Bloody echo

Bloody echo- 3. díl

Kaidan

Slunce mě dost nepříjemně pálí do očí a já jsem tak nucen vyhrabat se z postele. Protáhnu se a poškrábu se na holé hrudi. Venku to vypadá na krásný slunečný den, což mi ale může být u prdele. Pohled mi sklouzne na hodiny.
,,No sakra!" Vystřelím z postele a zapotácím se na nohách. Aby jste rozuměli, dnes mám poprvé nastoupit na novou úžasnou školu a jelikož by bylo na dvě věci na sebe upozorňovat, hodilo by se přijít včas. Natáhnu na sebe šedý triko, nějaký ty čistý boxerky a černý džíny. V koupelně spáchám nějakou tu ranní hygienu, vlasy prostě projedu prsty a seběhnu dolů. Tam už na mě čeká Matt, jeden ze členů otcovy smečky a mimochodem, i můj kámoš.
,,Nazdar, ospalče!" Ušklíbnu se.
,,Takhle vtipnej hned po ránu!?" Zasměje se a hodí mi placatici. Po čichu poznám, že je naplněna whisky. Otevřu ji a mohutně se napiju. Zasyčím pod náporem síly alkoholu a nádobu zavřu. Vidíte?! To on mě podporuje v alkoholismu.
,,Hele, nemáme v lednici nějakej stejk?" Dojdu k Mattovi a plácneme si. Takovej menší klukovskej pozdrav.
,,Bohužel, kámo. Musíš papkat cereálie!" Škodolibě se zaksichtí a já protočím oči.
,,Doprdele," ulevím si, ,,Jsem vlkodlak, musim mít maso!"
,,Tak si běž něco ulovit, predátore!" Bouchnu ho do ramene a otevřu lednici. Krom pár vajíček v lednicu, k mému překvapení, nic není. Zavrčím. A jde se dělat omeleta.
,,Nechceš jít nakoupit, Matty?"
,,Polib si." No, zkusit jsem to musel.
,,Nevíš, kde je fotr?" zeptám se, zatímco s kuchařským zapálením rozbíjím vejce do misky a velice profesionálně je míchám.
,,Odešel okolo sedmý."
,,Ranní ptáče..." utrousím a naleju směs na pánev.
,,Hele, neměl bys jít do školy?" zaklepe Matt na ciferník svých hodinek, načež jen ledabyle pokrčím rameny.
,,Doběhnu tam vlkodlačsky."
,,Ale Alfa říkal-"
,,Seru na to." Obrátím omeletu a smažím dál. Vyndám talíř a svou snídani na něj přendám. Pozřu první sousto a hned ho vyplivnu.
,,Kurva! To je hnus!" zakuckám se a popadnu sklenici s vodou. Přistrčím porci k Mattovi, který to zvědavě ochutná a vzápětí předvede stejnou reakci jako já.
,,Jak jsi mohl, sakra, zkazit vajíčka?" zakašle a odplivne si.
,,Chutná to jak ponožky!"
,,Já kurnik neřikal, že jsem Polreich!"
,,To fakt nejseš." Z lednice vytáhnu džus a zapiju jím tu odpornou pachuť. Matt se vzápětí hurónsky rozchechtá.
,,Ty vole, tvůj první nealkoholický nápoj za poslední tejden!" Ušklíbnu se.
,,Zapomínáš na tu podělanou vodu." Pohledem zavadím o hodiny.
,,A sakra," vyjeknu, je tak pozdě, že budu mít co dělat, abych tam doběhnul včas i za použití nadpřirozených sil. Vystřelím do chodby, popadnu bágl a mažu si to do školy. Nohy mi kmitají v neskutečné rychlosti. Zamířím k lesu, kde si mě, doufám, nikdo nevšimne. Po pár minutách se, mírně udýchanej, dostanu do školy a jdu ihned na sekretariát.
,,Chlapče, co tu děláš? Je pár minut před zvoněním!" přivítá mě ihned starší dáma jen co rozrazím dveře.
,,Brý den," pozdravím, ,,Já jsem tu tak nějak novej a..." Nenechá mě domluvit a ihned mi do ruky cpe různý formuláře, rozvrhy a knihy. Pak se vrhne k mikrofonu, do kterého začne vyřvávat.
,,Pan učitel Stevens nechť se dostaví na sekretariát, pan učitel Stevens na sekretariát, děkuji."
,,No kurva," ulevím si při pohledu na energickou ženu.
,,Jak se jmenuješ?" přeruší mé myšlenky a já se na ni vykuleně podívám.
,,No, K-Kaidan-"
,,McCoull, McCoull...." Ani nedokončim větu a ona už zná mé příjmení a prohrabává se štosem lejster a papíru, co zdobí její stůl a sází je razítky.
,,Tak tady se podepiš. A tady a tady." Bez reptání tak udělám, ona mi je vytrhne z rukou a někam ukládá. No ty vole. To je záhul.
,,Paní Greenová, jsem tu." Otočím se. Ve dveřích stojí klidný muž ve středních letech, v obleku. Jeho klid kontrastuje s roztržitostí paní Greenové.
,,Tohle je Kaidan McCoull, učebna 9., odveďte ho tam!" Rychle, rychle, rychle! pomyslím si sarkasticky, zatímco se vydávám ven, za zády mám Stevense. Beze slova dojdeme k učebně, právě se zvoněním. Zaklepe a otevře její dveře. Za katedrou už sedí nějaká šedivá učitelka, která na mě poulí oči. Kurva, tady jako učitelé jsou ve třídě už před zvoněním? Sakra, tak to budou problémy.
,,Pane Stevensi, proč narušujete mou hodinu?" Narušovat? Vždyť je minuta po zvonění. Tahleta škola stále víc připomíná cvokhaus.
,,Vedu nového žáka." odpoví tázaný, má fakticky klid tibetských mnichů.
,,Ach tak...No, tak pojď sem!" Vykročím směrem k ní a postavím se na stupínek. Připadá mi to děsně stupidní. Stevens už mezitím odešel s nechal mě tak napospas tomuhle Satanovi.
,,Jak se jmenuješ?" zavrčí nevrle učitelka, evidentně znuděná.
,,Jsem Kaidan. Kaidan McCoull." představím se a smeknu pomyslný klobouk, pár lidí se zasměje, učitelka protočí panenky.
,,Tak nám o sobě něco řekni!" vypískne, tentokrát jsem na řadě já s protočením očí.
,,Jsem Kaidan a opovažte se dát mi nějakou přezdívku," zavrčím výhružně do třídy a učitelka si odkašle. ,,Je mi osmnáct, nedávno jsem se přistěhoval." To jim musí stačit. Záměrně jsem pozměnil svůj věk, abych nebyl nápadnej.
,,Fajn. Posaď se vedle Haleové." Nadzvednu obočí, neujde mi, že to jméno řekne s odporem. Zezadu se ozve odfrknutí. Strčím si ruce do kapes a zhoupnu se na patách, stále postávajíc na stupínku.
,,Tak co tu postáváš?" Uchechtnu se.
,,Já bych nepostával, paní učitelko, ale to by jste mi nejdříve musela říct, kde že ta lavice je!" odvětím a ozve se smích. Jen úče to vtipné nepřišlo.
,,Jediná volná lavice, najdi si ji!" vyplivne.
,,No vidíte, jak nám ta spolupráce funguje!" zastřihám obočím a sladce se usměju. Vydám se po třídě a hledám onu lavici. Najdu ji. Sedí v ní krásná holka s mahagonovýma vlasama, bledou pletí a hnědýma očima, které srší bleskama. Vydechnu a sednu si k ní. Okamžitě se odtáhne. Sedíme v tichosti, než vedle sebe ucítím pohyb, jak se ke mně Haleová natočila. Líně se na ní podívám.
,,Tak poslouchej! Nebudeme kamarádíčkové, já jsem ten typickej školní ,outsider'," naznačí prstama uvozovky, ,,Takže žádný přátelství! Rozumíme si?" Nadzvednu obočí.
,,A připadá ti snad, že se snažím navázat kontakt?" Protočí očima, odfrkne si, odvracejíc se do původní pozice. Já nejsem, sakra, toxickej odpad! Povzdechnu si a odvátím se. A hned se mi jeví tenhle kriminál příjemněji.

Promiňte, promiňte, promiňte. Já vím, že nová kapitola nebyla hrozně dlouho. Mám teď ten blbej spisovatelskej blok a nemohla jsem se dokopat k tomu, to dopsat. Doufám, že příští část vyjde dřív, ale nic nezaručuju. Mimochodem, taky se tak netěšíte do školy? Já tam nechci!:'( Ty prázdniny utekly tak rychle! Proč???
Fajn, konec dramatický chvilky.
Jak se vám kapitola líbila? Sarah a Kaidan se konečně setkali. A zrovna láskou k sobě nečiší (zatím...., ale nic neslibuju;-)). Ale zase bude sranda, snad.

---
Cvokhaus- já teda moc nevěděla, jak to napsat (cvokhaus, cvokhouse), ale tak jsem teda zvolila tu ,,počeštěnou" variantu. Ale když on se mi tam ten výraz děsně hodil!:-D;-)