Malérů už jsem si užil na celý život....

2.

Harry, Ron a Hermiona stáli před kabinetem profesorky McGonagallové.

Byl týden od té noci Voldemort padl. Za tu dobu se vše vyjasnilo. Harry všem řekl jak to bylo se Snapem. Že vše co dělal bylo pro Brumbála.

Také tu byli lidé z ministerstva. Avšak o postu ministra kouze ještě nebylo rozhodnuto.

Harry zaklepal a za chvíli se ve dveřích objevila paní profesorka.
,, Dobrý den"pozdravili ji zborově.
,,Dobrý den. Už vás očekávám pojďte dál a posaďte se" řekla svým obvyklím tónem.

,,Chápu že po tom všem vám to bude připadat...divné ale vaše vzdělání končí šestým ročníkem. Takže vám chybý sedmý ročník a zkoušky OVCE. Popravdě myslím že by vás vzali kdekoli i bez to ho ale myslím že si zasloužíte jeden klidný rok ještě před tím než úplně vkročíte do života dospělích. Tuto nabýdku už přijlo několik dalších studentů."ukončila svůj monolog s malým úsměvem.

,,Paní profesorko ja si myslím že to je super nápad. Po tom co se dělo v posledních letech to bude téměř dovolená."řekl Harry.
,,Jo souhlasím.Možná konečně zažijeme normální a klidnej rok. Co pamatuju nebyl rok kdy nám nešlo oživot." přidal se nadšeně Ron.Hermiona vypadala jako by se jí právě splnil životní sen.

Poté co se rozloučili se vydali do Velké síně kde na ně čekala večeře. Poslední večeře toho to roku. Zitra pojedou všichni domů.Když jsme si sedli tak se Ron a Hermiona ihned pustili do jídla. Po večeri se totiž chtěli "jít
projít". Je jasný že jejich procházku budou doprovázet mlaskavé zvuky.

,,Herry my už jdeme!? Taky bys měl něco sníst."vytrhla ho myšlenek Hermiona která už vstávala.
,,Jo jasně."odpověděl jí. Chvíli sledoval jejich záda a pak už se pusti do jídla.

Když dorazil do plné společenské místnosti snažil se vyhledat jednu osobu. Seděla u okna a sledovala oliheň která se převalovala na hladině jezera.

Harry si k ní sedl ale mlčel. Vlastně nevěděl co přesně chce říct. Tenhle problém za něj Ginny vyřešila.
,,Pamatuješ jak jsem ti na Brumbálově pohřbu řekla že jsem se nikdy nevzdala. Nikdy jsem nepřestala doufat.No a teď tomu bylo taky tak. Chápala jsem, i když se mi to nelíbylo, že jsi to udělal abys mě chránil"řekla mu do očí. Harry věděl že mluví o tom jakémsi rozchodu.
,,Ginny...tehdy na to pohřbu to byla jedna z nejtěžších věcí co jsem musel udělat. Vždyť po tobě šli jenom kvůli tomu že věděli že je Ron se mnou. Víš jaký peklo by to pro tebe bylo kdybi věděl jak moc tě...." nedořekl to protože Ginny přitiskla své rty na ty jeho.

,,......miluju." dořekl svou myšlenku když se jejich rty opojily.Ginny se usmála, byl to její první úsměv za poslední týden, a pak řekla.
,,Taky tě miluju."

Chvíli tam jenom tak seděli. Když venku byla tma jako v pytli tak se Ginny zvedla, dala Harrymu pusu na tvář a zamířila do dívčí ložnice. Poté co McGonagollová zjistila že dívky spali i v chlapeckých ložnicích tak všem oznámila že to bylo poprvé a naposled.

Když vešel do jejich ložnice zjistil že Ron tam ještě není takže vytáhl Pobertův plánek aby zjistil kde se jedo kamarád toulá.
Podle všeho byl i s Hermionou po boku kousek od Baculaté dámi ale každou chvíli se zastavovali. Harry se musel zasmát.Uklidil plánek, sundal brýle, hůlku si položil na noční stolek a s klidem se propadl do světa snů.