The Vamps - Who I am?

Prolog

19.12. Pondělí 23:42
Bílá. Zdi, povlečení i ten muž co vedle mě stojí je v bílém. ,,Co se stalo? Kde jsem?" Koktám po chvíli.
Muž se pokouší o milý úsměv, ale nedaří se mu to ani v nejmenším.
,,Ahoj, krásko. Jmenuješ se Melanie Torres a srazilo tě auto. Utrpěla jsi vážná poraňení hlavy a jejich následkem jsi ztratila většinu vzpomínek."
Zůstávám jen zírat s otevřenou pusou.
,,Mel." Ozývá se za mnou zoufale. Otáčím prudce hlavu. Za mnou sedí muž se světlými vlasy a výraznýma modrýma očima.
,,Kdo jste?" ptám se.
Po jeho tváři přelétl bolestný odraz.
,,Jsem tvůj otec." Informuje mě.
,,A moje máma?" ptám se bojácně, abych neranila další osobu. To se mi ani trochu nevede.
,,Matku nemáš," sděluje mi. ,,Už od narození."
Nevím proč, ale ulevilo se mi. Nemusím ublížit dalšímu člověku.
,,Melanie by si měla odpočinout," zasahuje lékař. Otec vstává a kvapně opouští místnost. Nechtěl tu už strávit ani minutu, s pohledem na dceru, která ho nezná. ,,Melanie," oslovuje mě můj lékař.
,,Neříkal jste, že si mám odpočinout?" Jako bych mu rovnou řekla 'Vypadni', tak rychle vystřelil z pokoje. Rozhlížím se po místnosti. Můj pohled zůstává na stolku s časopisem. Nějaký bulvár, ale zaujal mě titulek: 'The Vamps přerušují natáčení filmu Devils, čistě z osobních důvodů.' The Vamps. Možná proto, že mi ta slova něco říkají, nebo protože jsem zapomněla, že bulváry neříkají celou pravdu, sahám po té lži v balíčku a rychle vyhledávám v obsahu rozhovor. Nalistuji stránku s obrázky čtyř povědomích kluků u hudebních nástrojů. Přeskočím jsem úvod a čtu první otázku na Bradleyho Simpsona. 'Proč odjíždíte od natáčení očekávaného muzikálu?'
Někomu, na kom nám všem záleží, se něco stalo. Takhle nejasná, byla odpověď.
'Můžete to upřesnit?'
Ne, protože respektuji její soukromí.
Naštvaně házím časopis na stůl. Proč ty novináři dávají do časopisů nic neříkající rozhovory? Pevně zavírám oči se pokouším se usnout. Nevím, jak dlouho jsem tam ležím, než se mi to konečně daří.

20.12. Úterý 07:11
Probouzím se a znovu mi chvíli trvá, než jsem zjišťuji, kde jsem.
,,Melanie," ozývá se za mnou znovu, jako bych se vrátila v čase. Prudce se otáčím a spatřím tátu.
,,Myslela jsem, že ses na mě naštval, když jsi tak vystřelil," svěřuji se mu.
,,Jak bych se na tebe mohl naštvat, za něco, za co nemůžeš? Naštval mě doktor Wells."
Nechápavě krčím čelo. Ale táta jen mávne rukou. ,,The Vamps." říkám najednou. ,,Proč mi ta slova jsou povědomá?"
Táta se zamračí. ,,Znala jsi je osobně. Na začátku si se s nimi přátelila, ale pak jsi je začala nenávidět. A nejvíc Bradleyho, nejvíc toho, kdo ti ublížil."
,,Co mi udělal?" ptám se. Teď se nejspíš budu ptát hodně.
,,Pak ti to, řeknu," slibuje táta. ,,Ale teď, jsem ti přivedl návštěvu. Je to holka, na kterou prostě musíš poznat. Pojď sem!" křičí. Dveře se otevírají a dovnitř vchází dívka s dlouhými zrzavými vlasy a zelenošedýma očima. Její tvář se mi okamžitě spojuje se jménem. ,,Becky?" hádám trochu pochybovačně.
Její obličej se rozzáří štěstím. ,,Ona mě poznala!" křičí nadšeně a rychle si sedá vedle mě na postel.
,,Rebecco, ty jsi nezapomenutelná," směju se.
Becky zvedá nahoru na postel tašku s věcmi. ,,Ten doktor říkal, že tě za tři dny pustí, tak jsem ti přinesla jen to nejnutnější. Za půl hoďky musím jít, stejně jako tvůj táta, tak aby ses  nenudila."
Vděčně se na ní usmívám. ,,Díky."
,,Jestli máš nějaké otázky, tak se ptej," pobídne mě táta.
,,Kde jsem?" ptám se okamžitě.
,,V nemocnici v San Diegu. Přestěhovali jsme se z LA, asi před půl rokem, tam jsi s The Vamps natáčela muzikál Angles a oni teď dělají pokračování, Devils. Předtím jsme žili v Londýně a ještě předtím v San Diegu. Takže ses vlastně vrátila tam, kde jsi bydlela jako malá."
,,Od kdy se známe?" Otáčím se na Becky.
,,Od tří let," odpovídá automaticky.
,,Tak já tě znám od sedmnácti."