Malérů už jsem si užil na celý život....

4.

Ron a Hermiona seděli na proti Harrymu a Ginny s hlavu položenou na Harryho klíně a spala.

Hermiona dávala zrovna Ronovi pěkně sežrat to že Harrymu teprve dneska řekl že všichni pojedou rovnou do Doupěte takže Harry jenom sledoval ubíhající krajinu.

Když byli kousek od nádraží rozhodoval se Harry jestli má nebo nemá Ginny vzbudit. Ron to vyřešil za něj. Spadl a ta rána by probrala i mrtvýho.

Ginny se vymrštila, nejprve se zmateně rozhlížela ale když si všimla Rona rozplaclího na zemi tak se rozesmála. Ne žádný slabým smíchem ale tak nakažlivým a šťastným že se k ní ostatní museli přidat. Takhle nenasmáli hodně dlouho. Harrymu došlo že takhle šťastný a.....a celý se cítil před Siriusovou smrtí. Tehdy ho ten smutek téměř přešel. Velkou zásluhu na tom měla Ginny. Takže po té co umřel Brumbál a on se s ní musel rozloučit tak se smutek vrátil. Ale v několikanásobném rozsahu.

Poté vystoupili na nástupiště kde na ně čekali pan a paní  Weaslyovi.

Molly je všechny objala se slzami v očích a Arthur si se všemi potřásl rukou.

,,A co ty Hermiono taky jedeš s námi do Doupěte? Za ten týden jsme ho opravili. Smrtijedi nás tam museli hledat. Bylo to strašné."ptala se zrovna paní Weaslyová.
,,No....já nevím. Jestli by to nevadilo potřebovala by u vás dnes přespat. Ale zejtra hned rano musím odjed. Pojedu hledat rodiče."dořekla se slzama v očích. Ron k ní rychle přešel, objal jí a ona se k němu přitiskla.
,,Samozřejmě že to nevadí." odpověděla honem paní Weaslyová.

Všichni se s hlasitým PRÁSK přemístili na dvorek Doupěte a šli dovnitř. 

,, Harry ty budeš zatím v pokoji s Ronem a Hermiono ty budeš pokoji kde dřív přespávala Fluer." zavolala na ně Molly která už byla v kuchyni.

Harry a Ron si zrovna povídali o tom kam půjdou po škole když k nim do pokoje vtrhla Hermiona. A v ruce držela korálkovou tašku.

,, Nesu vám vaše věci. Celou tu dobu jste je měli u mě."

Harry se plácnul do čela. Jak to že mu to nedošlo dřív?

Tak Hermiona vytáhla hůlku, párkrát jí mávla a jejich věci byli ve skříních.

Koukla na ně řekla něco nečekaného: ,,Nechcete si jít zahrát famfrpál?"

Byl to překvapivý návrh, neboť Hermiona nebyla žádný příznivec toho úžasného sportu. Ale souhlasili. Kdo by to odmítal?

Hermiona se šla převléct a Ron se ochotně nabídl že dojde pro košťata ale bylo jasný že se cestou zastaví v kuchyni. Takže na Harryho zbylo aby došel pro Ginny. Né že by toho litoval.

Došel k jejím dveřím a zaklepal.

,,Dále"ozvalo se téměř ihned.

Když vešel zjistil že se to tam od jeho poslední  návštěvy moc nezměnilo.

Když tu byl naposled tak zrovna slavil 17. narozeniny. Ginny se tehdy rozhodla dát mu vzpomínku. Je to jeden z nejlepších dárků co kdy dostal.

Když se teď koukl na Ginny došlo mu že pravděpodobně myslí na to samé. Což mu také potvrdila tím co řekla: ,,Když tenkrát přišel Ron tak jsem utekla do lesa. Téměř celý den jsem tam seděla a brečela.Brečela jsem protože jsem měla strach. O tebe, Rona, Hermionu o všechny. Přišlo mi že se vše hroutí. Věděla jsem že odjedete ale bála jsem se že už se nevrátíte. Bála jsem se že HO tentokrát neporazíme. Pak mi ale došlo že stejný starosti máte i vy....a rozhodla jsem se že provás bude snaší odjet když uvidíte že to tu je relativně v pořádku a tak jsem nasadila veselou masku."

Harryho to strašně mrzelo. Bylo mu líto to čím si musela projít. Takže k ní přešel a objal jí.Cítil jak se uvolnila a uvědomil si že má mokré tričko. Zdálo se že to v  sobě potlačovala dlouho.

,,Co se stalo??!" uslyšel za sebou Harry Ronův hlas. Ani si nevšiml že by někdo vešel.

Harry na svého nejlepšího kamaráda mávl tím způsobem jdi, je to složitý ale já to vyřídím.

Bylo vidět že váhá ale nakonec odešel.

Harry tam jen tak stál s Ginny v náručí a snažil se jí uklidnit.