Bad blood || L.T. PUNK cz ||

• chapter - 4 •

,,Ehm.. Nazdar?!" Řekl jsem tak nervózně a polohlasně. Nevím proč, ale jsem zkurveně, totálně moc nervózní.

Jack jen mávl rukou k pozdravu. Je tady jako doma, takže se bez zeptání vyvalí na gauč vedle spící Ewel, která pomalu začínala chrápat. Ještě,že za chvíli jedem pryč...
,,Jdu si dát sprchu a převlíct se, protože v tomhle kurva už nebudu ani sekundu. Klidně jdi ke mě do pokoje nebo dolů do bazénu. Víš kde jsou ty zasraný ručníky, takže pro teď nazdar!" dořekl jsem svou myšlenku a vydal se do své úžasné koupelny. Nikdy jsem si nějak moc nepotrpěl na nějaký velký luxus, ale miloval jsem zkurcvené maličkosti, nebo věci, které vypadaly jednoduše. Proto taky můj dům není lapač prachu. No kurva to by mi tady ještě chybělo..

Ani jsem se nenadál a byl jsem v koupelně. Shodil jsem ze sebe to zasraně smrdící oblečení a vešel jsem do obrovského proskleného sprchového koutu. Spustil jsem vodu a uvolňoval jsem svoje zasraně zajebané tělo. S tímto pocitem začínám přemýšlet proč jsem takovej zkurvysyn. PROČ. Jediné slovo, které jsem měl v makovici. Kurva a proč sem se stal takovým čůrákem? Mám tohle zapotřebí? Nebylo by lepší zemřít? Nemám nic, chyběl bych někomu? Ok nepočítám ty děvky, který se mnou spí jen kvůli tomu, že jim dávám víc jak ostatní. Určitě ne.

Vylezl jsem ze sprchy jen v ručníku kolem pasu a vydal jsem se do ložnice se převlíct. Jack tam nebyl, ani mě radši nezajímá kde je.. Vzal jsem na sebe hned to první co jsem měl po ruce v šatníku a vydal se hledat toho zasrance. Myslím, že bude rychlejší, když mu zavolám.

----

Jack si postrčil svoje černé pilotky víc ke kořenu nosu a koukl se na mě, jakoby chtěl něco říct. Bohužel já zastavoval poblíž mola, které je už schátralé a myslím, že tady moc dlouho nebude. ,,Konečná! Vystupuj smrade! Teda pokud se nechceš vykoupat s károu, v tom ti bránit nebudu, to je pouze a jen na tobě." řekla jsem s úšklebkem, který jsem neskrýval. Jack si jen odfrkl a koukl se radši na druhou stranu a u toho začal otevírat dveře spolujezdce aby mohl vystoupit. Já opatrně najížděl ke kraji mola. Auto jsem polil benzínem a zapálil. Smrad a dým už stoupal na obloze víš a víš. Nakonec jsem se rozhodl to auto nechat hořet i s tím nahovno molem, které by stejně dřív nebo později spadlo.

Koukl jsem se na Jacka, který si jen s divnou mimikou fotil dýmící káru, která zřejmě co nevidět vybouchne. Jen jsem nad ním převrátil oči a otočil se k odchodu. Jack se ke mě přidal. Byly jsme už celkem daleko od mola, když auto vybuchlo. Nebylo tam až tak moc benzínu v nádrži na to, aby to hned bouchlo. ,, Kurva a jak se teď dostanem do zkurveného centra? Nebo snad aspoň poblíž toho?" zaklel Jack. Právě teď doplácí na jeho lenivost! Když se naštve, tak z něho ty sprosté slova jen lítají. Což se právě teď dělo, vždycky měl problém chodit pěško, ale nikdy mi kurva neřekl proč.. Sráč jeden. Oba jsem se beze slov rozhlédli.

Jebl jsem ho do ramene, aby si mě všiml, že odcházím. Pochopil a šel za mnou. Celá cesta probíhala zkurveně moc tiše a mě to neskutečně vytáčelo. Vždycky, když jsem někam šel tak jsem si aspoň vzal reprák a pouštěl si sračky, aby cesta ubíhala rychleji. Teď zním jak nějakej zajebanej puberťák, ale opak je pravdou. Jenže teď? Teď jsem měl jenom mobil a možná ani ten né. Ani nevím kde jsem ho dal..

-----

Když jsem byli kousek od jendnoho zasranýho klubu ve kterým jsem byl jak doma tak jsem se zastavil a začal hledat ten zasranej iPhonovskej křáp. Nikdy jsem nevěděl co na věcech od Applu lidi vidí, asi jenom to zkurveně divé nakousnuté jablko zezadu a to je vše. Nakonec jsem si koupil iPhone tak, jelikož jsem nevěděl co s prachama. Nahmatal jsme ten zlatej sráč v náprsní kapse mojí kožené bundy, kterou jsem nosil furt, ať už bylo jaro nebo zima. Před náma se tyčila obrovská vila nesoucí název Inferno. Ten Liam asi vážně neví co z těch zajebanejch pěněz. Každé písmenko blikalo jinak, ale když to tak vezmu tak večer to vypadalo celkem cool, bohužel teď je něco okolo čtvrté odpoledne a je ještě dost světla ze slunka, takže je to bez efektu. I tak už ke mě doléhala celkem nahlas hrající hudba, myslím, že si Liam dneska nějak večer pojede nějakou těžkou kalbu, jako každý večer.. Otevřel jsem dveře a do uší mi vbila slova písničky ,, Don't say a word while we dance with the devil. You brought a fire to a world so cold. We're out of time on the highway to never. Hold on." málem jsem zešílel když jsem šel kolem bedny, která byla zabudovaná skoro u dveří. To víte, když si někdo jako Liam pouští písničky před tím, než se u něho v klubu začnou hromadit různí králové podsvětí a podobná smetánka, tak to musejí být zapnuté basy, jelikož když pak tady příjodu "zákazníci" nikdo pak na to není zvědaví. Je to tady jako druhé Devils, akorát je to o něco málo luxusnější, ale rozlohově menší. Samozřejmě nesmějí chybět nějaké ty V.I.P. salónky pro "tajné" schůzky, nebo třeba nouzové pokoje, jak to Liam nazval.

Přišel jsem ke chlapovi s krátkýma vlasama, které byly po bocích vyholené, vršek byl schovaný pod jeho šedou beanie čepkou, kterou, jak on říká, má sladěnou s outfitem... Bílé volné tílko, červeno-černá kostkovaná košile nesměla chybět ovázaná okolo pasu a jako tečku na dortu (podle něho) měl světle modré volné jeansy. Když si mě všiml, napřímil své mohutné tělo oproti mě a plácili jsme si a pak se bratrsky objali. Pozdrav. U Liama mám jistotu, že když mu tady dám nějakou zasraně velkou dávku zboží, nikdy se to neztratí. Sám tady obchoduje se zbraněma a obchody mu jdou ve velkým. Někdy dohodím já jemu kšeft někdy zas on mě. Prostě symbiotický život. Poprvé jsem se potkali minulý rok v září, když jsem poprvé měl kšeft s Norbertem. Měli jsme Inferno jako místo, kde se předá zboží. No a od těch dob znám samozdřejmě i Norberta.. Zkurveně true sad story..

-----
Ahoj, tak tady ne po delší době zase nějaká ta část. Chci se omluvit, za to že tam zatím nebylo nic napínavého, ale nebojte to se všechno změní tak 2-3 kapitolky dál. Jinak máme tady novou postavu a tou je Liam

Děkuju za vaše hvězdičky