The Vamps - Who I am?

2.)Minulost

30.9.2014
Tak, první den natáčení mám za sebou. Režisér Samuel Martinez, je docela fajn. Udělali jsme prvních pár záběrů a pak jsme já, Rebecca a Catlin Martinezová, odešli se stelystou do města, vybrat šaty na dnešní párty. Režisér chce stmelit kolektiv, tak teď budem spoustu času trávit spolu. Dnešek byl jako první den na střední, šlo o to, udělat mezi herci dobrej první dojem, jinak by mě potopili. Naštěstí už mám zkušenosti s tím, být někde nová. Houby, já žádný zkušenosti nemám. Ani vzpomínky. A dnešní párty bude jako zahájení natáčení muzikálu. Tak, čau.

4.10. 2014
Máme za sebou čtvrtinu filmu. Všechno jde jako po drátkách. Život filmový hvězdy nemůže bejt lepší. Je naplánováno, že premiéra bude 21.10. Pracovní život jde sám, ale v soukromých záležitostech trochu pokulhávám. Catlin dolejzá za Bradlyem a nikdo tomu nedokáže zabránit. Je jako predátor schovaný v trávě a jakmile nejsem s Bradem, zaútočí. Naštěstí on jí nevnímá. A Tristan s Rebeccou, ty včera byli v kině a na večeři. První polibky už si vyměnili, takže láska mojí nejlepší kamarádky, je v suchu.

Do pokoje vchází táta a se silným třísknutím za sebou zavírá dveře. Odhazuji deník a rychle si sedám. ,,Co to mělo znamenat? Co je s nimi teď?"
,,Přijela pro ně policie, v časácích z toho budou mít druhý Vánoce."
,,Proč to udělali? Museli vědět, že je ke mně nepustí," naléhám.
,,Já je varoval," hájí se táta. ,,Stejně sem šli."
,,Musím odtud." šeptám. 
,,Taky si to myslím." sděluje mi. ,,Proto jsem podepsal reverz."
Okamžitě mu skáču kolem krku. ,,Jsi ten nejlepší táta na světě!"
,,Mel, zbal si. Počkám na tebe venku." S těmi slovy vychází ven.
Všechno rychle házím do tašky, převlékám se do džínsů a fialového trika s dlouhými rukávy. Oblékám jsem si bundu a okolo krku si motám černý šátek. Obouvám si kozačky a vycházím za tátou. Mlčky jdeme k autu. Černé audi se zatemněnými skly. Táta mi otevírá dveře spolujezdce a já nasedám. Za chvíli jedeme směr domov.

19.7. 2001

,,Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Už jdu!" Vykřikla malá zrzavá holčička. Otočila se a hlasitě se zasmála. ,,Deset, dvacet Melanie za klouzačkou."

Malá blondýnka vyběhla za svou kamarádkou. ,,To není fér, počítala jsi moc rychle." Protestovala.

,,Tak teď budeš počítat německy, aby to nebylo tak rychlí ." navrhl značně starší kluk, kterému v očích poskakovali jiskřičky. Melanie se mile usmála. ,,Klidně." řekla a zamířila k pikole za svou kamarádkou,  která právě vykřikla. ,,Deset dvacet, Ryan!"

Melanie se opřela o strom. ,,Eins, zwei, drei, vier, funf, sechs, sieben, acht, neun zehn, elf, zwolf, dreizehn, vierzehn, funfzehn, sechzehn, siebzehn, achtzehn, neunzehn, zwanzig." Odříkala rychle a prudce se otočila. Ryan stál pořád u klouzačky a zíral s otevřenou pusou. Rychle ho zapikala a začala pátrat po Rebecce. Zasmála se, když jí uviděla. ,,Deset, dvacet Becky pod lavičkou."

20.12. Úterý 23:41
Probouzím se v autě. Musela jsem usnout cestou domů. Nevím, jak dluho jsem spala, ale teď mám příšerný hlad. Naštěstí můj nadevše ohleduplný táta nechal otevřené okno u řidiče, abych se neudusila. Natahuji se a tlačítkem na dveřích ho zavírám. Pomalu otevírám dveře a vylézám z auta. Na zamrzlou plochu, která bývala asfalt, než ji mráz uvěznil pod vrstvou ledu dopadají klíče. Zvedám je a auto zamykám. Rychlým krokem se blížím k domu, u kterého jsme zaparkovali a čtu si jméno na zvonku. ,,Torres." šeptám. Prudce otvírám branku a po chodníku vyrážím k domu. Kolem chodníku stojí keře, které by v létě obrostli bílými růžemi. Otvírám dveře a vpadám dovnitř.

Stojím v kuchyni, propojené s obývacím pokojem. Táta sedící na gauči okamžitě zvedá hlavu a dívá se na mě. ,,Na stole je večeře, najez se a běž ještě spát."

Sedám si mechanicky ke stolu a dávám se do bagety s pažitkovou pomazánkou.  ,,Tati, mluvila jsem někdy německy?" ptám se.

,,Už od čtyř let jsi uměla základy němčiny a italštiny. Vždycky jsi na jazyky byla nadaná a ze začátku mi z výchovou pomáhala tvoje babička z Itálie. Uměla v tu dobu perfektně německy a tak tě učila oba jazyky. Já s tebou mluvil jen anglicky, takže ode mě jsi se to nenaučila."

,,A moje babička?" pokládám otázky dál.

,,Po oslavě tvých šestých narozenin odjela. Změnila jsi telefonní číslo, adresu a zmizela z našich životů. Jako by nikdy neexistovala."

Polykám poslední sousto a vděčně se na něj dívám. ,,Díky."

Táta se směje. ,,Ty jsi mě stravovala posledních pět let, teď je čas, abych ti tu péči vrátil."

Tiše se směji s ním. ,,Myslela jsem spíš to, že jsi mi řekl o babičce." chvíli mlčím a pak se rozhlížím po bytě. ,,Kde je tu koupelna?"

,,Po schodech nahoru a první dveře vlevo." informuje mě táta.

Vydupávám schody a to bych nebyla já, kdybych nešla napravo.

,,Na druhou stranu!" křičí na mě táta.

Otáčím se o sto osmdesát stupňů a pokračuji podle pokynů. Docházím k prvním dveřím, ale zaujme mě, že naproti koupelně jsou pootevřené dveře a v nich moje taška. Přitahuji si jí k sobě a vytahuji deník s úmyslem dočíst rozečtený zápis.

Nalistuji, kde jsem skončila.

A Tristan s Rebeccou, ty včera byli v kině a na večeři. První polibky už si vyměnili, takže láska mojí nejlepší kamarádky, je v suchu. Nebo jsem si to alespoň myslela.