Don't Let Me Drown

Kapitola 3

"Tak proč jsi přišel?" Zeptám se.

"No," vydechne Michael a jednou rukou si prohrábne své rozježené vlasy. "Šli jsme stanovat do lesa," začne. Vlastně mě to ani nepřekvapuje. On a jeho parta často provádějí různé divné věci. Vsadím se, že se do lesa šli opít, nebo možná i zhulit se a stanování byla jen oficiální verze pro rodiče.

"A dál?" Ptám se.

"Šel jsem se projít a tak trochu jsem došel až sem." Zazubí se.

"Takže, teď, když jsi mě poctil svou návštěvou, není na čase vrátit se za kámošema?"

Michael se zasměje. Pořád mě trochu děsí, že tu musím sedět s ním, ale myslím že už jsem se trochu uvolnila a snáším ho mnohem víc, než když se ke mě před pár minutami prostě pozval.

"No, problém je v tom, že já nevím kde jsou." Připustí. "A teď už se tam stejně nemá cenu se vracet."

"Jen se bojíš vracet se po tmě lesem sám." Dělám si z něj legraci a on protočí očima.

"Umm..Myslíš, že bych si mohl půjčit tvůj mobil a zavolat Lukovi?" Zeptá se opatrně.

"Jo. Myslím že jo," zasměju se a začnu prohledávat své kapsy. "Musí být v mém pokoji." Oznámím, když mobil nenajdu a zvednu se. "Pojď," Chytnu Michaela za ruku a táhnu ho s sebou ke schodům. "Nenechám tě tu samotného, mohl bys něco, rozbít, nebo ukrást, nebo podpálit, nebo nevím co."

"Pff. Mohla bys mi trochu věřit." Řekne uraženě.

"Klukům s modrýma vlasama nikdy nevěř." Mrknu na něj a otevřu dveře od svého pokoje.

"Teď bych se měl pravděpodobně urazit, ale díky za ten mobil." Zasměje se, když popadnu svůj telefon ležící na posteli, odpojím od něj sluchátka a podávám mu ho.

"No, jestli chceš, můžeš si to jít vyřídit na chodbu. Počkám tady." Oznámím, sednu si na svou postel a nohy zkřížím do tureckého sedu.

"Wau. Půjčuješ mi svůj mobil a necháš mě jít bez dozoru za dveře? Myslím že si budujeme vzájemnou důvěru co? Tohle bude krásný vztah." Řekne Michael a zasměje se. Já jen protočím očima a ušklíbnu se.

"Ty debile, jsi ožralej jak prase!" Slyším jak Michael hlasitě nadává a tím potvrzuje mou teorii o alkoholu v lese. "Ne, jsem teď u Elly. Znáš ji debile, chodí s tebou do třídy. " Nadává dál a já se zasměju.

Za chvíli už otvírá dveře a podává mi můj mobil zpátky.

"Děkuju." Usměje se.

"Jo. Nemáš za co." Přikývnu.

"Mimochodem, všiml jsem si, že nemáš v kontaktech moje číslo, tak jsem ti ho tam uložil." Zazubí se.

"Co?" Vykulím oči a hned otevřu kontakty. Vážně.. Hned pod Mattem je napsáno Michael s milionem srdíček. "Děláš si srandu?" Protočím očima a podívám se na něj.

"Ne." Řekne naprosto vážně a potom se zasměje.

"Bože..." Obrátím oči v sloup a zakroutím hlavou.

"Stačí Michael, nebo Mikey." Zasměje se znovu a já tentokrát s ním. "Takže.." Začne a posadí se na podlahu naproti mně.

"Takže?"

"Ty chodíš s tím Mattem? Od nás ze třídy?" Zeptá se a já vykulím oči. Sakra, to jsme se za tu chvíli sblížili tak, že teď budeme rozebírat vztahy nebo co?

"Umm.. Ne, nechodíme spolu." Vysoukám ze sebe.

"No ale vypadá to tak." Usměje se. Trošku zčervenám.

"Ale nechodíme spolu. Vysvětlím znovu.

"Ty bys chtěla viď? Máš ho ráda." Přesvědčuje mě a přesune se z podlahy vedle mě na postel.

"Ehm..Ne nemám." Řeknu a nervózně si prohrábnu vlasy.

"Jsi špatná lhářka. Máš ho ráda." Poví rozhodně. O co mu jde? Já sama se v sobě a Mattovi nevyznám.

"Ne..Možná, trošku. Já nevím," rozhodím zoufale rukama. "Můžeme toho prosím nechat?"

"Víš, minule jsme se s klukama bavili o tom, jestli už jste vy dva spolu spali, když se k sobě tak máte." Zasměje se a já ztuhnu.

"Cože?" Vykřiknu zděšeně a celá zrudnu.

"No víš, jestli jsi ještě panna," vysvětluje a nakloní se ke mně blíž. Tak, že můžu cítit jeho dech na svém krku a naskakuje mi z toho husí kůže. "Vlastně bych to mohl zjistit hned teď."