě." hltala jsem každý jeho slovo.
Nevěděla jsem, co mu na to mám říct. Nebo vlastně věděla, ale bude dobrej nápad mu to říct? Co když to dopadne stejně? Moment. Už jsem mu to dneska jednou řekla.
"Já tebe taky, ale to moc dobře víš." vydechla jsem. Byli jsme od sebe jen kousek. Začal se naklánět.
Chci to.
Chci znovu ochutnat jeho rty.
Chci k němu mít zase blízko jako před těma rokama.
Za náma si někdo odkašlal. Dylan vzdychl.
"No jako já vás nechci rušit, ale už máme hlad." řekl se smíchem Kyle.
"Jsi marnej." smála jsem se a šla do kuchyně.
Naložila jsem jim takovej pozdní oběd a vypadalo to, že všem chutná. I Claris se oblizovala a ta toho moc nesní. Večer jsme si udělali táborák.
"Alex zazpívej nám něco." řekl Dylan. A sakra. Claris neví o mým talentu. Neví kde pracuju ani na jakou jsem chodila školu. Chtěla jsem to úplně pohřbít.
"Já nezpívám." Dylan se zarazil.
Jessica přikývla, když se na ni koukl.
Vypadal smutně, zaraženě a nechápavě.
Trochu zvrat. Jsem ráda, za všechny ty komentáře, co jste mi psali. Všechny jsem je četla<33
Odpověděla jsem jen na pár, protože nemám moc čas. Užívám si zbytek prázdnin a zároveň se chystám do školy. Přeju vám krásnej zbytek prázdnin. Užijte si to, co nejvíc to půjde!:)
Jste moje lásky<33
Nissa
ČTEŠ
Music is our love 2!
RomanceOba si vybrali špatnou cestu, ale co když se jeden z nich rozhodne to všechno změnit? "Přestanu tě milovat až němý řekne hluchému, že slepý viděl beznohého chodit po vodě." -přesně tohle platí na přiběh Music is our love 2!