Six (pozastaveno)

Seznámení s Bety a Jordanem

Bety

Seděla jsem zrovna v učebně fyziky, když mi zavolal na mobil. Nikdy mi nevolá, vždycky jen píše. Okamžitě jsem vyběhla na chodbu. Nezvednout by znamenalo další modřinu a další otázky.

"Ahoj zlato," zašeptala jsem.

"Přijď okamžitě domů, je tu K." Oznámil mi. Ach jo, proč musí K chodit vždycky, když jsem ve škole?

"Ale já mám školu, zlato," namítla jsem.

"A mám odevzdat důležitej projekt."

"To je mi kurva jedno! Potřebuju to!" Zakřičel a já sebou trhla.

"Dobře," zašeptala jsem odevzdaně a vylezle oknem ven ze školy.

Ed je můj přítel, bydlím u něj, protože mě rodiče vyrazily z domu. To je dlouhý příběh. Ale vlastně za to mohl taky Ed. Samozřejmě si vážím jeho ochoty, tedy, no, jako že u něj můžu bydlet a tak. Ale pak je tu ta věc s drogama. Ed je bere. Já ne, já už ne.

"Jsem doma zlato." Zašeptala jsem po vstupu do dveří.

"To je dost, ženská. K už se tě nemůže dočkat. Je v ložnici." Řekl.

"A nezpomeň, žádný křik." Dodal a já kývla.

Možná bych vám mohla vysvětlit, kdo je K. Dobře jdu na to.
Už sem myslím zmiňovala, že Ed bere drogy. Nutil je brát i mě, ale nakonec neměl dost peněz na dvě dávky. On totiž nemá peníze ani na jednu. Dřív se to stávalo jen občas, ale teďka v tom Ed i K našli zalíbení. Zkrátka, vždycky, když Ed neměl peníze na drogy, chtěl K něco jiného. Chtěl mě. Asi vám došlo, jak to myslím. Od té doby Ed nikdy novou dávku neplatil, platím ji já, ale trošku jinak.

K odešel asi po třiceti minutách a já rychle utekla z bytu. Nemohla jsem se po tomhle kouknout Edovi do očí. Kdysi jsem ho milovala a myslím, že v hlouby duše by se ještě našla kapička lásky k němu. Byla jsem pošetilá malá hloupá holka a nachytala jsem se na prvního debila. Tak ráda bych od něj odešla, ale kam?

Běžela jsem ani nevím kam, nohy se mi zastavily až v parku. Lehla jsem si do trávy a rozbrečela se. Bylo to v odlehlé části parku, takže mě nikdo vidět nemohl a i kdyby, zajímal by se někdo o tuhle ztracenou holku? Ne, nezajímal.

Nejsem si jistá, jestli mám vůbec chuť žít.

Jordan

Včera večer jsem nemohl spát. Tess, moje sestra, je nemocná, takže se nikdo z nás moc nevyspí. Jmenuju se Jordan a jsem černoch. Na ničem jiném vlastně nezáleží. Můžu být chytrý, vtipný nebo sportovec, ale stejně to bude jedno.

Ve škole je to pořád stejný. "Není ti tady zima?" A "Vrať se zpátky do Afriky!"

Lidi si myslí, že jsou děsně vtipný.

"Jordan, k tabuli! A ani se nezkoušej vymlouvat!" Vždycky jsem to já.

"Hlavní město Sýrie?" Zeptala se.

"Spíš se ho zeptejte na Afriku!" Zakřičel nějaký spolužák. Sýrie je v Africe, ty kreténe.

"Damašek" odpověděl jsem.

"Mohl bych si dojít na záchod?" Zeptal jsem se.

"Černoušek potřebuje čůrat."

"Jdi." Řekla učitelka se soucitem v očích.

Odešel jsem z učebny a zamířil si to automaticky k východu ze školy. Potom jsem se zarazil. Když teď uteču, bude to ještě horší. Zahnul jsem tedy na toalety a opláchl si obličej. Horší už to být nemůže, řekl jsem si v duchu.

Zbytek dne proběhl poměrně normálně, z učebny jsem utekl už jenom dvakrát. Doma na mě čekala mamka.

"Musíš zítra pohlídat Tess. Jedu na pohovor." Oznámila mi.

"Takže nepůjdu do školy?" Zeptal jsem se.

"Ne, nepůjdeš."

Neuvěřitelně se mi ulevilo. Zítra žádný rasismus.

Možná si říkáte, že přeháním, ale asi to nepochopíte, jste totiž normální, bílí.

Někdy mám pocit, že svět je černobílý.

Ahojky lidičky, jak se máte?
Tahle část mi přijde poměrně smutná, co myslíte?
Jinak, na začátku budou tři části "Seznámení" a v každé jsou dva hrdinové. Takže už nás čeká jen Dorothea a Patrik. Potom budou následovat normální kapitoly z pohledu třetí osoby. Ještě nevím, jak přesně to udělám, protože psát o šesti postavách najednou je docela záhul, nemyslíte? Možná jsem si ukousla moc velký sousto. No nic, doufám, že mě podpoříte v pokračování a jestli ste ještě nečetli mojí povídku Bad dad, bad daughter, určitě na ní mrkněte. ;)
Vaše Stella